Historie kostela sv. Mikuláše a související farní činnosti ve Sebranicích je bohatá a propojuje duchovní život s každodenními aktivitami obce. Stavba kaple byla zahájena roku 1920 na místě, kde dříve stávala kaplička malá, která podle dochovaných záznamů byla postavena roku 1774; v roce 1921 byla kaple dostavěna. Farní život se rozvíjí i dnes, když do Sebranic přišli salesiáni a vytvořili zde instituci, která se stala součástí života obce a regionu.
Je tomu už téměř třináct let od chvíle, kdy do Sebranic přišli první salesiáni. Od té doby zde zapustili pevně kořeny a jejich život a činnost se staly součástí života obce a celého regionu. Podívejme se ale především na uplynulých pět let. Středisko mládeže ve své pravidelné činnosti pracuje podobně jako v minulých letech. Během týdne je to především nabídka různých kroužků, z nichž nejnavštěvovanější je v současné době florbalový a za ním hned počítačový, který nevyužívají pouze děti a mládež, ale rovněž někteří z řad dospělých. K tradiční nabídce patří i letní tábory, tzv. chaloupky. Každoročně se jich účastní téměř stovka chlapců. Na tyto činnosti připravují salesiáni asi 40 spolupracovníků z řad mládeže, tzv. animátory. Pro ně pořádají vždy jednou za měsíc víkend s programem zaměřeným na jejich lidský a křesťanský růst. Z těchto pravidelných aktivit pak vyrůstají i jednorázové akce. V posledním období to byl turnaj ve stolním tenise v sebranické orlovně a nebo florbalový turnaj v Lubné na Skalce, jehož se zúčastnilo bezmála 200 chlapců i dospělých. V loňském roce na podzim začal fungovat a dosud se slibně rozvíjí „Klub Stodola“, který vytváří zázemí pro posezení a hru především dospívající mládeže. Činnost střediska je nepochybně pro obec přínosem, což se projevilo i při hodnocení v rámci soutěže Vesnice roku.
Tato vnější činnost vyrůstá z vnitřního života salesiánské komunity, kterou dnes tvoří 4 salesiáni a 5 mladých mužů, kteří přišli právě sem, aby se zde rozhodli o svém budoucím povolání. Zde se studiem jazyků, církevních dějin a pedagogiky připravují po stránce intelektuální. Podstatnou součástí je společná modlitba a práce kolem domu. Široké veřejnosti je z členů místní komunity znám především sebranický rodák P. Jaroslav Kopecký, dnes už osmdesátník, stále plný optimismu, porozumění, povzbuzení a moudrého slova. V loňském roce byl nominován na Oskara za lidskost a statečnost, cenu věnovanou nadací T. Grala při LF UK v Hradci Králové.
Vydáno v Poličce r. Farní kostel sv. Mikuláše, slohu částečně gotického, částečně prosté renesance, byl zpočátku malý, jednoloďový, později rozšířen postranními kruchtami (1709) a předsíní věžní. Dle pověsti chtěli původně stavěti chrám zdejší v údolí pod Sebranicemi, pak vystavěli jej na místě nynějším, v tehdy prý lese, což svědčí o znamenitém stáří založení kostela. Nynější presbyterium slohu gotického, podobně i sakristie, pocházejí z doby kolem r. 1400. Letopočet 1684 nad vchodem sakristie značí pouze stavbu dveří těch. V oltáři je deska s ostatky sv.Pia, Lucidiana a j. z r. Tento farní kostel sebranický jmenuje se jakožto farní v Třemošné s filiálním v Šir. Dole r. 1350, kdy k biskupství litomyšlskému byl přidělen.
Původně byl chrám zdejší katolický. Ve válkách husitských stal se kališnickým a přijímáno v něm pod obojí. Později přiznávali se osadníci zdejší k víře českobratrské, načež po bitvě bělohorské stal se kostel opět katolickým. V době pobělohorské při kostele zdejším farářů nebylo. Dojížděli sem kněží z Dol. Újezda (kamž osada byla přifařena) a Literbach v neděli a ve svátky obřadů bohoslužebných vykonávat. K jízdě užívali oslů, od čehož cesta k Sebranicům, po kteréž jezdili, jméno "Oslůvka" podržela. Když se lidé množili a mnozí "bez křtu a svátosti umírali", ustanoven ku kostelu sebranickému kněz ku stálému sídlu. I přišel farář Vavřinec Jiřička r. 1664 "na den sv. Václava v rouše kněžském, s holí, kloboukem a breviářem," aby zde povinnosti duchovní vykonával. Zemřel r. Varhany koupeny byly v r. Hrobku v kostele před postranním oltářem vystavěti dal farář Volfgang Keller. Týž v ní také odpočívá, pak Mat. Věž kostelní stavěna byla od roku 1768; zvony přenešeny do ní ze staré zvonice 28. list. Hodiny věžní opatřeny byly r. 1672. Jak patrno z oučtů zádušních, byly často v letech následujících opravovány. R. 1689 zaplaceno do Tisové "od předělání hodin z velkého orloje na poloviční, po útratách při odvádění jich - 3 kopy 46 gr. 4 1/2 denáru."
Staré hodiny byly r. Hřbitov už původně ode dávných dob rozkládá se kolem kostela. V rohu na východní straně hřbitova stojí stará kostnice s pěknou baňatou vížkou, ve které visíval zvonek. Kolem zdi hřbitovní vysázena r. Fara jednopatrová stojí blíže kostela. Za faráře Kellera (1701 - 1717) byla dřevěná, ve stavu bídném. Nynější budova zděná vystavěna za far. Klempířské práce provedl p. Halamka z Proseče, stavbu lešení p. Mička a Nykl. Rozpočet na tuto akci byl 500.000 Kč. V měsících květnu a červnu roku 2005 byla provedena další oprava kostelní věže, a to výměna střešní krytiny. Údržba plechové krytiny byla stále finančně náročnější a nátěr bylo nutno každých 10 - 15 let opakovat. Důležité události ve farnosti oznamuje hlas zvonů. Malý zvonek - umíráček je až nahoře ve věžičce, kostelník na něj zvoní ručně. Říká nám, že nás na věčnost opustil jeden z farníků. Velké 2 staré zvony nám oznamují, že další den bude farník pochován, zvoní se tak zvaná hrana. Také zvoní při pohřbu, jindy svolávají farníky 0,5 hod. před konáním mše sv. na jejich účast. Jsou spolu krásně sladěny a v současné době jsou již poháněny el. proudem. Je to zvon z r. 1404 a 1540. Zvonem novým z r.1989 se zvoní o svátcích a to ručně. Při slavnostech se zvoní všemi třemi zvony najednou....
V roce 2006 bylo provedeno venkovní osvětlení kostela. Též bylo provedeno rozhoupání a ozvučení dvou novějších zvonů a tzv. umíráčku pomocí lineárních motorů, které zvony šetří. Byl upraven i hodinový stroj, kdy stávající byl vyměněn za elektrický pohon a čas je seřizován přes satelit pomocí signálu. 1900 - Na podzim stavěn nový hřbitov, tj. zeď, kámen lámán na místě, v rohu v zadu do silnice, místo bylo farské pole č. par 68. Na to byla postavena márnice, vlastně umrlčí komora, zeď pěkně omítnuta a pokryta, hřbitov vysázen akáty od Maška z Trutnova, venku osázeno lipkami a hřbitov rozdělen na obce, na to kolaudací schválen; stál úhrnem 4706 zl 80 kr. První dopis od hejman. skrze hřbitov došel dne 11. ledna 1894, na to každoročně naléháno na stavbu, co působilo přímo zděšení mezi kolaturníky, kteří si nedovedli ani pomyslet, že by mohl být hřbitov mimo kostela. Konečně došla hejtmanství trpělivost a nařídilo, jestli se se stavbou nezačne hned, že bude hřbitov zavřen a že se bude prozatím pohřbívat na poli a stavbu že obstará úřad sám.
Kostel částečně v gotickém slohu, částečně ve slohu renesančním, byl zpočátku malý, jednoloďový, v roce 1709 byl rozšířen postranními kruchtami a později věžní předsíní. V roce 1350 byl farní kostel sv. Mikuláše s filiálním kostelem v Širokém Dole přidělen k litomyšlskému biskupství. Původní katolický kostel se během husitských bouří stal kališnickým a přijímalo se zde pod obojí. Teprve až po bitvě na Bílé hoře se tento svatostánek stal opět katolickým. V tuto dobu zde však nebyl žádný farář a kněží sem dojížděli z Čisté (něm. Lauterbach) a zejména Dolního Újezda, kam byly zdejší vesnice přifařeny. Až v roce 1664 byl k tomuto kostelu ustanoven stálý kněz jménem Vavřinec Ignác Jiřička, který přišel „na den sv. Václava v rouše kněžském, s holí, kloboukem a breviářem“. Presbytář neboli kněžiště, pochází z rané doby gotické, je obdélné, zvenčí dvěma opěráky opřené a zaklenuté dvěma křížovými klenbami. Sakristie je v základech též gotická ale s novější klenbou. Kostelní věž byla stavěna od roku 1768 a zvony byly do ní přeneseny ze staré zvonice v listopadu 1771. V roce 1917 byl pro potřeby válečného průmyslu zrekvírován zvon z roku 1638 a do věže se již nikdy nevrátil. Také druhá světová válka si vynutila rekvírování zvonů, k čemuž došlo v roce 1942. V hutích byly tehdy roztaveny dva nové zvony z roku 1938. Do věže se ale naštěstí vrátil zvon z roku 1540. Kromě tohoto zvonu se v kostelní věži v současné době nachází ještě zvon z roku 1404 (tzv. „poledník“) a zvon z roku 1989, který ulila rodina Dytrychova v Brodku u Přerova.
Prohlédněte si kostel sv. Mikuláše v Sebranicích, který kombinuje gotický a renesanční styl. Kostel sv. V kostelní věži se nachází tři zvony z let 1404, 1540 a 1989. Cestujte vlakem, autobusem i MHD. 28. 1. 2.30. 24. 5.30. 26. 12. 9.13.
tags: #farni #kostel #v #sebranicich