Původní raně renesanční farní kostel sv. Michaela Archanděla v Čisté byl postaven patrně v první polovině 16. století podle návrhu neznámého architekta na západním okraji obdélného náměstí uprostřed dnes již zcela zaniklého města Čistá (Lauterbach Stadt). Zdejší fara je prvně připomínána k roku 1551. Následně se však ve zdejší oblasti rozšířilo luteránství, ke kterému se hlásila většina obyvatel města, a zdejší fara byla zrušena. Změna nastala až po bitvě na Bílé hoře a následné rekatolizaci ve dvacátých letech 17. století. V roce 1624 byl v Čisté ustanoven první katolický farář Christian Pfeffer, samostatná farnost však byla obnovena až roku 1671 a do té doby byl zdejší kostel filiálním ke kostelu.
Podle dochovaných záznamů tvořily bohatý inventář starého kostela tři zvony, pět oltářů, sochy, obrazy ad. Během ničivého městského požáru koncem roku 1772 však starý kostel včetně vybavení spolu z větší částí zástavby města do základů vyhořel. V letech 1774-1775 byla poté na místě původního zničeného objektu postavena podle návrhu stavebního mistra Wenzela Hausmanna z Teplé novostavba pozdně barokního farního kostela sv. Michaela Archanděla. Pro nedostatek prostředků z důvodu vysokých nákladů na obnovu města po ničivém požáru však musel architekt oproti plánům značně zjednodušit architektonickou výzdobu vnějšího pláště kostela.
Roku 1775 byl poté farní kostel Z důvodu nedostatku místa na stavební parcele byl architekt Hausmann rovněž patrně nucen pozměnit původní plány a přenést zvonovou věž z hlavního průčelí kostela a umístit jí neobvykle v ose za presbytářem na východním okraji objektu, obráceném do prostoru náměstí. Stavba věže poté proběhla v roce 1777 a její přízemí sloužilo jako sakristie. Těsně před vstupním průčelím pak byla postavena obdélná budova fary.
V roce 1777 podal loketský varhanář Johann Josef Pleyer na vytvoření nových varhan s mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi za 840 zlatých. Roku 1827 navrhl varhanář Johann Konstantin Müller z Nepomyšle pořízení nových varhan, které by nahradily tehdy již značně zchátralý nástroj na kruchtě. Varhanář však nakonec provedl toho roku za 135 zlatých pouze opravu starých varhan, poškozených deštěm a sněhem. V roce 1828 byl ve věži kostela zavěšen nový zvon Panny Marie od chebské zvonařky Elisabethy di Vall.
Další opravy zdejších varhan provedli v roce 1843 chebský varhanář Johann Georg Müller za 317 zlatých, roku 1867 karlovarský varhanář Bartoloměj Haberzetl a roku 1885 varhanář Johann Georg Sommer z Polné u Chebu za 135 zlatých. V roce 1889 poté neznámý varhanář provedl patrně menší práce na opravě varhan v hodnotě 46 zlatých. Dne 1. června 1900 byl do funkce zdejšího faráře uveden Josef Kaplický, který poté vedl farní úřad v Čisté až do 1. listopadu 1913. Roku 1901 byla neznámý umělcem renovována kazatelna kostela. V roce 1906 navrhoval Christof Müller z Pomezí stavbu nových varhan, které by nahradily tehdy již zchátralý starý nástroj, k samotné realizaci však tehdy nedošlo.
Nové varhany poté v kostele postavila až roku 1914 varhanářská firma Markus a Zeidler z Úšovic u Mariánských Lázní za 5.800 korun. Dne 1. listopadu 1913 nastoupil nový farář Georg Waldmann, který přišel od Maria Loreto ve Starém Hrozňatově. Hodnotné pozdně barokní vnitřní zařízení kostela pocházelo z doby výstavby objektu v sedmdesátých letech 18. století. Při závěrové stěně presbytáře kostela stával pozdně barokní vyřezávaný sloupový portálový hlavní oltář sv. Michaela Archanděla.
Ve středu oltáře býval zavěšen mladší olejový obraz sv. Michaela Archanděla v bohatě vyřezávaném rámu od neznámého autora patrně z druhé poloviny 19. století. Výjev znázorňoval titulního světce jako drakobijce se štítem a mečem. Na oltářním pultu byl postaven bíle štafírovaný bohatě vyřezávaný tabernákl s drobnou plastikou Kalvárie v horní nice a Beránkem Božím ve svatozáři, stojícím na plastických oblacích na jeho vrcholu. Na konzolách po stranách tabernáklu byly postaveny vyřezávané sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jáchyma.
Po stranách oltářního obrazu byly situovány sloupy s korintskými hlavicemi a mohutnými nástavci, vynášející bohatě zdobené retabulum s plastickým baldachýnem, zdobené hlavičkami andílků a plastikami andělů. V úzkých zaoblených rozích lodi po obou stranách triumfálního oblouku bývaly postaveny pozdně barokní postranní oltáře. Na pravé epištolní straně býval postaven postranní oltář sv. Kříže s mohutným bývalo postaveno hodnotným vyřezávaným barokním sousoším Kalvárie z druhé poloviny 17. století.
Na levé evangelijní straně býval postaven protějškový postranní oltář sv. Jana Křtitele s olejovým oltářním obrazem titulního světce ve středu. Na oltářním pultu byl postaven tabernákl s plastickým křížem s Ukřižovaným Ježíšem Kristem na vrcholu. Po stranách oltářního obrazu byly situovány sloupy, na kterých byly postaveny plastiky andělů. Na vrcholu oltáře bylo místo nástavce umístěno vyřezávané barokní sousoší Piety patrně rovněž z druhé poloviny 17. Při levém pilíři triumfálního oblouku byla situována pozdně barokní kazatelna z roku 1772, zdobená na koši dvěma reliéfy biblického motivu s měděným hadem a starozákonního Proroka Eliáše.
V emblému na zábradlí se nacházel pamětní latinský nápis: „Ad majorem Dei gloriam et honorem S. Michaelis archangeli renov. anno domini MCMI“ (Pro slávu nejvyššího Boha a na počest svatého archandla Michaela renovováno Léta Páně 1901). Na protější straně byla u pravého pilíře triumfálního oblouku postavena hodnotná cínová křtitelnice od neznámého autora, pocházející snad ještě z inventáře původního kostela. Zápis ve farní kronice říká, že: „Křtitelnice z cínu by měla pocházet od měšťanů Norimberka, kteří zde v nejstarších dobách vlastnili doly a kostel věnovali darem“.
Mezi liturgické předměty kostela patřilo mnoho cínových oltářních svícnů z druhé poloviny 18. století, či pozlacená cínová monstrance. Na kruchtě kostela bývaly původně umístěny dvoumanuálové varhany z roku 1781 od plzeňského varhanáře Franze Prokopa Nolliho s devíti rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. Ve věži kostela bývaly původně zavěšeny staré zvony, které však byly roku 1917 zrekvírovány na válečné účely. Největší zvon z roku 1778 od chebského zvonaře di Valla vážil 192 kg.
Prostřední zvon Panny Marie z roku 1828 od zvonařky Elisabethy di Vall z Chebu nesl na plášti plastický reliéf Ecce homo a německý prosebný nápis: „Herr durch deinen Martertod helfe uns aus aller Not“ (Pane, odpomož nám skrze svou mučednickou smrt od všeho trápení). Malý zvon s invokací sv. Michaela a sv. Josefa pocházel od chebského zvonaře Matthiase di Valla. Na plášti zvonu byla vyvedeny latinská legenda: „Fusa fui a Mathia di Vall in caesarea regia civitate Egrana“ (Ulil mě Matthias di Vall v císařsko-královském městě Chebu).
Dne 19. srpna 1917 zemřel farář Georg Waldmann, na jeho místo poté dne 1. Dne 7. března 1920 byl slavnostně vysvěcen nový zvon od zvonaře Richarda Herolda z Chomutova laděný do fis. Dne 27. června 1926 byly poté slavnostně vysvěceny a ve věži kostela zavěšeny další zvony z roku 1925 od stejné zvonařské firmy Richarda Herolda v Chomutově pořízené celkovým nákladem 19.360 korun.
Během zimních měsíců roku 1933 lesník Josef Lauterbacher z čp. 293 při nedostatku práce znovu zprovoznil kostelní hodiny, které doplnil automatickým odbíjením. V roce 1934 opravoval zdejší varhany kraslický varhanář Ernst Fuchs za 3.500 korun. Během první druhé světové války byly dne 16. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Z interiéru kostela byl následně odvezen pozdně barokní hlavní oltář sv. Michaela Archanděla, který je dnes instalován v zámecké kapli sv. Anny v Osečanech na Sedlčansku, a pouze ještě několik drobností.
Během několika vojenských cvičení s nácvikem dobývání nepřátelského území ve skutečných bojových podmínkách spojených s natáčením instruktážního filmu Boj o osadu v zimě na přelomu let 1947-1948 bylo opuštěné město ostřelováno těžkou armádní technikou, ničeno granáty a plamenomety a bořeno tanky. Dne 1. července 1950 bylo poté zcela zničené město začleněno do nově vzniklého vojenského výcvikového prostoru Prameny, ve kterém poté zůstalo až do jeho zrušení ke dni 15. srpna 1954. Trosky budov zástavby města včetně stavebních konstrukcí bývalého kostela byly poté patrně v roce 1956 strženy a rozhrnuty buldozery.
Již dne 13. V roce 2014 provedl tým archeologů pod vedením Mgr. Filipa Prekopa z loketského pracoviště Národního památkového ústavu zjišťovací archeologický průzkum pozůstatků kostela sv. Michaela Archanděla v rámci projektu zaměřeného na poznávání středověké hornické krajiny severní části Slavkovského lesa, podpořeného Ministerstvem kultury. Během výzkumu byl lokalizována poloha kostela. Čtyři položené sondy zachytily jihozápadní nároží a severní podélnou zeď kostelní lodi a nároží věže za presbytářem. Nalezeny byly rovněž fragmenty kamenného ostění a dlažby kostela. Lokalitu zaniklého města s relikty bývalého kostela a dalších objektů v současnosti udržuje spolek Terra incognita, který se rovněž stará o její dokumentaci a popularizaci.
Kostel ve středu obce na návrší na hřbitově, orientovaný, zděný ze smíšeného zdiva (kámen lomový, cihly), omítnutý štukovou omítkou, portály kamenné. Bazilikální trojlodí s příčnou lodí, jejíž ramena jsou ukončena půlkruhově a pětiboce ukončeným presbytářem. Při severní straně věž, při jižní straně sakristie. Západní průčelí konvexně konkávní, členěno sdruženými pilastry s jónskými hlavicemi. Hlavní římsa ve střední části s nízkým štítkem, v něm alianční znak Valdštejnů Vartenberků. Štít zvlněného obrysu, ve střední části nika se sochou Panny Marie, po stranách na pilířích sv. Vojtěch a sv. Mikuláš. Štít má zcela hladkou fasádu, patrně později upravenou. Hlavní portál s pískovcovým profilovaným ostěním, segmentově ukončeným klenákem, nad ním zvlněná římsa. Portály bočních lodí pravoúhle profilované. Boční fasády členěny pilastry s hlavicemi, zdobeny čabrakami, šambrány oken s uchy a kapkami. Presbytář hladký, hrotitá okna v hlubokých ostěních, nad nimi v atice slepá oválná okna s orámováním. Ve východní stěně zazděné okno s původní renesanční kružbou. Věž o 3 patrech, v posledním segmentově zaklenutá okna se žaluziemi, nad nimi hodiny. Střecha sedlová, na bočních lodích pultová, na věži cibulová báň s lucernou, nad křížením lodí osmiboký sanktusník. Krytina z umělé břidlice, na bočních lodích a věžích plech.
Kostel sv. Michaela Archanděla v Čisté (u Litomyšle) je po staletí dominantou obce Čistá, do r. 1947 Lauterbach/Litrbachy. Počátky obce spadají do období velké kolonizace ve 2. polovině 13. století. Do roku 1945 nesla významnou německo-českou stopu. S rozlohou přes 3500 ha a téměř 2000 obyvateli patřila na začátku 20. století mezi největší v rámci regionu. V obci dnes žije přes 1000 obyvatel a trvale se rozrůstá. Kostel je písemně zmiňován v roce 1349 již jako farní, jeho historie spadá do 2. poloviny 13. století. Přestavba na kamenný kostel byla dokončena roku 1583 (presbytář a velká věž).
Barokní přístavba z roku 1740 byla v důsledku požáru opravována a rozšiřována až do roku 1772, kdy se kostel stal jedním z nejkrásnějších v rámci tehdejšího Litomyšlského panství. Na venkovské poměry ojedinělá a historickému významu obce odpovídající je stavební dispozice - barokní trojlodí s transeptem a s goticko-renezančním presbytářem. Při posledních celkových opravách kostela v letech 1991-2013 byly v presbytáři objeveny a zrestaurovány původní renezanční malby nadregionálního významu. Pozornost si zaslouží též dochovaná renezanční štuková výzdoba stropu presbytáře, barokní obraz biskupa Mikuláše na hlavním oltáři a biskupa Vojtěcha na západní straně vítězného oblouku (oba od Lud. Sterera, Řím 1764), malby na stropu hlavní lodi (arch. Jaroslav Major, 1930), soubor barevných vitrážových oken z let 1914-1918 a dvě z r. 1932 (vše Heinrich Hesse, Haida/Nový Bor) či chronogramy v interiéru kostela a na dvou ze tří obnovených zvonů.
Barokní varhany z roku 1725 pocházejí z Hor Matky Boží v Králíkách, později upravené varhanářem Španšem. Zajímavé jsou osudy kostelních zvonů. Při požáru kostela v roce 1740 byly všechny čtyři staré kostelní zvony zničeny. V letech 1741-1753 byl nový zvonový soubor barokně ukotven. Za obou světových válek bylo zrekvírováno dohromady šest zvonů, vrátil se pouze jeden - dnes nejstarší dochovaný od Kateřiny Kerckerové z Brna z r. 1744 je spolu se zvonovou stolicí dílem vrcholného baroka a patří k největším zvonům litomyšlska. Kromě odlitých nápisů má na plášti dodatečný nápis rekviziční, poválečné označení z německých hutích a interní nápisy uvnitř zvonu. Zdokumentován byl i za války v německých hutích (publikováno v Umlčené hlasy, 2022).
Menší sanktusník odlil Oktáv Winter v Broumově roku 1922, v letech 1942-1947 byl jediným zvonem kostela. V rámci obnovy věžních hodin byl v roce 2016 obnoven menší zvon sv. Václava a Mikuláše. K dokončení obnovy posledních dvou zvonů probíhala v letech 2017-2020 veřejná sbírka. Již 20. října 2019 byl kardinálem D. Dukou požehnán nový téměř dvoutonový zvon sv. Mikuláše a Madony, který je největším bronzovým zvonem regionu a největším zvonem odlitým v Česku od roku 2011 dosud. Unikátní je rekonstrukcí původní vrcholně barokní výzdoby včetně koruny a zavěšením do původních rohatin. Kromě mnoha dobrodinců podpořila obnovu tohoto mimořádného zvonu obec Čistá, manželé Maiwaldovi a Česko-německý fond budoucnosti.
Poslední obnovený zvon - sanktusník sv. Petra, byl dolit v říjnu 2020, požehnán a zavěšen mohl být až v říjnu 2021. Veřejná sbírka na obnovu zvonů byla v roce 2021 vyhlášena finančně nejúspěšnější veřejnou sbírkou v Česku. V rámci obnovy zvonů v obci byl odlit ještě zvon sv. Jana z Nepomuku do stejnojmenné kapličky v místní části Brlenka, požehnán a zavěšen byl v říjnu 2020. Všechny nové zvony jsou dílem zvonařky Leticie Vránové-Dytrychové z Brodku u Přerova. Na věži jsou umístěny funkční mechanické věžní hodiny z roku 1840 a unikátní velikonoční řehtačka/klapačka z roku 1823.
V blízkém okolí stojí za pozornost kamenná pašijová křížová cesta z 1. poloviny 19. století o netradičních sedmi zastaveních, barokní kněžské náhrobky a klasicistní, cca 350 m v JZ směru na návrší stojí obnovený tzv. "farský křížek", železný kříž u horní hřbitovní brány i další obnovené kamenné kříže v okolí. Kromě pravidelných bohoslužeb se kostel otvírá všem lidem dobré vůle v průběhu Noci kostelů, adventní koncerty, půlnoční silvestrovský cink zdejších zvoníků a prohlídky po boku školních žáků.
- Kostel a jeho interiér představují přechod od pozdně barokní výstavby k renesanční i gotické inspiraci původního presbytáře.
- Historie zvonů a varhan ukazuje na dlouhou kontinuitu hudební a liturgické praxe až po 21. století.
- Archeologický výzkum z roku 2014 potvrdil polohu kostela a přispěl k dokumentaci zaniklého města Čistá.
