Kostel sv. Martina v Holicích a jeho blízké okolí představuje pozoruhodný příklad proměn sakrální architektury od gotiky po baroko a jeho dlouhodobou údržbu a rekonstrukce. Jednolodní kostel s věží nad západním průčelím stojí na místech, kde se po staletí střídaly stavební epochy a místní historie. První písemné zmínky o kostele v Holicích sahají až do roku 1349 a výstavba stávajícího chrámu na stejném místě proběhla v letech 1736-1739 podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera, ačkoliv původní návrhy vypracoval nejprve Tomáš Haffenecker.
Historie a stavební změny
Na přelomu 17. a 18. století byl kostel natolik zchátralý, že Holičtí vyžadovali stržení a výstavbu nového chrámu; výsledný kostel zachovává duch gotiky z presbytáře a dovršuje barokní proměny. Do poloviny 19. století se kolem kostela nacházel hřbitov, dnes už připomíná torzo hřbitovní zdi a několik náhrobků. Barokní proměny se projevují zejména na fasádách a interiéru, zatímco presbytář si zachoval gotickou podobu. Věž s cibulovitou bání dominuje lodi a v přízemí se nachází sakristie, v prvním patře pak oratoř; ve zvonici zní zvon Martin z roku 1499, tzv. poledník, a malá sanktusníková věžička skrývá umíráček.
Vybavení kostela pochází převážně z doby výstavby; hlavní oltář je dřevěný a zlacený, nese obraz svatého Martina biskupa z Tours, a ve spodní pravé části obrazu je známý výjev ze světcova života, kdy se jako voják podělil o svůj plášť s nuzákem u Amiens. Hlavní oltář je bohatě zdoben sochami, nahoře ztvárněna Nejsvětější Trojice; Bůh Otec shlíží z vrcholu, Ducha svatého představuje holubice a uprostřed sedí Ježíš Kristus držící částečku Martinova pláště. Po stranách presbytáře stojí sochy svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého, zatímco napravo se nachází socha Krista Dobrého pastýře. Střed lodi zdobí socha Panny Marie Lurdské a socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova; menší sochy svaté Terezie od Dítěte Ježíše a svatého Antonína Paduánského doplňují výzdobu. Čtyři novější skulptury spolu s cínovou křtitelnicí z roku 1567 a plastickou křížovou cestou z konce 19. století tvoří bohatý až netradiční soubor nástěnné výzdoby.
Na kůru stojí novogotické pneumatické třímanuálové varhany od firmy Mauracher z Rakouska; byly převezeny v roce 1953 z Hranic na Moravě, nahradily dvoumanuálový mechanický nástroj a z původního nástroje zůstal jen dřevěný rám pozitivu v zábradlí kůru. Generální opravy kostela proběhly na konci 20. století: v sedmdesátých letech dostal novou střechu a báň, na konci osmdesátých let fasádu, a na počátku devadesátých let byla položena nová podlaha z králického mramoru a kostel byl vymalován.
Barokní fara, jednopatrová, byla dokončena v roce 1734 a stojí poblíž kostela. Z historických záznamů vyplývá, že kostel prošel rozsáhlou rekonstrukcí během 19. století: ve sklepních i venkovních částech se prováděly opravy omítek, fasád a okapů; v roce 1888 byla zahájena velká oprava, která byla podle účtů ukončena až v letech 1891-1894, a souvisela s výměnou krovu, plechovými hřebenovými prvky, okapů a zajištěním elektroinstalace (bleskosvod).
Současné vyobrazení a okolí
Kostel stojí na místě bývalého hřbitova, jenž býval součástí areálu kolem chrámu; dnes připomíná torzo zdi a několik náhrobků. Gotickou podobu si zachoval presbytář; loď a věž jsou mladší. V literatuře se uvádí, že gotický původ kostela je doložen presbytářem ze 14. století, zatímco loď a věž jsou renesančního či mladšího původu. Kvůli historickým změnám a rekonstrukcím se podoba kostela vyvíjela a v 19. století byla potvrzena jako významný sakrální a kulturní objekt regionu. Po rekonstrukcích soustředěných na fasádu, interiér a podlahu z králického mramoru působí kostel reprezentativně v údolí údolí Doubravy, s výhledem na okolní krajinu a zámek. Na západní straně se nachází hlavní brána a přístupové schodiště se třemi částmi. U severní strany lode je sakristie a spojovací chodba ke zámku, která dříve vytvářela propojení s hospodářským dvorem.
Tento významný baroko-gotický komplex svatého Martina v Zvoleněvsi a Holicích představuje jedinečný příklad vývoje vesnické sakrální architektury střední Evropy, kde se prolínají historické epochy, bohatá sochařská a řezbářská výzdoba a technické inovace od druhé poloviny 14. století až po 20. století.
Specifičnosti a zajímavosti
Mezi zajímavosti patří cínová křtitelnice z roku 1567, původní dveřní zámky s letopočtem výstavby a další historické detaily, které dokládají dlouhodobou pečlivost a údržbu fary a kostela. Vysoká úroveň vyobrazení a plastiky v hlavním oltáři odráží zručnost liturgické tvorby. V průběhu let byly k výstavbě i údržbě používány různorodé materiály a rekonstruovány důležité prvky, aby dílo nadále plnilo duchovní funkci a zůstalo významným kulturním dědictvím.
