Zdejší sbor byl založen v roce 1782, kdy se na opočenské knížecí kanceláři přihlásilo 319 rodin, celkem 1 148 osob, že odstupují od římskokatolického náboženství a žádají být vedeni jako křesťané helvetského vyznání. V květnu následujícího roku přišel první kazatel Matouš Bacsa, a to až z Uher. Zásadní starostí nového sboru bylo sehnání vhodného místa ke konání svých bohoslužeb, což se nejprve dělo v soukromých objektech členů nebo pod širým nebem. Teprve počátkem roku 1785 dostal sbor pozemek pro chrám a hřbitov. Dárcem byl Václav Větvička z čp. 6. Základní kámen k tomuto chrámu byl položen 27. března 1785 a učinil tak první duchovní zdejšího sboru Matouš Bacsa na text I. Kniha Samuelova 7,12. K vysvěcení kostela došlo 16. října téhož roku. Do základů chrámu byl vložen též kámen, který přinesl na zádech první přistoupivší v Hronově - Hejnyš. Postaven byl úplně bez dluhu, a to včetně hřbitova, který byl rozšiřován v letech 1818, 1864-1866 a 1890-1891 (zbourána stará hřbitovní zeď a podle projektu Václava Rejchla postavena marnice).
V letech 1817-1818 došlo ke zvýšení chrámové lodi a jejímu zvětšení. Na toto rozšíření věnoval svůj pozemek Václav Skala z čp. 6. Následují snahy o výstavbu věže. O její výstavbě a přestavbě chrámu bylo rozhodnuto na sborové schůzi 2. února 1853. Věž byla nakonec přistavěna v letech 1854-1855 (některé prameny udávají roky 1855-1856), přičemž náklad na její stavbu uhradili členové sboru svými dobrovolnými příspěvky. Podstatně také přispěl vlastník opočenského panství František Colloredo-Mansfeld, který dodal ze svých lesů dříví na stavbu věže a pokrytí kostela.
Jako příklad odporu k těmto změnám v té době se uvádí dopis od sboru v Bolehošti a Lipinách, který přišel c. k. podkrajskému úřadu 7. března 1853 a podepsalo ho 83 jeho členů. Roku 1885 došlo k výměně šindelové střešní krytiny, hlavních dveří a obnově nejvíce poškozených částí fasády. 18. října 1886 byl obnovený kostel slavnostně znovuvysvěcen.
V roce 1894 byla postavena síň pro konfirmandy a sbor se dočkal svých prvních varhan, na něž se poprvé hrálo 1. prosince 1900 se na ranních bohoslužbách. Téhož roku byly také poprvé zavěšeny na věž kostela 3 nové zvony. V obou světových válkách byly použity pro válečné účely, takže dnes je na věži jen jeden zvon. Počátkem 20. století se též uvažovalo o zřízení kamen.
V roce 1900 byla opravena střecha a v následujících letech též chrámová římsa, střecha věže a nakonec samotná věž. V letech 1922-1923 došlo na fasádu objektu a roku 1927 na interiér. Následně byla továrny Josefem, Františkem a Rudolfem Janečkovými pořízena nová dvojice zvonů, jež byla odevzdána svému účelu 28. října 1928. 6. října 1940 navštívil chrám synodní senior. K dalším úpravám došlo v 50. letech 20. století, např. roku 1957 se jednalo o opravu věže. Od 20. 3. července 1966 a 5. února 1978 zde kázal synodní senior ThDr. Viktor Hájek. 22. října 1972 vykonal dedikaci toleranční síně vedle fary.
V roce 2009 došlo k opravě věže a varhan. Na fasádu celého objektu tehdy nebyly finanční prostředky. Poslední významná oprava byla dokončena v roce 2012; to se zase jednalo o chrámovou loď. Tato původně empírová stavba byla v 19. století zcela přestavěna a upravena do pseudorománského slohu s historizujícími prvky. Dnes tedy jde o jednolodní kostel o obdélníkovém půdorysu s půlkruhovým závěrem, v jehož západním průčelí se nachází hranolovitá věž, pod kterou je vchod do předsíně a dále do kostela. Nad ním a půlkruhovým okénkem se nachází text: „POJĎTE KE MNĚ VŠICHNI, KTEŘÍ PRACUJETE A OBTÍŽENI JSTE, A JÁ VÁM ODPOČINUTÍ DÁM.“
Nástup k interiéru od tolerančních dob se vyznačuje střízlivě koncipovaným prostředím; uvnitř zaujme zejména 4 sloupy nesená dřevěná kruchta, vyřezávaná a polychromovaná kazatelna a Stůl Páně. Věžní interiér obsahuje varhany od Emanuela Štěpána Petra z roku 1901 a vysoce hodnotné nástroje ve východisku - v popisu se zmiňují také zvony a jejich osudy v průběhu dějin.
Na dalších místech kolem Dvora Králové stojí záznamy o dalších historických nástrojích: Dvůr Králové - Husův sbor má druhé varhany z roku 1946, prostory evangelického kostela pak další třetí nástroj z roku 1953 od Františka Medřického. Do současnosti se popisují konstrukční detaily, dispozice a technický stav jednotlivých nástrojů a jejich hrací stoly.
V závěrečném dílu se dostáváme k pomyslnému vrcholu celé série - varhanám ve Dvoře Králové nad Labem. Největším a významným nástrojem regionu jsou varhany v kostele sv. Jana Křtitele, které doplňují i další dvě varhanářské památky v městě. Varhany ve Dvoře Králové nad Labem tvoří součást bohaté tradice harmonických nástrojů v regionu a jsou i předmětem současných rekonstrukčních plánů.
Varhany v římskokatolickém kostele svatého Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem postavila firma Rieger v letech 1933-1934 pod opusovým číslem 2623. Předchozí varhany vytvořil František Pavel Horák z Kutné Hory v roce 1776. Do zachovaných skříní postavila Rieger současný nástroj. Dispozice I. a II. manuálu je uvedena níže a zahrnuje bohaté rejstříky, včetně tzv. jazykových píšťal.
Samotnou dispozici navrhoval Bedřich Antonín Wiedermann. Tón se u nich tvoří rozechvěním jazýčku, podobně jako u klarinetu. Jednotlivé rejstříky jako Trompete 8´ a Hoboj 8´ dodávají zvuku sílu a charakteristickou barvu. Na hracím stolku je patrný crescendový válec a ukazatel počtu zapnutých rejstříků.
Jako další památku zmiňujeme i Husův sbor, jehož varhany z roku 1946 vyrobila zdejší továrna Tuček, známá jako jedna z největších továren na varhany v Čechách. Dispoziční prvky pro oba nástroje v Královéhradeckém regionu svědčí o bohaté tradici a technické vyspělosti tehdejších tvůrců, přičemž jejich hrací stoly i píšťalové soustavy zůstávají předmětem odborné péče a historického zkoumání.
Evangelický kostel Českobratrské církve evangelické ve Dvoře Králové nad Labem byl postaven v létě roku 1923 za necelé tři měsíce; staršovstvo sboru rozhodlo o stavbě 30. června a kostel byl slavnostně otevřen 23. července. Budova stojí na pozemku v centru města vedle gymnázia na náměstí Odboje, z náměstí však není vidět. Po vzoru tolerančních modliteben nemá věž ani zvony. Vnitřní uspořádání je prosté; kazatelna je umístěna v centru čelní stěny, před ní stůl Páně. Poslední úprava interiéru proběhla na konci osmdesátých let 20. století. Na kruchtě kostela jsou umístěny dvoumanuálové varhany postavené firmou F. Ještě.
tags: #evangelicky #kostel #dvur #kralove