Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek dvou apoštolů - svatého Filipa a svatého Jakuba Alfeova. A můžeme se ptát: Jak se tito dva apoštolé dostali dohromady? Víme, že nejprve si je Kristus Pán vyvolil mezi svých dvanáct apoštolů. A potom po smrti byly ke slavnosti nově postaveného chrámu dvanácti apoštolů v Římě přivezeny a v tomto chrámě slavnostně uloženy ostatky apoštolů Filipa a Jakuba. Moji milí, co vlastně víme o životě těchto dvou apoštolů?
Nejprve se podívejme na apoštola Filipa. Když se o někom řekne, že má „filipa“, rozumíme tím, že je chytrý a bystrý. A plně to platí i o našem apoštolu Filipovi. Víme, že pocházel z Betsaidy na břehu Genezaretského jezera - stejně jako Šimon Petr, Ondřej a bratři Jakub a Jan Zebedeovi. Společně s nimi se vydal Filip k Jordánu za Janem Křtitelem. Byli tam zrovna tenkrát, když byl pokřtěn Pán Ježíš. Bratři a sestry, Filip byl tenkrát první, koho Pán Ježíš povolal za apoštola. Řekl mu: „Pojď za mnou!“ A Filip bez rozpaků šel. A hned začíná apoštolovat. Běží za přítelem Natanaelem-Bartolomějem a říká mu: „Nalezli jsme toho, o kterém psali proroci!“
Moji drazí, Filip byl s Pánem Ježíšem také na svatbě v Galilejské Káně, byl s ním věrně po celou dobu jeho života. Když se Pán ptal, jak nasytit hladové posluchače, bystrý počtář Filip rychle spočítal, že ani dvě stě denárů by nestačilo k jejich nasycení. Je velmi pravděpodobné, že Filip znal i cizí řeči. Na něj se obraceli cizinci, aby je seznámil s Kristem Pádem. Filip byl zřejmě praktického založení, který hledal přímočaré řešení. Bratři a sestry, apoštol Filip byl také při Poslední večeři Páně a uviděl vzkříšeného Krista. Byl s Ježíšem při jeho Nanebevstoupení a byl také mezi těmi, kdo přijali Ducha svatého. A potom odchází podle příkazu Páně na misijní cesty, které končí na sklonku prvního století v maloasijském městě Hierapolis nejvyšším svědectvím - mučednickou smrtí.
Církevní historik Eusebius píše, že Filip byl ženatý a měl tři dcery. Dvě z nich že podstoupily mučednickou smrt spolu s otcem apoštolem. A co apoštol Jakub? Víme, že Jakubové byli v apoštolském sboru dva. Rozlišovali je podle věku. Jakub Starší - bratr apoštola Jana a syn Zebedeův - působil po Nanebevstoupení Páně v Jeruzalémě a Samařsku a byl první z dvanácti, kdo zemřel mučednickou smrtí - už za deset let po ukřižování Pána Ježíše. Světec dnešního dne, apoštol Jakub Mladší, byl synem Alfea a byl v příbuzenském vztahu s Pánem Ježíšem. Pro jeho spravedlivý život ho křesťané zvolili za prvního jeruzalémského biskupa. Dvacet let spravoval jeruzalémskou a palestinskú církev.
Za pronásledování křesťanů, které rozpoutal židovský velekněz roku 62, byl o hlavním velikonočním svátku svržen z chrámového cimbuří a pod hradem dobit palicí. Bratři a sestry, za Jakubova života to jeruzalémští křesťané neměli lehké. Trpěli nejen pronásledováním od židů, ale i spory ve vlastních řadách. Křesťanů ze židovství bylo málo. Stále více pohanů se hlásilo ke Kristu. Co však s nimi? Jsou povinni přijmout obřízku a zachovávat všechny ostatní židovské předpisy? Biskup Jakub spolu s apoštolem Petrem svolali církevní sněm, který rozhodl: Kristova víra je otevřená všem!
Moji drazí, od apoštola Jakuba máme také zachován jeho list, kde shrnuje své mravní zásady. Jeho nejznámější a nejzávažnější výrok zní: Víra beze skutků je mrtvá! Je to odezva Kristova učení, že láska k Bohu se musí projevit skutky lásky k bližnímu. Přátelé Boží, společný svátek těchto povahově rozdílných apoštolů s odlišnými životními osudy nám dnes naznačuje, že k Bohu může každý z nás jít po různých cestách, jak nám dávají příklad oba apoštolé. Důležité je, abychom se na své cestě k Bohu vždy snažili hledat a plnit Boží vůli, a tak abychom jednou od Pána přijali věčný život v dokonalé radosti. Svatý Filipe a Jakube, orodujte za nás!
Oba apoštolové patřili mezi Ježíšovi učedníky. Jejich společný svátek se původně slavil 1. května a podle jejich jmen nese název Filipojakubská noc. V roce 1955 však jejich svátek církev přesunula na 3. května, pravděpodobně z důvodu památky Josefa Dělníka, která se připomíná 1. Sv. Filip byl ženat, měl dcery a zůstalo v něm přirozené lidství. S nadšením přijal Ježíšovo pozvání k následování. Po seslání Ducha svatého kázal v Malé Asii, tento pobyt se mu stal osudným, byl přibit na kříž a ukamenován. Jakub ml., syn Alfeův (Kleofášův) byl příbuzný Pána Ježíše. Církevní tradice o něm praví, že po Ježíšově smrti zůstal v Jeruzalémě, kde se stal jejím prvním biskupem a pečoval o tamější křesťanské společenství. Později byl obžalován jako buřič a když odmítl označit Ježíše za falešného Mesiáše, byl asi roku 62 shozen z cimbuří a kamenován s modlitbou na rtech. Později legenda popisuje jeho smrt ubitím kyjem a kamení.
