Exorcismus ve více či méně zřetelné podobě existoval a existuje snad ve všech církevních společenstvích. Nejznámější je exorcismus římskokatolický. V roce 2014 papež František zdůraznil užitečnost vymítačů ďábla, kteří podle něj pomáhají lidem bojujícím s démony. O tom, že exorcismus v žádném případě neupadá jako dávná středověká metoda v zapomnění, svědčí také to, že zatím co byl v Česku ještě nedávno jeden exorcista, dnes jich je osm. Celosvětově nejznámější případ exorcismu, jenž skončil tragickou smrtí, se odehrál v sedmdesátých letech. V roce 2005 byl dokonce zfilmován režisérem Scottem Derricksonem. Během natáčení byl název změněn z The Exorcism of Anneliese Michel na The Exorcism of Emily Rose. V České republice je ovšem známý pod názvem V moci ďábla.
Život před exorcismem a vznik příběhu Anneliese Michel
Anneliesin život začal v katolické rodině v Bavorsku. Narodila se v roce 1952 a byla vychována jako hluboce věřící; spolu s rodinou se účastnila mší dvakrát týdně a měla přísné rodiče. Do jejího života zasáhla až epilepsie; podzimem roku 1968 prodělala první velký záchvat. I když jí antiepileptika pomáhala ve škole, okolí postupně vnímalo, že se její chování mění a že vnitřně bojuje s cizí silou. Postupně se objevovaly vize a hlasy, které dívku ujišťovaly o prokletí a pekle. Následovaly roky vyšetření, estetických a neurologických vyšetření, která však nenašla patologii odpovídající jejím zjevným symptomům.
Deprese, apatie a halucinace vygradovaly, což vedlo k postoji rodiny, že je nutná duchovní pomoc. Rodina nejprve vyhledala církevní pomoc; až po několika žádostech würzburský biskup schválil exorcismus podle Rituale Romanum z roku 1614.
První exorcismy a průběh celého procesu
První exorcismus se konal 24. září 1975. Ernst Alt a Arnold Renz se stali hlavními exorcisty a v průběhu následujících měsíců provedli 67 exorcismů; některé seance trvaly až čtyři hodiny. Anneliese reagovala na svěcenou vodu, vyje a zmítá se, kopá, a nahrávky zaznamenaly mluvu s hlubokým, chraptivým hlasem i výlevy slov v dalších domech.
Exorcisté hovořili během seancí s šesti démony, kteří se měli jmenovat jako Kain, Nero, Jidáš, Lucifer, Hitler a jeden francký farář. Stav Anneliese se během exorcismů zhoršil; postupně byl její pohyb neklidný, docházelo k hyperaktivitě, křečím a sebeagresivitě. Dívka odmítala potravu i tekutiny a její tělesný stav se výrazně zhoršoval.
Rozsudky, dissense a dodnes relevantní debata o exorcismu
V letech 1975-1976 bylo provedeno téměř 70 seancí. Anneliese zemřela 1. července 1976 na dehydrataci a podvýživu, její tělo vážilo pouhých 31 kilogramů. Soudní znalci poukázali na vážná pochybení v léčbě a vyživování v posledních týdnech jejího života. Dva roky po smrti byli rodiče i exorcisté odsouzeni k podmíněnému trestu; církevní komise později prohlásila, že dívka nebyla posedlá a že se exorcisté v diagnóze zmýlili. Přesto zůstala aura kolem jejího hrobu a vysoký počet poutníků, kteří ji považují za světici.
Filmová adaptace The Exorcism of Emily Rose vycházel z tohoto případu; původně měl film nést název The Exorcism of Anneliese Michel. Exorcismus a jeho legalita se staly předmětem široké diskuse o roli exorcistů v moderní společnosti, kde digitální technologie, internet a současná teologie zpochybňují tradiční autority. Nejvyšší představitelé katolické církve na Vatikánu vyjádřili jasno: ďábel je zlo a exorcismus je nutnou, ale vázanou praxí k vyhánění zlého.
Podle Katolické církve existují různé formy exorcismu: od jednoduché modlitby osvobození po rozsáhlý a dramatický rituál. Velký exorcismus je vyhrazen jen v nejvzdálenějších případech, kdy je posedlost jasně prokázána a vykonáván knězi, kteří splňují přísné požadavky. Exorcismus je tedy náboženskou praktikou a není vědecky nebo lékařsky ověřenou metodou léčby.
Historie exorcismu a jeho vývoj v průběhu věků
Historie exorcismu sahá až do doby Ježíše Krista; v evangeliích se hovoří o jeho boji s démony a o jeho moci nad zlým duchem, kterou sdíleli i jeho učedníci. V prvních stoletích křesťanství byl exorcismus rozšířen a otec, exorcista, zřídil postupy pro vyhánění démonů. Postupně se vyvinuly liturgie a formální postupy, které se v průběhu staletí měnily. V novověku došlo k reformám a zrevidování Rituale Romanum; II. Vatikánský koncil povzbudil revizi kanonického práva a vyžadoval explicitní povolení od místního ordináře k výkonu exorcismu.
Koncepce ďábla, posedlosti a jejich vlivu se během dějin vyvíjela. Etymologie slova exorcismus pochází ze starověké řečtiny exorkizoun, „zapřísahat“, a v kontextu Nového zákona zahrnuje zaklínání a vyžehnání zla. Exorcisté dnes rozlišují infekci, posednutí a démonické vlivy; vyvažují mezi teologií a zřetelnou opatrností v postupování, zvláště s ohledem na práva pacientů a etiku léčby.
V moderním kontextu se exorcismus stal tématem nejen teologickým, ale i kulturním, což dokazuje popularita filmů a veřejných debat o tom, zda jde o nadále relevantní praktiku. Katolická církev uznává, že démoni existují jako osobní bytosti, a že exorcisté mohou být potřební pro osvobození od jejich vlivu, avšak v moderní praxi klade důraz na opatrnost, vyhodnocení a řádný process schválení.
Současný pohled na exorcismus a praktiky v různých regionech
Exorcismus je dnes vnímaný jako náboženská praxe s historickými kořeny; v Itálii a dalších zemích zůstává žívou službou, přestože vědecká obec je opatrná ve svých závěrech. Přesto existují i série případů v moderní Evropě, kde se exorcisté a duchovní praktiky setkávají s kritikou i respektem. Nejvyšší církevní autority argumentují, že démoni jsou skuteční, a že kvalifikovaný exorcista je nutným prostředkem, pokud existuje skutečné posednutí nebo vliv ďábla.
V souvislosti s kulturou se objevují i příběhy v médiích a filmech, které často zveličují realitu a vytvářejí mýtus o posedlosti. Je však nutné rozlišovat mezi zřejmou posedlostní situací a psychickými chorobami, aby nedošlo k nepřesnému či škodlivému zjednodušení. Tato debata pokračuje v rámci teologických studií a právních diskuzí o tom, jaké jsou hranice exorcismu a jaké jsou lidskoprávní důsledky pro pacienty a jejich rodiny.
tags: #exorcismus #stoleti #nejstarsi #pripad