Barokní špýchar, přeměněný na počátku 20. století na kapli pražské městské vychovatelny, stojí na návrší v areálu nemocnice Na Bulovce, západně od zámečku Rokoska. Po odsvěcení slouží jako skladiště. Jedná se o barokní budovu, bývalý špýchar, z poloviny 18. století. Na začátku 20. století - roku 1903 - koupilo Rokosku město Praha a zřídilo v ní vychovatelnu. Ta se později přestěhovala do nové budovy východně od Rokosky, jejíž stavba započala v roce 1907. Ve stejném roce byl barokní špýchar přeměněn na exhortní síň. Byla vybourána okna v boční stěně a stylově upraven vchod. Fasáda byla upravena ve slohu, který byl v souladu s ostatními budovami na Rokosce. Kaple byla využívána jen občasně. Milan Caha, 10.4.
Historický kontext a účel budovy
Gesto přeměny špýcharu na exhortní kapli odráží spojení barokní architektury s novou sociální funkcí. Kaple sloužila jako prostor exkluzivně vyhrazený pro exhortní a duchovní potřeby mládeže v rámci vychovatelny, která byla součástí širšího systému péče o děti a mladistvé v tehdejší Praze. Přeměna proběhla v období, kdy město Praha rozšiřovalo své instituce sociální péče a redukovalo prostor pro rekreační a kulturní aktivity na administrativní a vyučovací funkce.
Samotný barokní špýchar vznikl v druhé polovině 18. století jako součást hospodářského areálu a zázemí Rokosky. Jeho stylové úpravy fasády a změny vstupu v duchu tehdejšího architektonického vkusu ukazují na snahu sladit objekt s okolními budovami v areálu. Přeměna na exhortní síň v roce 1907 zdůraznila posun od praktické skladovací funkce k duchovní a výchovné roli, kterou měla kaple zastávat pro vychovatelnu milosrdné péče o mládež.
Architektura a stavební úpravy
Barokní původ budovy z poloviny 18. století svědčí o stavební kultuře, která ovlivňovala nakonec i exteriér novějších staveb na Rokosce. Vybourání oken v boční stěně a stylová úprava vstupu v roce 1907 byly zásadními zásahy, které proměnily špýchar ve funkční a reprezentativní exhortní síň. Fasádu kaple zpracoval tehdejší architektonický jazyk tak, aby korespondovala s ostatními objekty na Rokosce a vytvářela vizuální kontinuitu areálu nemocnice a vychovatelny.
Vnitřní prostor byl pravděpodobně upraven k účelům bohoslužeb a exhortací, ačkoli přesný organizační detail z doby přeměny zůstává v Archivních pramenech jen částečně doložen. Přesto změna prostoru ilustruje snahu o vyšší duchovní a morální výchovu mládeže v tehdejším prostředí Prahy.
Využití a proměny v čase
Kaple byla po svém vzniku využívána jen občasně, což odráží její specifickou roli v rámci vychovatelny a širšího areálu. Po odsvěcení objekt nadále sloužil jako skladiště, čímž došlo k zásadní změně funkce a předávání historického významu do praktického každodenního využití. Tímto postupem se na Rokosce zachovala jak historická paměť, tak i prostorový komfort pro současné potřeby areálu.
Současná existence jako skladiště nepotlačuje význam původního účelu. Exhortní kaple zůstává svědkem ambiciózního plánování městské infrastruktury a sociální péče o mládež v počátku 20. století, kdy Praha posilovala kapacitu vychovatelny a její propojení s architekturou areálu Rokosky.
Shrnutí významu pro městskou kulturu a architekturu
Exhortní kaple na Bulovce představuje spojení barokní architektury s moderními funkcemi veřejného vzdělávání a sociální péče. Její proměna z špýcharu na kapli odráží tehdejší trend integrace duchovních a výchovných prostor do komplexu veřejných institucí. Ačkoliv je po odsvěcení využívána jako skladiště, její původní role a stylový soulad s okolními budovami nadále vypovídají o historickém vyžití a urbanistickém vývoji této části Prahy.
