Evangelický kostel Rozeslání svatých apoštolů a sv. Barbory v Písařově představuje významný příklad sakrální architektury a bohaté náboženské historie regionu. Dřevěný kostelík byl zasvěcen Rozeslání svatých apoštolů a stál v místě nynějšího hřbitova. Jelikož časem značně zchátral, byl roku 1682 na stejném místě vystavěn nový, rovněž dřevěný, ale se zvonicí. O století později, v roce 1785, byla zahájena výstavba nového zděného kostela za podpory knížete z Liechtensteinu. Původní dřevěný kostelík byl totiž již velmi sešlý, s nedostačujícím vybavením, a hrozilo jeho zřícení. Proto bylo zakázáno konat zde bohoslužby. Nový kostel byl vysvěcen v roce 1793. Zasvěcen byl opět památce Rozeslání svatých apoštolů.
Kostel byl pokryt šindelem, měl pěknou kupolovitou věž a patřil k nejpěknějším kostelům v okolí. Za hlavním oltářem bylo ponecháno místo pro obraz sv. Barbory, k jejíž poctě byl kostel spoluzasvěcen. V roce 1838 byla pro špatný stav snesena báň z věže kostela a nahrazena z úsporných důvodů dnešní jehlanovou střechou. Ještě kolem roku 1860 byl v kostele mimo hlavního oltáře další boční. V dalším období přibyly po stranách chrámové lodi zřízeny další dva oltáře na každé straně. Boční oltáře i lavice po obou stranách před oltáři byly odstraněny v roce 1974. V roce 1996 byla zahájena generální oprava střechy. Od roku 2013 postupně probíhají v kostele další opravy.
Kostel Rozeslání svatých apoštolů a sv. Barbory je jednoduchá jednolodní stavba obdélníkového půdorysu zakončená mírně zaobleným kněžištěm s přistavěnou nízkou čtvercovou sakristií. Osvětlení lodi je zajištěno vysokými okny. Nad průčelím je postavena hranolová věž s jehlanovou střechou a zvonicí. Ve věži je zavěšen starý renesanční zvon z roku 1550, ostatní původní zvony z r. 1817 byly zabaveny za 1. světové války. Po válce byly sice navráceny, ale v roce 1942 byly opět zrekvírovány a již se nevrátily. Teprve v r. 1976 byl pořízen druhý zvon.
Hlavní vchod do kostela tvoří nízká předsíň. U vchodu stojí po straně kamenný kříž. Vstupní útvar na severozápadní straně má uvnitř po stranách točité schodiště na kruchtu a do podkroví a na protější straně zpovědní kapli, která byla upravena z bývalé márnice. Interiér lodi je klenutý, 32 metrů dlouhý a 12,5 metru široký. V obvodních zdech lodi jsou vysoké, mělké oltářní niky, oddělené pilastry. V zrcadlech na klenbě lodi byly kolem roku 1910 namalovány biblické scény: Zázračný rybolov, Rozeslání apoštolů, Kristus na Olivové hoře. Nad hlavním oltářem je zavěšen obraz Stětí svaté Barbory, jehož autorství je připisováno moravskému malíři Ignáci Oderlickému (1710-1761) z Uničova. Roku 1799 byl darován Písařovu ze zrušeného kláštera v Šumperku a je památkově chráněný. Vlastní titulární obraz Rozeslání apoštolů, který je umístěn přímo na oltáři, byl pořízen až ve 20. století, patrně kolem roku 1905.
Hlavní oltář z 1. poloviny 19. století byl kompletně restaurován v roce 2013 z prostředků získaných veřejnou sbírkou. Současné varhany v kostele vyrobila firma Josef Kloss z Krnova a do kostela byly osazeny v roce 1946. Jejich generální oprava byla provedena v roce 2014. Kostel Rozeslání sv. apoštolů je kostelem farním s pravidelnými bohoslužbami. Římskokatolická farnost Písařov je však administrována excurrendo z farnosti Červená Voda.
Po roce 1989 nastal ve městě nový život. Letohrad byl od roku 1921 kazatelskou stanicí Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Horní Čermné. Místní evangelíci byli posíleni novými členy z přestupového hnutí, neměli se však kde scházet. Farní sbor v Letohradě vznikl až v roce 1956. Další rok konečně získali evangelíci sborový dům, ten však jejich potřebám úplně nevyhovoval. Myšlenku na stavbu nového sborového domu se podařilo uskutečnit až po roce 1989. Podle projektu architekta Z. Auera vznikl moderní dvoupatrový sborový dům, který byl slavnostně otevřen v roce 2003. Zajímavá je koncepce stavby: vzdušná modlitebna je otevřena do prostoru pod střechou, v budově jsou místnosti pro sborovou činnost i byt kazatele. Je zde i možnost ubytování. Letohradský sborový dům je první církevní stavba vybudovaná od 70. let.
K farnímu sboru v Letohradě patří kazatelská stanice v Písařově. Je to nevelká obec se 710 obyvateli, od Letohradu dosti vzdálená. Přesto se tam každý týden konají bohoslužby. V Písařově vznikla v rámci přestupového hnutí v roce 1925 kazatelská stanice, která patřila ke sboru Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Hrabové, později v Zábřehu na Moravě, a nakonec se v roce 1997 stala kazatelskou stanicí sboru ČCE v Letohradě. V této malé obci stojí jedna z vynikajících staveb architekta Oldřicha Lisky - funkcionalistický evangelický kostel s kalichem na věži.
Nedaleko Žamberka, ve východním výběžku Orlických hor, leží ve výšce 445 m n. m. malá obec Kunvald. Její založení se klade do 2. poloviny 13. století, první písemná zmínka pochází až z roku 1363. Vedla tudy cesta z Čech do Slezska a Kladska. Historicky má Kunvald pro evangelíky velký význam. Sem, na litické panství, které patřilo Jiřímu z Poděbrad, se mohla uchýlit náboženská skupina, jež se oddělila jak od římské církve, tak církve podobojí. Její členové se přikláněli k učení Petra Chelčického a chtěli žít výhradně podle evangelia. V Kunvaldě vznikla v roce 1458 Jednota bratrská, jejíž nesporný historický význam se uplatňuje do dnešní doby. Domek Na sboru, kde členové Jednoty přebývali, zakoupila v roce 1929 Českobratrská církev evangelická. Je v něm památník Jednoty bratrské i jejího posledního biskupa J. A. Komenského. Nedaleko Kunvaldu je údolí Modlivý důl. Sem se uchylovali Čeští bratři v dobách pronásledování. Cesta do něj vede přes Betlém, část Kunvaldu, kde členové Jednoty tehdy většinou žili. Také tzv. Bratrská lípa, jejíž stáří je odhadováno na 450 let, je považována za památku na Jednotu bratrskou.
Obec Písařov se rozkládala na národnostní hranici. Přesto si z velké části vždy zachovala svůj český charakter a už od konce 19. století se to dotýkalo zejména školství. Původní škola zde existovala při farnosti, později v roce 1827 bylo přistavěno její druhé patro. Ve škole se vyučovalo jak česky, tak i německy. V roce 1884 byly zahájeny práce na stavbě německé školy, kterou zřídil německý školský spolek Schuverein. V roce 1893 byla konečně zřízena česká škola. Už v roce 1887 byl v Písařově založen i odbor Národní jednoty, jejímž prvním předsedou byl pozdější významný činovník a místní rodák František Reichl. K národnostně smýšlejícím spolkům v Písařově tak můžeme zařadit i Sokol, jehož první jednota v širokém okolí vyla založena už v roce 1912 právě v Písařově. Do rozvoje obce významně vstoupila i první světová válka, ze které se nevrátilo do rodné obce na padesát místních občanů. A tak lze pochopit, že změny 28. října roku 1918 byly v obci přivítány s nadšením. Už v roce 1919 byla u hasičské zbrojnice vysazena Lípa svobody a v roce 1924 byl v obci vztyčen i pomník prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. V obci byla také otevřena dlouho toužebně žádaná česká měšťanská škola a obec se výrazně počešťovala.
Po 300 letech však už většina zdejších obyvatel byli katolíci. Zajímavé však je, že podle dobových zpráv zde minimálně na přelomu 19. a 20. století žilo několik rodin, kterým se říkalo starověrci. Tito sice formálně patřili k římskokatolické církvi, ale byli přesvědčeni, že pravým náboženstvím je židovství. To se projevovalo například v tom, že světili sobotu a někteří se dali pohřbít i na židovském hřbitově v Úsově. Modlitební sál sborového domu je zmiňován ve výpise Českého rozhlasu.
Když se po vzniku republiky rozpoutalo přestupové hnutí Pryč od Říma, našla ve zdejším kraji velkou podporu Českobratrská církev evangelická. První kázání se zde uskutečnilo v roce 1922, kdy zde k místním lidem promlouval vikář Rudolf Šedý, kterého mnozí znali jako kazatele z nedalekého Svébohova, kde působil v tamním evangelickém sboru. V Písařově vznikla nejprve v roce 1925 kazatelská stanice, která byla v roce 1929 přeměněna na filiální sbor. Kazatelé sem nejprve dojížděli, údajně na kole až ze Zábřeha. Na konci 30. let se ke sboru hlásilo kolem 200 věřících z Písařova i okolních obcí. Zajímavé je že členy sboru se stali i zmínění starověrci, kteří si ale nechali některé své staré zvyky. Vznikl zde i pěvecký kroužek využívaný při bohoslužbách.
Původně se bohoslužby konaly, kde se dalo, nejčastěji ve škole. Teprve 28. října roku 1930 byl položen základní kámen a o tři roky později byl dokončen unikátní sborový dům. Stavba byla pro Písařov zcela netypická svou modernistickou kompozicí. Autorem návrhu byl královehradecký architekt Oldřich Liska, který projektoval také kostel v nedaleké Hrabové. V Písařově se mistrně vyrovnal nejen s náročným terénem v podobě prudkého svahu, ale také se zasazením stavby do venkovského prostředí. I když byla stavba dlouho mimo zájem odborníků, dnes se zájem o ni opět zvedá.
tags: #evangelicky #kostel #pisarov