Chrám svatého Bartoloměje v Rakovníku: historie, architektura a umělecké dědictví

Velký orientovaný kostel stojí na V straně náměstí nedaleko Pražské brány a bývalého domu cisterciáků. Stavba, obrácená širokým vstupním průčelím do prostoru náměstí, je vyzděna převážně z lomového kamene a pravidelně otesaných kamenných kvádrů na staticky exponovaných místech, nárožích, opěrácích a ostěních. Exteriér kostela se dochoval v původní podobě, na presbyteriu vrcholně gotické z doby po polovině 14. stol., na trojlodí pozdně gotické.

Kostel má pseudobazilikální trojlodí s výrazně převýšenou hlavní lodí a dlouhým obdélným presbytářem, uzavřeným pěti stranami osmiúhelníka. V koutě mezi S lodí a presbytářem stojí nízká hranolová věž obdélního půdorysu, která jen horním patrem přesahuje výšku chóru. Západní průčelí je zesíleno postranními opěráky a předstupujícími novodobými šnekovými schodišťovými přístavky; nad střední lodí je neogotický trojúhelný štít.

Historie a stavební proměny

• Na místě dnešního chrámu stál původně románský kostel sv. Mikuláše; vyšel z rozkazu Vladislava I. roku 1119, opevněný příkopami, hradbami a valy.
• Po požáru byl v první polovině XIV. století na tom samém místě vystavěn gotický kostel; z té doby se dochovalo kněžiště a některé zdi chrámové lodi.
• Roku 1422 byl chrám sežehnut; Žibřid z Chříče a kališnické obyvatelstvo Rakovníka se v něm opevnili.
• Chrám byl znovu dostavován od roku 1450 a v přelomu 15. a 16. století byl dokončen v pozdně gotické formě.
• V roce 1727 proběhly barokní úpravy - zbudování nového průčelí a kruchty; poslední úpravy pocházejí z let 1885-1896, kdy architekt Josef Mocker prováděl regotizaci a odstranil některé přístavby.
• V 19. století byla fasáda upravena do stylu gotiky XV. století; interiér prošel řadou změn a obnov; hlavní oltář byl nahrazen a doplněn o nové detaily.

V 18. století byly postaveny uvnitř kostela nové oltáře, včetně hlavního oltáře z roku 1695; v 19. století došlo k dokončení hlavního oltáře v podobě gotického stylu. Stěny presbytáře zdobí freska znázorňující umučení sv. Bartoloměje; v severní lodi je oltář sv. Jana Nepomuckého a další oltáře.

Architektura a ornamenty

Kostel je složen ze tří lodí o třech polích; střední loď výrazně převyšuje boční lodě a prodlužuje se na východ do presbytáře a závěru osmiúhelníku. Vnější ostění oknů je hluboce vyžlabené; kamenné kružby kombinují formy jetelových troj- a čtyřlistů s plaménkovými motivy. V západním průčelí jsou portály s reprezentativním ostěním; nad portálem je reliéfní znak města a velké lomené okno.

Interiér je bohatě zdoben: fresky ze života svatého Doroty z 1. poloviny 14. století, malby z let 1894-1895 od Josefa Kozlanského, kazatelna z dílny Matěje Rejska z roku 1504, varhany instalované v roce 1896 od S. Pетра ze Žižkova a řezaná křtitelnice s renesančním víkem z roku 1591 od Matouše Flemíka. Hlavní oltář, z roku 1875, je dřevěný, vyřezávaný a polychromovaný; uprostřed stojí socha svatého Bartoloměje, po stranách jsou sochy Cyrila a Metoděje.

Boční oltáře zahrnují oltář svatého Vojtěcha (z druhé desetiletí 18. století), oltář svatého Václava (1701 s obrazem křtu Ježíše), oltář svatého Josefa (1699) a oltář svatého Jana Nepomuckého (konec 19. století). Oltář Božího hrobu je pod kruchtou; v severní boční lodi je oltář svatého Vojtěcha a v jižní lodi oltář svatého Václava. Desky náhrobní z 15. až 18. století doplňují nástěnné výzdoby a svědčí o bohaté památkové hodnotě.

Pod studnou sakristie jsou renesanční dveře s plechem pobité; v presbytáři je chórová konšelská lavice z první poloviny 17. století; křtitelnice má renesanční víko z 1591 a původní víko bylo ztraceno. Na střechách nad věží visí zvony Bartoloměj (Žebrák) a Václav (Mlynář); jejich váhy a průměry jsou uvedeny na historických nápisech a popisech z roku 1894.

Současnost a kulturní význam

Kostel je dominantou náměstí a místem pro významné liturgie, například na Velký pátek a Zelený čtvrtek, kdy se konají slavnostní bohoslužby a liturgie Velkého tridua.

V neděli bývá hlavní celebrantem Mons. Zdeněk Wasserbauer, titulární biskup butrinský, s chrámovým sborem pod vedením Hana Staňková; kostelový sbor doprovází mši Missa brevis Zdeňka Fibicha a varhany hraje Aleš Nosek, titulární varhaník katedrály sv. Bartoloměje v Plzni.

Historické a kulturní detaily k veřejnosti

Ke kostelu byly přistavěny různé kaple a vnitřní výzdoba byla postupně doplňována a restaurována. V době husitských bouří byl chrám vypálen; zachovalo se pouze kněžiště a některé zdi chrámové lodi.

Podle vikáře Vojtěcha Nováka šlo o náročný záměr restaurování: „Kompletně se restauroval hlavní oltář, dále freska sv. Doroty, pískovcová dlažba, pieta v presbytáři, cínová křtitelnice, dále máme nové dubové lavice. Kromě toho se také dělalo nové osvětlení a ozvučení,“ uvedl vikář. Náklady dosáhly částky 10,7 milionu korun.

Texty nápisů na zvonici popisují komplexní historii a opravy zvonů; označují období z roku 1495, 1526, 1630 a 1894 a vyzdvihují významné místní zvonařské rodiny Flemíků.

Detailní vybavení a zajímavosti

Na hlavním oltáři stojí postava svatého Bartoloměje; po stranách jsou svatí Cyrill a Metoděj. Oltáře sv. Jana Nepomuckého, Božího hrobu a svatého Vojtěcha doplňují bohaté soustavy soch a obrazů; fresky v presbytáři z 1. poloviny 14. století a malby Josefa Kozlanského z let 1894-1895 dotvářejí pitoreskní interiér. Podrobné historické kapitoly uvádějí, že chrám prošel několika velkými rekonstrukcemi a restaurováním, často vedenými známými architekty, a současné vybavení si vyžaduje další opravy.

tags: #farnost #svateho #bartolomeje #rakovnik