Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je dominantou města Vítkova. Tento novogotický chrám je nejkrásnější a největší stavbou ve Vítkově a širokém okolí.
Historické souvislosti a vznik chrámu
Záměr výstavby tzv. „vítkovské katedrály“ na vyvýšeném místě na východní straně města se zrodil v roce 1905, kdy byl přičiněním starosty Antonína Onderscheky ustanoven spolek pro ochranu a stavbu kostela, jehož předsedou se stal sám starosta Onderschek a členy byli hornoveský starosta František Domes a tehdejší farář P. Hans Hermet. Koncem tohoto roku vykazoval spolek jmění 107 531 korun. Ke stavbě kostela byl zakoupen pozemek Julia Hanala o výměře 11 580 m2, severně od hřbitova. Když v roce 1909 dosáhl fond na výstavbu nového farního kostela určitý finanční obnos, byla stavba zadána staviteli Wenzelu Mattuschovi z Vejprt, jehož projekt byl vybrán jako nejlepší z 60-ti návrhů. S vlastní stavbou kostela bylo započato 27. září 1909. Jelikož ještě chybělo značné množství peněz, byla uspořádána sbírka, která vynesla 34 841 korun. Hrabě Camillo Razumovsky daroval dřevo potřebné ke stavbě a sedláci se zavázali zdarma přivážet a odvážet veškerý materiál. Koncem roku 1912 byl kostel pod střechou a následujícího roku zcela dokončen. V důsledku vypuknutí 1. světové války však nastaly velké obtíže s vnitřním vybavením kostela, takže k jeho vysvědcení došlo až 15. října 1918.
Materiál a technické zajímavosti
Charakteristické pro tento kostel je, že byl zbudován z místního materiálu - kamene, který byl podle zdejší ústní tradice vytěžen při kopání základů. Přestože kostel stojí na kopci, při kopání základů vytryskl z tohoto kopce silný pramen. Voda posloužila pro celou stavbu a pramen je dodnes činný. Pod sakristií musela být proto zbudována šachta a voda je odváděna do kanalizace. Ještě jednou zvlášností se může tento chrám pochlubit a tou je unikátní klenba, konstruovaná jako kašírovaná rubová skořepina s vyložením kápí jutovým materiálem máčeným v sádře, zavěšenou na v krovu upevněné železné nosníky a roznášecí nosné pruty z pružných silných větví stromů. Mezi klenbou a krovem jsou dřevěné lavice, po kterých je možno přejít tak, aby se na lehkou klenbu nevstoupilo.
Vzhled a dispoziční uspořádání
Jak zde již bylo zmíněno, stojí kostel na vyvýšeném místě na východní straně města, je zdaleka viditelný a dodává celému městu pěkný vzhled. V kronice města však bylo toto místo označeno jako nevhodné. Vyplývalo to zřejmě z toho, že v té době bylo město malé a kostel byl vlastně na jeho okraji. Léty se město rozrostlo a kostel je v současné době součástí městské zástavby. Kostel je stavěn ve tvaru kříže, což je typické pro starou i novou gotiku. Má jednu hlavní loď s vysoko žebrovanou klenbou. Vedle hlavní lodi jsou dvě boční, které jsou podstatně nižší a každá má boční oltář.
Interiér a výzdoba podle novogotiky
Novogotika krášlí i vnitřek chrámu. Klenutí, malovaná okna, oltáře, zpovědnice, křížová cesta, umístěná ve výklencích silných zdí i každý další předmět dodržuje daný sloh. Zvláště vyniká nádherný hlavní oltář, zhotovený firmou Ferdinanda Stufflesera z Grodner Thalou, údajně z vítkovského lipového dřeva. Chrám je prostorný, světlý, příjemný, pojme až 2 000 osob. Krásné malby oken v presbytáři zajišťovala firma Richarda Schleina z Grottau. V předsálí kostela byl pro upomínku na válečnou tragedii umístěn Památník padlým z 1. světové války, původně s deskou a jmény padlých. Autorem je významný slezský sochař Josef Obeth. Památník se dochoval ve značně redukované podobě, byly odstraněny německé texty a vyměněny nápisové desky.
Poškození a obnova po válkách
Na konci druhé světové války byl dělostřeleckou palbou gotický chrám poškozen. Jeden granát urazil rameno kamenného kříže nad střechou, jiný rozbil okna, přičemž tlak vzduchu vyrazil mnoho tabulí malovaných oken, tím vznikla škoda asi půl milionu korun. Chrám však byl opraven ze sbírek a státního příspěvku. 20. června 1946 se v opraveném kostele slavilo první Boží tělo a 28. září v den svátku národního světce sv. Václava byl tento chrám znovu vysvěcen, neboť byl znesvěcen ruskými vojáky, kteří zde měli ustájeny koně. V době komunistické éry byl kostel terčem pro vandaly, kteří postupně vytloukli malovaná okna. Opět zasáhli věřící, konají sbírky, ale náklady jsou příliš vysoké. Postupně se tedy okna opravují, kamenné rámy zpevňují a skla jsou chráněná drátěnou mříží. U vchodu do chrámu je instalována socha sv. Marka, která byla původně umístěna na náměstí na paměť cholery a tyfu. Za války byla nacisty odstraněna, ležela v kamenictví a nyní našla opět své důstojné místo. Od 27.12.1987 je chráněna památkovou péčí. 28.4.1994 byl novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, socha sv. Marka a přilehlý městský park prohlášen za kulturní památku. V současné době se v chrámu konají půlnoční mše v době vánočních svátků a koncerty vážné a duchovní hudby.
Zvony a jejich historie
Kostelní zvony jsou velmi cennou historickou památkou. Jejich přesný popis pořídil v roce 1978 dr. Šrámek z opavského archívu. Dostaly se k nám těsně po válce, kdy byly původní čtyři zvony zničeny. Dva z nich visí v současné době ve věži velkého kostela. Největší zvon, sv. Josef o průměru 110 a výšce 103 cm, byl ulit v roce 1630 zvonařem Hansem Knauffem. Druhý z nich, sv. Markéta (průměr 88, výška 80 cm), je dílem slavného opavského zvonaře Christiana Hofmana a pochází z roku 1666. Původně visel ve farním kostele v Čermné. Nejmenší a také nejmladší ze zvonů nese značku firmy Hiller z Brna a letopočet 1926. Jako jediný nebyl za války rekvírován a spolu se zvonkem ze sanktusové věže byl před lety transportován na věž starého kostela. Zde ovšem neplní své poslání, neboť instalovaný elektrický pohon je prakticky od začátku nefunkční. Přestože každý zvon pochází z jiné dílny i doby, tvoří jejich zvuk dohromady majestátní akord. Zvony z velkého kostela jsou ovládány, stejně jako kdysi, lidskou silou a dávají se do pohybu nejen o církevních svátcích, ale také při významných občanských událostech, např. na začátku nového roku. Zatímco velký sv. Josef bývá rozhoupán jen několikrát do roka, sv. Markétu je možno slyšet každou neděli.
Kostel jako kultovní a historická památka
Největší církevní stavba a dominanta Horního náměstí, původně farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, je jednou z nejvýznamnějších památek dokládajících typické rysy slezské cihlové gotiky. Vznik svatostánku je pevně spjat s Řádem německých rytířů, který v Opavě začal působit od roku 1204. Z listiny krále Václava I., datované rokem 1237, víme, že „rytíři s černým křížem“ měli v Opavě v držení faru. V závěru 19. století v důsledku zvýšeného zájmu o nyní již proboštský chrám vznikl plán na jeho radikální přestavbu do původní středověké podoby. Z návrhu architekta von Hauberissera však nakonec pro nedostatek financí a odmítavý postoj nastupující generace památkářů sešlo a v první čtvrtině 20. století proběhly pouze dílčí úpravy. Podobně jako mnohé z opavských staveb byl chrám na konci druhé světové války poškozen a postupně během dalších desetiletí opravován. Důležitým mezníkem byl pro kostel rok 1996, kdy se v souvislosti se vznikem ostravsko-opavské diecéze stal druhým biskupským chrámem - konkatedrálou. Konkatedrála je součástí projektu Otevřené chrámy a vy se tak můžete podívat dovnitř a nechat se provést průvodcem, nebo jen pozvána její krásy o samotě. Moravskotřebovský farní kostel je významnou barokní památkou, která vyniká nejen svojí mohutností, ale především unikátní uměleckou výzdobou interiéru.
Interiérové práce a hlavní oltář
Autorem oltářního obrazu je Juda Tadeáš Supper. Je zde zobrazeno 14 svatých, u kterých si lidé často vyprošovali oporu a pomoc v nesnázích. Kostel je poprvé zmiňován v roce 1270 v listinách augustiniánské knihovny v Brně a už tehdy nesl dnešní jméno Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1541 kostel po velkém požáru vyhořel a v letech 1544-1569 byl společně s budovou fary znovu vystaven v renesančním stylu. V roce 1726 byl kostel opět poničen požárem. Majitel panství kníže Josef Adam z Lichtenštejna dal kostel přestavět podle tehdejší módy ve slohu barokním. Oproti původní podobě byl kostel zvětšen a rozšířen o věž. K výzdobě byli pozváni nejlepší umělci z okolí - sochař Severin Tischler a malíř Juda Tadeáš Supper. Po 15 letech od požáru byl kostel dne 25. 10. 1741 znovu vysvěcen. V roce 1767 byla přistavěna Loretánská kaple.
Původní trojice zvonů byla zničena během první a druhé světové války, obnovy se dočkaly až v roce 1994. Návštěvníka kostela na první pohled ohromí výjimečná barokní fresková výzdoba. Práce na výmalbě trvaly 3 roky a jejím autorem je především malíř Juda Tadeáš Supper (1712-1771), který pocházel z nedaleké Mohelnice. Stropní fresky vytvářel vleže na lešení. Jelikož měl rád architekturu, vše je doplněno iluzivními malbami staveb a sloupů. Vymaloval zde celý presbytář včetně stropu, první klenby a třech obrazů. Stropní výmalba hlavní lodi je věnována Panně Marii. V prvním oblouku klenby je vidět betlémská scéna narození Ježíška a klanění pastýřů. Na druhém oblouku je vyobrazeno korunování Panny Marie. Na třetím oblouku je vypodobněna Panna Maria jako neposkvrněné početí - Immaculata.
Detailní vybavení a sochařská díla
Na levé straně hlavní lodi stojí kazatelna (1730) vyzdobená reliéfy Krista a evangelistů Jana, Matouše, Marka a Lukáše. Zajímavostí kazatelny je velká koule v horní části znázorňující zeměkouli. Okolo shromážděné postavy a zvířata jsou symboly čtyř světadílů. Turek s levhartem zastupují Asii, černoch se lvem Afriku, žena s orlem Evropu a indián s bažantem Ameriku. Pod kazatelnou stojí kamenná křtitelnice (1542), která dodnes slouží ke svátosti křtu. Oltář sv. Dominantou oltáře (1730-1740) jsou bílé sochy Víry (s křížem) a Naděje (s kotvou). Jedná se o nejcennější sochy v kostele. Jejich autorem je Severin Tischler, následovník Matyáše Brauna, který byl jedním z nejvýznamnějších barokních umělců v Čechách. Oltář sv. Součástí oltáře (1780) jsou bílé sochy sv. Cyrila a Metoděje. Ve středu je umístěn obraz sv. Floriána (patron hasičů) jehož autorem je malíř K. Haderlaner z Brna. Uprostřed je socha Božského srdce Páně se soškami sv. Oltář sv. Světec je zde znázorněn dvakrát. Poprvé v dolní části v bílém reliéfu, jak byl roku 1393 shozen z Karlova mostu do Vltavy za to, že nechtěl vyzradit zpovědní tajemství. Výše je na modrém podkladu vyobrazen ve zlatě s pěti hvězdami kolem hlavy, jak se vznáší do nebe. Pozoruhodný je tmavý obraz Madony ve zlaceném rámu, který je kopií obrazu z kostela sv. Tomáše v Brně. Pod ním stojí sochy sv. Josefa a sv. Rocha (ochránce proti moru). Mezi sloupy stojí sochy sv. Šebestiána (u stromu s přilbicí a kyjem v ruce) a sv. Leonida (s prasetem). Uprostřed oltáře (1740) je na obrazu zachycena Panna Maria, jak se zjevuje blahoslavenému Šimonu Štockovi. Po stranách jsou bílé sochy sv. Oltář sv. Světec je zde znázorněn dvakrát. Poprvé v dolní části v bílém reliéfu, jak byl roku 1393 shozen z Karlova mostu do Vltavy za to, že nechtěl vyzradit zpovědní tajemství. Výše je na modrém podkladu vyobrazen ve zlatě s pěti hvězdami kolem hlavy, jak se vznáší do nebe. Pozoruhodný je tmavý obraz Madony ve zlaceném rámu, který je kopií obrazu z kostela sv. Tomáše v Brně. Pod ním stojí sochy sv. Josefa a sv. Rocha (ochránce proti moru).
Historické vrstvy obnov a ochrana památky
Stavba prošla po válkách řadou oprav. Před rokem 1653 byl obnoven a v husitských dobách kostel vypálen. Věž kostela měří 63,63 m a vrchol tvoří čtyřmetrový kříž. Do věže vede staré dřevěné schodiště. Cibule věže má jeden metr v průměru a v roce 1998 byla během opravy otevřena. Původní románský kostel byl vystavěn asi za šestého sázavského opata Sylvestra. Ve 14. století se uvádí zdejší chrám jako farní. Po roce 1550 byl přidělen ke kostelu v Ratajích jako filiální a sloužily se zde mše svaté o všech mariánských svátcích. Roku 1782 se stal opět farním kostelem samostatné farní osady. Pochází asi z roku 1175. Z románského chrámu se dochovaly základy, část zdiva lodi a dvojitá okénka ve věži, dělená sloupkem. Presbytář byl v 14. století zbořen a v husitských dobách kostel vypálen.
Současnost a návštěvy
V současné době se v chrámu konají půlnoční mše v době vánočních svátků a koncerty vážné a duchovní hudby. Konkatedrála Ostravsko-opavské diecéze je součástí projektu Otevřené chrámy a můžete kostel navštívit v rámci pravidelných bohoslužeb, koncertů, výstav a svátků. Zákaz vstupu se psy. Věžní prostor a liturgické umění zůstávají významnou ukázkou slezské cihlové gotiky a historických vrstev, které kostel doprovázejí od románského počátku až po současnost.
