Příběhy o posedlosti a vymítání ďábla odpradávna dráždily lidskou fantazii. Jen málokterý je však tak detailně zdokumentovaný a děsivý jako události, které se odehrály ve dvacátých letech minulého století za zdmi kláštera františkánů v americkém Středozápadě. Nemůžete číst? Představte si mladou dívku, jejíž tělo se nekontrolovatelně svíjí, vydává nelidské zvuky a promlouvá neznámými jazyky. Její chování se stává čím dál děsivější - útočí na posvátné předměty, odmítá se modlit a její tvář se deformuje do nepředstavitelných grimas. Lékařská vyšetření nedokážou nic vysvětlit. V zoufalství je povolán zkušený kněz, aby přistoupil k riskantnímu obřadu exorcismu.
Případ mladé ženy, u níž se první příznaky posedlosti objevily již ve čtrnácti letech, se brzy stal jedním z nejznámějších v historii. Během obřadů se její tělo údajně ohýbalo do abnormálních poloh, z úst jí tryskaly proudy žluči a záchvaty nadávek střídaly výlevy informací, které nemohla za normálních okolností znát. Svědectví řádových sester, které se rituálů účastnily, jsou dodnes mrazivá. Některé z nich po hrůzných zážitcích klášter opustily. I samotní kněží, kteří se postavili tomuto nepochopitelnému zlu, popisovali peklo, které prožili. Církevní autority dokonce oficiálně potvrdily, že v této odlehlé oblasti Iowy skutečně dochází k vymítání ďábla.
Případ se stal jedním z nejlépe zdokumentovaných v historii a zaujal i celostátní média, včetně časopisu Time. Tyto šokující události nyní znovu ožívají na filmovém plátně v hororu, který má premiéru v českých kinech 10. července. Snímek slibuje divákům autentický a děsivý zážitek. Film je založen na dobových záznamech a svědectvích přímých účastníků, což mu dodává punc syrové reality. Režisér prohlašuje, že jeho cílem bylo co nejvěrněji zobrazit, co se podle svědků skutečně stalo. Je filmový horor pouze fikcí, nebo nám připomíná, že některé skutečnosti mohou být mnohem děsivější než jakákoli vymyšlená hrůza?
Žďár nad Sázavou a místní kontext
Žďár nad Sázavou, město ležící na pomezí Čech a Moravy, není jen známým poutním místem a sídlem památek UNESCO, ale i krajinou prosycenou příběhy, které dodnes vzbuzují úctu i mrazení. Cisterciácký klášter byl ve Žďáře nad Sázavou založen roku 1252 Bočkem ze Zbraslavi. Mniši do kraje přinesli nejen duchovní život, ale i technické znalosti - postavili rybníky, mlýny, pilu a pomohli rozvoji hospodářství. Po zrušení kláštera císařem Josefem II. roku 1784 přešel areál do světských rukou a byl přestavěn na zámek, který v současnosti patří rodu Kinských.
Výraznou architektonickou stopu zde zanechal slavný stavitel Jan Blažej Santini-Aichel, především na nedalekém poutním kostele sv. Dolní hřbitov ve Žďáře nad Sázavou, kterému se též říká morový hřbitov, je dneska známý zejména díky jedné děsivé pověsti - té o upírovi Ulrichovi. Hřbitov vznikl na začátku 18. století jako místo posledního odpočinku pro oběti hrozící morové epidemie, která tehdy sužovala celé Žďársko. Navrhl ho a vybudoval slavný architekt Santini. Žďár naštěstí mor nakonec minul, ale i tak je prý na hřbitově pohřben poslední český upír, který ani po smrti nenašel klid.
Mýty, pověsti a historické postavy
V 19. století se ve Žďáře nad Sázavou hojně mluvilo o správci zámeckého panství Aloisi Ulrichovi. Byl to neskutečně krutý a bezohledný muž, jenž okrádal své poddané a naháněl jim strach. Když v únoru 1817 zemřel na neznámou nemoc, lidé si oddechli. Brzy po jeho pohřbu se začaly šířit zvěsti, že se Ulrich vrátil z onoho světa. Prý obtěžoval a napadal místní obyvatele. Někteří ho viděli jezdit na koni s hlavou telete, jiní tvrdili, že se údajně prohání v kočáře taženém bezhlavými koňmi. A nebyly to jen přízraky! Místním došla trpělivost. Rozhodli se povolat kata z Jihlavy, aby se pokusil strašidelného správce zastavit. Když kat otevřel Ulrichovu hrobku, byl v šoku. Uvnitř leželo tělo, které ani po několika měsících nejevilo žádné známky rozkladu. Vypadalo to, jako by Ulrich jen spal. Když ho kat oslovil, nebožtík otevřel oči a začal se zvedat z rakve! Popravčí ho ale srazil zpět do rakve a usekl mu hlavu ostrým rýčem. Pak mu do úst a krku nasypal mák a tělo pokryl vrstvou hašeného vápna. Když rakev zavřel, zlý duch se prý už neukázal. I dnes ale někteří lidé tvrdí, že na hřbitově cítí zvláštní energii a věří, že tam upír, nebo alespoň Ulrichův duch, stále je.
Tato méně známá, ale často zmiňovaná pověst se vztahuje k východní chodbě bývalého kláštera. Mniši zde prý vídali zjevení postavy v kápi, která tiše kráčela k bývalé opatské knihovně. Místní sloužíci se tomuto duchovi vyhýbali - říkali mu mnich bez tváře, neboť tvář nikdy nikdo nespatřil. Podle pověsti se jednalo o ducha opata, jenž v době husitských válek ukryl cenné rukopisy a zakázané knihy.
Jedním z barvitějších místních příběhů je ten o správci Kašparu Khautzovi, který se kvůli hráčské vášni zadlužil. V zoufalství pak uzavřel smlouvu s ďáblem - dostal brašnu s neubývajícími penězi, a to samozřejmě výměnou za svou duši po deseti letech.
Současný exorcismus a jeho kontext
Vymítání ďábla nepatří jen do středověku. Přestože tyto metody byly v průběhu minulého století na ústupu, katolická církev se k exorcismu v posledních desetiletích vrací. Dokonce i v České republice za poslední roky zájem o exorcismus u mnoha kněží narůstá. Alespoň to tvrdí jeden z nejznámějších světových exorcistů - Maltan Elias Vella, s nímž natáčel Martin Mikule pro pořad 168 hodin.74letý římsko-katolický kněz Ellias Vella je v 21. století pověřen bojem s ďáblem. Patří k neuznávanějším exorcistům, cestuje po světě, přednáší o svých metodách a tam, kde je potřeba, exorcismus i provádí. „Jednou jsem byl například v České republice, prováděl jsem exorcismus a mluvil jsem latinsky. Ta žena začala odpovídat latinsky, přitom se ale nikdy latinsky neučila,“ tvrdí římsko-katolický kněz.
Právě fakt, že lidé posedlí ďáblem mluví jazykem, který neznají, nebo cizím hlasem, exorcismus podle Velly často doprovází. Elias Vella: „Někdy se ukáže velmi zřetelné znamení, například ďábel křičí - odcházím - a stane se něco podivného. Například se rozbije okno nebo vidíte, že se něco pohne.“
Středověké praktiky v 21. století? Církev význam exorcismu hájí. Vatikán dokonce v roce 1998 po skoro 400 letech znovu vydal příručku o vymítání ďábla. Přitom v průběhu 20. století byly tyto metody v západní Evropě spíš na ústupu. „Církev začala spíš věřit psychiatrii, která to řeší jako duchovní poruchu a postupně, přirozeně spontánně, aniž by o tom někdo rozhodl, to téma exorcismus z církve zmizelo,“ vysvětluje religionista Ivan Odilo Štampach.
Role profesionálů a vzájemná spolupráce
I v Česku lze zajít za exorcistou. Vymítání ale nikdy nezmizelo ze světa úplně. Exorcismus se intenzivně uplatňuje v některých latinskoamerických zemích, stoupence má na jihu Evropy. I v České republice za poslední roky podle Eliase Velly zájem o exorcismus u mnoha kněží narůstá. Umožňuje to fakt, že církev už není pod takovým tlakem jako dřív. A navíc se rozmohly magie, okultismus a parapsychologie a vše, co je v přímém protikladu ke křesťanské víře, tvrdí psychiatr a římsko-katolický duchovní Jaroslav Maxmilián Kašparů. Podle jeho názoru provádět exorcismus mohou v Česku tak dva až tři katoličtí kněží, kteří k tomu mají povolení. Mimo katolickou církev jich může být ale nespočet.
Toto téma je ale stále spíš tabu. „Naše církev k tomu přistupuje s velkou opatrností. Dokonce o tom nechce ani veřejně mluvit, což si myslím, že je škoda, protože různí takoví lidé, kteří pěstují takové tajemné nauky, tak toho využívají a nabízejí své recepty,“ varuje teolog a kněz Miloslav Fiala. Pokud se člověk z pohledu psychiatrie nebo psychologie neuzdravuje, tak lze uvažovat, zda u něj nejde o problém duchovní. Většina psychiatrů v Česku by ale svého klienta k exorcistovi patrně nikdy nepřiala. Někteří odborníci ale posedlost ďáblem nevylučují a s exorcisty spolupracují. Podle psychiatra a zároveň duchovního Jaroslava Kašparů existují případy doprovázené paranormálními jevy, na které jejich obor nestačí. Kašparů k exorcismu: Exorcista neléčí, ale osvobozuje. „Osvobodit od nějakého problému, který nepatří do psychiatrické diagnózy.“
Podle Velly není exorcismus při dodržení všech pravidel nebezpečný. Kněz, který nemá alespoň nějaké základní vzdělání v psychologii nebo psychiatrii, nemůže exorcismus dobře vykonávat. V některých případech se totiž postižený člověk nebo exorcista může i zranit. „Proto je vždycky důležité mít asistenci psychiatra, lékaře, psychologa, který vám řekne: Zadržte!“ Nejde ale jen o riziko zranění. Podle některých odborníků může mít exorcismus negativní dopad už tím, že odrazuje případného pacienta od léčby u psychiatrra.
Praktické závěry a současné otázky
Exorcismus může být použit jen tehdy, když má kněz morální jistotu, že jde o skutečnou posedlost a skutečné působení ďábla, a takových případů je nesmírně málo. Jde o naprosté výjimky. Naprostá většina případů, kdy jsou lidé přesvědčeni, že v jejich životě zlo působí, je řešitelná právě modlitbou osvobození. Jde o modlitbu za osvobození člověka z moci zla, ať už to zlo působí jakýmkoliv způsobem. Není to exorcismus v pravém slova smyslu, kdy kněz rozkazuje a hovoří přímo k tomu zlému a vykazuje ho.
Jaké jsou kroky praxe, když se někdo ozve? První setkání by mělo sloužit k vyjasnění očekávání a k zhodnocení, zda jedná se skutečnou posedlost, případně zda postižený prošel psychologickým vyšetřením. Pokud ano, lze postupně zapojit odborníky a vytvořit komplexní péči, která kombinuje pastorální a lékařskou stránku. Exorcismus je tedy součástí širšího rámce, ve kterém spolupracují duchovní i zdravotníci, aby nedocházelo k excesům či poškození klienta.
Webové a mediální pokrytí dnešních exorcismů ukazuje, že služba existuje i v ateistickém prostředí a že exorcismus může být konfrontací mezi vírou a moderní vědou. „Modlitbu osvobození můžou někdy provázet i dramatické jevy.“ Co je skutečné a co je jen sugesce? A může nás ďábel postihnout, když budeme jednat hříšně?
Ve Vizitkách a výčtech historických míst, která se zmiňují, stojí klášter a poutní kostel jako středobod spojení historie a současnosti. Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře s unikátní šestnáctiúhelníkovou a hvězdicovou symbolikou je opředený historií a rekonstrukcemi, které proběhly v letech 2018-2024. Obnovené ambity a nový expozční prostor přináší pohled na duchovní dědictví i výtvarnou tradici regionu.
Exorcismus v Čechách - dokument
Klíčové postavy a názory současného výzkumu
Petr Jan Vinš, teolog, religionista a kněz starokatolické církve, vyučuje na Filozofické fakultě UK. Absolvoval kurz exorcismu na papežské univerzitě ve Vatikánu a je členem Českého klubu skeptiků Sisyfos. Podle něj exorcismus vyžaduje spolupráci psychologů a lékařů a má sloužit jako doplněk k péči o člověka. „Není dobré vidět působení zla úplně ve všem. Pastorační činnost má být příspěvkem do komplexní péče o člověka.“
V rámci debat o kultuře strachu a vědeckých poznáních dodává: „Exorcismus se pak jeví jako středověká praktika, která může lidem spíše ublížit.“ S nadsázkou dodává, že v Česku i ve světě existují kolem dvaceti kněží, kteří se exorcismem zabývají, ale skutečný počet případů je proměnlivý a závisí na diecézi.