Jak podotkl jeho tvůrce David Lejsek, na legální stěně se s tím musí počítat. Přesto ho zarazila jedna věc, a to způsob provedení. „Namaloval svaté Tereze brýle, škrtnul můj podpis a napsal svůj. Tohle je opravdu za hranou i v nejhrubším odvětví graffiti, to se nedělá,“ řekl Deníku liberecký tatér a sprejer. Přestože ví, kdo za tím stojí, nechce dotyčného jmenovat. „Proč zvolil takovou formu, to opravdu nevím,“ podotkl s tím, že možným důvodem může být jeho účast na mezinárodním street artovém festivalu v Praze.
Jelikož aktuálně maluje obrazy na plátna, nemá čas na případnou opravu oblíbeného graffiti. „Můžete se těšit, na jaře bych na tom to místě rád namaloval něco jiného,“ dodal Lejsek. Dnes je to přesně 438 let od smrti svaté Terezie z Avily přezdívané Veliké (1582). Vlastně není, protože ona umřela už 4. října, ale jelikož se právě v tom roce měnil juliánský kalendář na gregoriánský, slavíme její památku o 11 dní později.
Takovou časovou extázi bychom si dnes asi přáli všichni - aby se aspoň o deset dní zrychlil čas a byli jsme z toho všeho, co se děje kolem, už venku. Aby z 10 tisíc denně bylo najednou třeba jen 150. Prostě to prospat a pak jenom posunout hodinky nebo přelistovat kalendář.
Jako mladý bohoslovec jsem si s oblibou čítal mystické knihy svaté Terezie, ale moc jsem toho nechápal, protože ona mluví o modlitbě jako o putování důvěrně známou krajinou, kde se dá setkávat se Ježíšem, Marií, anděly skoro jako s běžnými lidmi, které potkáváme na ulici nebo v šalině. Ježíš k ní přichází ve dne nebo v noci, poučuje ji, radí jí, jak jednat s představenými nebo s protivníky, u koho se zpovídat, nebo co je třeba udělat právě tady a teď. Její literárně geniální dílo plné úžasných metafor je jakoby z jiného světa, byla to taková španělská předchůdkyně Tolkiena, který prožil svůj život ve Středozemi.
Její fantazie byla plodivá a probudila zcela novou, dynamickou spiritualitu, která je živá dodnes. Myslím dnes na sestry karmelitky v Drastech u Prahy, v Dačicích nebo na karmelitány bosé i obuté.
Extáza sv. Terezie, známá i jako The Ecstasy of Saint Theresa, se v české popkultuře a paměti často pojí s otázkami o umění a víře; k heslu o extázi se váží i hudební a filmové reference, které se objevují ve zmínkách o 90.letech a následném comebacku kapel a interpretů, kteří si vyžádali prostor pro melodii a spiritualitu.
Berniniho dílo Extáze sv. Terezie vzniklo v 17. století a bylo navrženo tak, aby poutníkům a turistům poskytlo živou zkušenost náboženského prožitku. Gian Lorenzo Bernini začal na sousoší pracovat v roce 1644, v období kritické racionalizace osvícenství, a proměnil prostor chrámu v jakési jeviště. Počínaje stylizovaným pohledem světice a konče ztvárněním extáze prostřednictvím kompozice, světla a architektury, dílo propojuje malířství, sochařství a architekturu do jedné dynamické scény.
Berniniho extáze je vytesána tak, že Terezie leží v náznaku oblačné krajiny, bosá noha visí ve vzduchu a jejich dech se zrcadlí v tenzi ducha a světla, které z neviditelného zdroje vyplouvá. Podobně jako Caravaggiova světla dovoluje i zde skryté okno, které umožňuje přirozenému světlu zalévat scénu a naplňovat ji smyslem; Duch svatý sestupuje do světa a vytváří vjem, že posvátné a lidské se prolínají.
Během osvícenství se nad tímto dílem uvažovalo jako o zobrazení milostného zážitku, který v moderní době vzbuzuje různé reakce, ale zůstává výjimečnou syntézou duchovnosti a umění. Poutníci hleděli na sousoší s trošku ironickým, avšak zjevně fascinujícím pohledem, a jejich vnímání extáze se promítlo do kulturního a historického kontextu. Berniniho práce byla tedy průlomem, který posunul vnímání extáze a její vizuální reprezentace na novou úroveň, podobně jako pozdější objev teleskopu pro Galileo.
Ve čtení historickém i duchovním má Extáze sv. Terezie službu jako odraz toho, jak se pohled na svatost mění v čase a jak obrazy a sochy mohou inspirovat nejen náboženské cítění, ale i kulturní a umělecké diskuse napříč generacemi. Berniniho koncepce ukazuje, že extáze není jen emocionální stav, ale komplexní kompozice, která vyžaduje od publika aktivní zapojení a soustředění na ten moment, kdy se zviditelňuje božský dotek v lidském světě.
