O kostele svatých Petra a Pavla se kvůli starobylému zasvěcení dlouho uvažovalo jako o nejstarším prostějovském svatostánku; dnes převládá názor, že byl založen ve 12. či 13. století a patřil k tehdejší samostatné osadě Újezd. První historické zmínky a časové ukazatele, stejně jako popis původního vzhledu před barokní přestavbou, tvoří klíčový rámec pro chápání vývoje této stavby.
Podle dochovaných údajů z období před barokní proměnou měl být v roce 1672 filiální kostel 22,75 m dlouý, 9,5 m vysoký a 7,6 m široký, s lodí uzavřenou stropem z malovaných prken a s klenutým kněžištěm. Interiéry byly osvětleny sedmi půlkruhově zaklenutými okny a zahrnovaly dvě oltáře, dřevěný hudební kůr, 15 obrazů a několik náhrobků; součástí byla i sakristie a dřevěná věžička se třemi zvony. Do roku 1728 byl kostel patrně ve stejné podobě, než došlo k výraznějším stavebním úpravám a rozšíření na náklady prostějovského měšťana Prokopa Františka Pummera.
Upravená stavba se stala jednolodním orientovaným objektem s větší lodí, tentokrát zaklenutou zděnou valenou klenbou rozčleněnou trojbokými výsečemi. V průčelí se nad střechu vypnula hranolová věž a na severní straně ke kněžišti přilehla sakristie obdélného půdorysu. Fasády dostaly charakteristické lizénové rámy, profilované římsy a šambrány kolem okenních otvorů. Změnilo se i vybavení kostela.
Tato podoba vydržela do závěru první poloviny 20. století, kdy došlo k dalším stavebním úpravám ve snaze o obnovení farnosti. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století byla realizována část návrhu od brněnského architekta Klaudiuse Madlmayra; projekt počítal s renovací objektu a posílením farního života. Vzhled kostela a jeho dispozice již reflektovaly barokní i pozdější moderní zásahy, které odpovídaly tehdejším liturgickým potřebám a spirituální funkci fary.
Podobně jako další kostely vybudované v daném období byl i kostel sv. Petra a Pavla postaven na kopci nad vesnicí a tvoří dominantu krajiny. Loď má vysokou výšku a hluboký presbytář; ke kněžišti na severní straně přiléhá sakristie z poloviny 13. století, která je zaklenuta dvěma čtvercovými poli s robusními žebry a svorníky nesoucí motiv lilií. Jižní kaple byla přestavěna v polovině 14. století a samotný kostel prošel zásadní barokní proměnou v letech 1770-1772, kdy vznikl díky změnám půdorysu a výzdoby charakteristický broumovský sloh.
Vnější plášť lodi je vyzděn z tmavorudých pálených cihel a neomítnut; profilované články a hrotité okna vykazují prvky tehdejšího renesančního a pozdějšího barokního slohu. Hlavní vchod do kostela tvoří západní průčelí s pěkným renesančním portálem. Vnitřní výbava zahrnuje hlavní barokní dřevěný oltář ze druhé poloviny 17. století s centrálním sousoším Zvěstování Panny Marie; tato socha pochází z počátku 16. století a byla přemístěna z kostela v Mariánské Týnci. Mezi významné památky patří i kvalitní varhany z roku 1689 z kostela v Plasích a renesanční epitaf Floriána Gryspeka z roku 1593, umístěný v kapli.
Historické období a architektura vnášejí do výkladu stavby klíčové milníky: 13. století - založení kostela spolu s městem; 1258 - první zmínka v listině arcibiskupa Jana III.; 1452 - požár a následná obnova v roce 1456; 1477 - připojení hranolové věže; 1682 - barokní přestavba podle plánu Tomáše Sartoria; 1757 a 1891 - další požáry; 1780 - zrušení původního hřbitova; 1772 - poslední posvěcení kostela. Tyto milníky ilustrují kontinuity liturgického života a význam kostela v rámci broumovské farnosti, která dodnes plní duchovní a pastorační funkci pro věřící z okolí.
Současnost Broumovského kostela sv. Petra a Pavla vyzdvihuje kontinuitu liturgických služeb i obnovu sakrálních prvků. Dominantní je nadále vysoká hranolová věž a celkový geometrický rytmus budovy, který vyjadřuje broumovský slohový výraz. Farnost klade důraz na aktivitu společenství věřících, na pravidelné mše svaté, a na další pastorační aktivity, které propojují věrné napříč generacemi a oslovují širší komunitu.
Pro lepší představu o rozměrech a kompozici kostela lze shrnout, že dominantu tvoří věž a hlavní loď upravená v 18. století, což vytvořilo charakteristický broumovský sloh. Zároveň kulturně hodnotný interiér zachovává fragmenty staršího vybavení a doplňuje ho o barokní i renesanční prvky, které svědčí o dlouhé a složité historii stavby.
- 13. století - založení kostela spolu s městem Broumovem.
- 1258 - první písemná zmínka v dokumentu arcibiskupa Jana III.
- 1452-1456 - obnovení po požáru.
- 1477 - připojení hranolové věže.
- 1682 - barokní přestavba podle Tomáše Sartoria.
- 1757 a 1891 - další požáry a zásahy do stavby.
- 1780 - zrušení původního hřbitova kolem kostela.
- 1772 - poslední posvěcení kostela před změnami 18. století.
V současnosti zůstává kostel hlavním svatostánkem broumovské farnosti, pro kterou mše svaté a liturgické služby zůstávají středobodem duchovního života komunity. Pověsti a historické doklady tak spolu tvoří obraz dlouhé cesty, která propojila architekturu, umění a víru v jeden kontinuitní příběh.
Klementinum
Historické období a architektura: shrnutí klíčových momentů a jejich význam pro současnost
| Období | Klíčové události |
|---|---|
| 13. století | Založení kostela spolu s městem |
| 1258 | První písemná zmínka |
| 1452-1456 | Požár a obnova |
| 1477 | Připojení hranolové věže |
| 1682 | Barokní přestavba podle Tomáše Sartoria |
| 1780 | Zrušení původního hřbitova |
| 1772 | Poslední posvěcení kostela |