Na dvou stupních kamenný sokl s mohutnou odstupněnou patkou a s volutami po stranách, ukončený plochou profilovanou římsou. V přední stěně vytesán mělký reliéf, na kterém je most, z něhož biřici shazují světce po hlavě do řeky. Nad tímto výjevem je v rokajové kartuši jazyk. V boční straně soklu vlevo již značně nezřetelný reliéf, s vpravo stojícím Janem Nepomuckým. V boční stěně soklu vpravo nezřetelný reliéf, na němž uprostřed ve zpovědnici zpovídá Jan Nepomucký vpravo klečící královnu. Na zadní straně soklu nezřetelný nápis ( N/DEN 11 / M.g/ RENOVIT..T/.
Na soklu stojí na drobném podstavci světec v kněžském rouchu, s krucifixem v náručí, vzhlížející s mučednickým výrazem do nebe. Životopis sv. Jana Nepomuckého, kněze, pražského generálního vikáře, mučedníka, narozeného kolem roku 1345 v Pomuku (Nepomuku) v Čechách. Svátek připadá na 16.5.
Připomíná se, že Praha: Jan se narodil jako syn městského rychtáře. Studoval v klášterní škole v Nepomuku a pak teologii a práva v Praze. Deset let pracoval jako notář arcibiskupské soudní kanceláře. Roku 1380 je vysvěcen na kněze a jmenován farářem u sv. Havla na Starém Městě pražském. V letech 1382-1387 studuje práva na univerzitě v Padově, kde roku 1386 vykonává dokonce funkci rektora zaalpských studentů. Roku 1389 jej arcibiskup Jan z Jenštejna jmenuje svým generálním vikářem.
V té době byl českým králem syn Karla IV., Václav IV., který využil papežského rozkolu a snažil se omezit arcibiskupovu pravomoc. Chtěl tak učinit zřízením nového biskupství v Kladrubech u Stříbra, do jehož čela hodlal prosadit sobě loajálního preláta. Když napětí mezi králem a arcibiskupem vyvrcholilo, hájil generální vikář Jan svobodu a nezávislost církve na králově moci. Bohatý benediktinský klášter v Kladrubech měl finančně zajistit založení nového biskupství. Ke zrušení kláštera se však muselo počkat na smrt stařičkého opata Racka.
Po opatově smrti počátkem roku 1393 mniši okamžitě zvolili novým opatem mnicha Olena a generální vikář Jan z Pomuku počátkem března volbu potvrdil. Tím byl zmařen plán panovníka, který po návratu z hradu Žebrák do Prahy upadl do záchvatu nepříčetného vzteku. Arcibiskup Jan z Jenštejna byl však právě na svém hradě v Roudnici, kam za ním včas odjeli i jeho spolupracovníci. Na výzvu králových vyjednavačů přijeli všichni do Prahy a 20. března se sešli s králem Václavem IV. na neutrální půdě johanitské jurisdikce na Malé Straně.
Král však hned na začátku setkání odmítl jakoukoliv dohodu a nechal zatknout členy arcibiskupova doprovodu včetně Jana z Pomuku. Arcibiskupa jeho ochranka vyprostila a ten opustil Prahu. Zatčení byli vyslýcháni na Pražském hradě, na staroměstské radnici a na staroměstské rychtě, kde byla mučírna, aniž by král dosáhl cíle, totiž aby se zatížení postavili proti arcibiskupovi. Nejbrutálnější bylo zacházeno s Janem Nepomuckým. Po tomto nátlaku dal král zatčeným k podpisu veřejnou listinu, že o svém utrpení nic neprozradí. Jediný, kdo nepodepsal byl Jan, a proto na příkaz krále musel navždy zmizet. Ještě téhož dne (20. března) byl svázán a v 9 hodin večer svržen z Karlova mostu do Vltavy.
Po čtyřech týdnech, 17. dubna, nalezli Janovo tělo rybáři. Byl v tajnosti pohřben při kostele sv. Kříže Většího v nedaleké Dušní ulici na Starém Městě, který byl roku 1890 zbourán. Patrně roku 1396, tedy ještě za života jeho vraha, bylo Janovo tělo přeneseno do katedrály, kde byl pod prostým kamenem pohřben proti Vlašimské kapli, v níž býval oltářníkem. Zpráva, že král dal Jana z Pomuku zabít proto, že nechtěl vyzradit zpovědní tajemství Václavovy manželky královny Žofie, se šířila až po desetiletí.
Mučenec za svobodu církve je ctěn jako svědek zpovědního tajemství a byl svatořečen 19.3.1729. Červená mramorová deska na Karlově mostě ukazuje dodnes, kde byl Jan Nepomucký svržen do Vltavy. Již kolem roku 1600 patřil sv. Jan k zemským patronům Čech a úcta k němu se rozšířila nejen v Evropě, ale i v zámoří. Počet jeho soch odhaduje evropská oblast na třicet tisíc. Sv. Jan Nepomucký je bezesporu nejznámějším Čechem po celém světě.
Nepomuckého sochařství bývá typicky charakterizováno knězem v rochetě a biretem s pěti hvězdami kolem hlavy, držícím v náručí krucifix a případně ještě palmu. Ta symbolizuje vítězství, pět hvězd připomíná legendu o nalezení mrtvého těla rybáři. Hvězdy symbolizují pět ran Kristových a pět liter slova TACUI (mlčel jsem), které spolu s prstem před ústy připomínají zachování zpovědního tajemství. Sv. Jan Nepomucký má vedle Panny Marie svá těla a atributy: jazyk, zámek, ryba, mušle, most a alegorie Vltavy. První tři atributy jsou symbolem mlčení, další tři pak odkazují k místu umučení.
Po roce 1683, kdy byla na Karlův most umístěna světcova socha, se běžnou součástí svatojánských atributů stává kříž a svatozář s pěti hvězdami. Ty odkazují na pět ran Kristových a také na světla, která se objevila nad mrtvým Janovým tělem ve Vltavě. Zároveň připomínají pět písmen latinského slova „tacui“, tj. mlčel jsem. Dodatkem jsou i další zobrazení, například zpovědník královny či ochránce před pomluvou. Zobrazení Jana Nepomuckého je tedy bohaté a promyšlené, reflektující jeho mučednický příběh a význam pro zpovědní tajemství.
Václav IV. (1361-1419) byl synem Karla IV. a Anny Svídnické. Narodil se v Norimberku. Jako dvouletý byl korunován na českého krále, v patnácti letech byl zvolen římským králem a korunován v Cáchách. Spor vyvrcholil umučením sv. Jana Nepomuckého v roce 1393 a následnou abdikací arcibiskupa v roce 1396. Počaly politické nepokoje a královraždy, které vyvrcholily v roce 1419 smrtí Václava IV. Ze stížnosti arcibiskupa Jana z Jenštejna papeži vyplývá, že Jan Nepomucký zemřel za obhajobu zpovědního tajemství a církevní svobody.
Období baroka razilo uctívání svatého Jana Nepomuckého v českých zemích i v zahraničí. Socha na Karlově mostě a její okolní reliéfy připomínají Českou historii spojenou s královskou mocí a církevní nezávislostí. Zvonění a náboženské slavnosti, jako Navalis, odrážejí barokní kult tohoto světce. Barokní medaile a šperk barokního rázu s postavou Jana Nepomuckého byly a nadále jsou součástí sbírek a obřadů, které spojují víru, historii a umění.
Jan Nepomucký je považován za patrona všech lodníků, mlynářů, plavců, dobré pověsti a mostů spojujících města. Jeho svátek připadá na 16. května a v Evropě i mimo ni zůstává symbolem mlčení, pravdy a chráněného zpovědního tajemství. Dlouholetá tradice, ikonografie a historické záznamy vytvářejí obraz světce, který se stal jedním z nejvýznamnějších, a to nejen pro Čechy, ale pro světovou kulturu baroka.
Historie a ikonografie na konkrétních předmětech
První a jediná bronzová socha světce na Karlově mostě představuje sv. Jana Nepomuckého, mučedníka zpovědního tajemství. Byla zhotovena roku 1683. Socha se stala jedním z ohnisek barokní úcty k tomuto světci, který byl svatořečen roku 1729. Socha sv. Jana Nepomuckého stojící v kanovnickém rouchu drží v levici kříž, v pravici mučednickou palmu a kolem hlavy má svatozář s pěti hvězdami.
Na podstavci sochy jsou vyobrazeny reliéfy: vlevo král Václav I., který přihlíží zpovědi královny, a napravo scéna svržení Jana z mostu. Atributy Jana Nepomuckého zahrnují jazyk, zámek, rybu, mušli, most a alegorii Vltavy. Pět hvězd symbolizuje i světla nad tělem po utonutí a pět ran Kristových spolu s latinským TACUI. Tyto motivy byly po roce 1683 standardní součástí svatojánské ikonografie.
Voda a znějící barokní slavnosti Navalis 2011 slibují připomenutí Jana Nepomuckého prostřednictvím procesí, gondol a hudby v barokním duchu. Pověsti, kroniky a kanonické dokumenty dotvářejí obraz svědectví o jeho mlčenlivosti a ochraně zpovědního tajemství, které jej učinily symbolem pravdy a spravedlnosti v české kultuře.
Navalis 2025
tags: #barokni #medailonek #jana #nepomuckeho