Evangelium podle Filipa: gnostické učení z Nag Hammádí a jeho význam

Jedná se o spis obsažený v II. Kodexu sbírky koptských kodexů Nag Hammádí (NHC), který se nyní nachází v koptském museu v Káhiře. Nemá nic společného s „Evangeliem podle Filipa“, které cituje svatý Epifan, jenž říká, že ho používali někteří heretici z Egypta, nebo o němž se zmiňují církevní spisovatelé jako o manichejcích. Tento text obsahuje asi sto výroků s různou mírou návaznosti a z většiny gest, katechetický nebo homiletický charakter.

Historie a autorství

Spis Nag Hammádí (NHC II 51,29-86,19) má na konci název „Evangelium podle Filipa“, ačkoliv to ve skutečnosti evangelium není - nevypráví o životě Ježíše - a ani se v textu na autora Filipa nikde neodkazuje. Tento titul je pozdější dodatek k původnímu textu, pravděpodobně v řečtině kolem III. století, na základě výroku připisujícímu se tomuto apoštolu, že Josef tesař vyrobil kříž ze stromů, jež on sám zasadil (91).

Hlavní témata a struktura

• Odrážení gnostické nauky: dualistické pojetí nebeského světa (Pleroma) a světa materiálního.
• Rozlišení mezi různými Kristy a zvláštní kapitola o Ježíši a Magdaléně jako „společnici“ Krista.
• Pojetí spásy již v tomto světě: jednota duše s andělem pocházejícím z Pleromy, a rozlišení duchovních a tělesných bytostí.
• Symbolika svátostí a „svatební komnaty“ jako vyvrcholení iniciace a vykoupení.

Odráží zvláštní gnostickou nauku, i když se částečně podobají jiným gnostickým heretikům, jako například Valentiniánům. Tímto textem tedy vede k pochopení, že tradiční křesťanské pojmy mohou být vykládány jinak v gnóze a mystických interpretacích.

Hlavní zásady a vybrané výroky

1. Chápání nebeského světa (Pleroma) vznikem ve dvojicích: Otec a Sofie na vyšším stupni, Kristus a Duch svatý - tento poslední jako rodu ženského - a Spasitel a Sofie na nižším stupni, ze které pochází svět materiální.
2. Pojetí spásy jako jednoty duše s andělem pocházejícím z Pleromy v rámci života tohoto světa.
3. Rozlišení mezi lidmi duchovními (pneumatici) a tělesnými či materiálními, kteří tohoto sjednocení nedosahují.
4. Symbolická „svatební komnata“ a její mj. význam jako svátost - doslova tajemství - která vrcholí křtem, pomazáním, eucharistií a vykoupením.
5. Ježíš a Marie Magdalena: důležité pasáže o jejich vztahu a významu pro mystickou tradici; Magdalena je prezentována jako osoba s hlubokým mystickým postavením, milovaná více než ostatní učedníci.
6. Jména Boží a jejich původ: výklad o tom, jak slova a jména mohou klamat, a jak jejich správné porozumění vyžaduje poznání „pevně daného“.
7. Krystalizace křesťanského nátu: víra a láska, přijímání a dávaní, a to v kontextu spásy skrze světlo a Duch svatý.
8. Symbolické obrazy o chlebě a vínu: Kristus jako zdroj pokrmu a nápoje prostřednictvím Duchu svatému a Logosu, který je „v těle“.
9. Role Marie Magdalény (Moudrost) jako „neplodná“ Moudrost, mateřská postava a snoubenka Spasitele, která naplňuje katechetické a teologické záměry textu.
10. Vzestup a ztělesnění Krista: Ježíš je v různých jazycích pojmenován různě (Ježíš, Nazarejský, Kristus), a tím se ukazuje vícevrstevnatost messiánského vyjádření.

Další významné pasáže pojednávají o:

• Erechově interpretaci času, věčnosti a těla; důraz na to, že Kristus přišel, aby „některé vykoupil, jiné zachránil, jiné osvobodil z otroctví“.
• Morální i kosmologické dilemata - světlo a tma, pravda a jména, které se mohou klamat.
• Vyšší realita ukrytá v zjevném a naopak: uznání toho, že kdo spatří Krista, stává se jím, a kdo spatří Otce, stává se Otcem.

Klíčové citace a jejich význam

„Ti, kdož tvrdí: ‚Nejdříve se umírá a potom vstává z mrtvých,‘ se mýlí. Nezískají-li zmrtvýchvstání za života, tak po smrti už nezískají nic.“ (č. 16-18) Tato pasáž ilustruje gnózní pojetí „vstávání“ již za života, přičemž tělesné vzkříšení není nutnou podmínkou spásy, jak ji chápe text.

„Moudrost je neplodná a přesto má děti. Proto je nazývána solnou sochou.“ (č. 23) Zde se pojímá Moudrost jako klíčový princip, který umožňuje oběť a duchovní prožitek bez doslovného biologického plodu.

„Ježíš je svátost, je totiž syrsky nazýván ‚Farisatha‘, tj. ‚Rozpažený‘.“ (č. 38) V této interpretaci se objevuje mystické označení Ježíše i samotného způsobu, jakým má být svět viděn jako svátost.

Současný význam a kontext

Filipoovo evangelium (FpEv) je gnózické evangelium patřící mezi novozákonní apokryfy. Evangelium se zaštiťuje autoritou jáhna Filipa a pravděpodobně nevychází z žádné starší ježíšovské tradice. Jedná se o sbírku učení a úvah s důrazem na svátosti a mystické interpretace, které souvisejí s Valentinským směrem a s širším gnózovým kontextem druhého století. V Nag Hammádí se zachoval koptský překlad z 3.-4. století (NHC II/3), a jediným dnes známým důkazem evangelia je tento překlad a dodnes diskutované pasáže o svátostech a o vztahu Ježíše a Magdalény.

Text klade důraz na spiritualitu, ne historické popisy života Ježíše, a nabádá čtenáře k mystickému pochopení reality skrze poznání skrytého světa, který leží nad tímto materiálním, a k osobnímu duchovnímu rozvoji, který překračuje doslovný výklad tradičních evangelií.

Možné vizuální doplňky k článku

Tabulka: vybrané motivy a jejich význam

tags: #evangelium #podle #filipa