Nedílná součást hospodářství a liturgického života
Zahrady byly od počátku nedílnou součástí hospodářství benediktinských klášterů. Ty první, které vznikaly na území západní části římské říše, byly někdy zakládány v objektech venkovských dvorců, které k tomu účelu jejich majitelé mnichům darovali. Zahrady těchto vil si pak až do středověku - v rámci klášterů - zachovávaly mnohé prvky antické zahradní struktury: obdélné záhony obložené latěmi řazené do pravidelných řad, stejně tak pravidelně vysazované štěpnice, nezbytné herbarium - zahrada s léčebnými bylinami atd. Součástí klášterních zahrad byly také záhony květinové, přičemž skladba pěstovaných květin byla do značné míry určována účelem - výzdobou oltářů, s rozvinutou květinovou symbolikou.
Je zřejmé, že pozemky byly obdělávány a sloužily k obživě benediktinů také v Břevnově, a to od založení kláštera v 10. století. Písemné zprávy podrobněji popisující situaci na území kláštera ve středověku se nedochovaly. Z nemnoha zmínek v dobových listinách vyplývá - s pravděpodobností, nikoli jistotou -, že klášterní zahrady se rozkládaly převážně na jeho jižní a východní straně, v údolní nivě kolem potoka Brusnice, kudy vedla před klášterem stará cesta do Prahy.
Podle příkazu Karla IV. o vysazování vinic byly vinice zřízeny i na pozemcích kláštera, pravděpodobně na jižním svahu výšiny na západní straně zahrady, v okolí budovy zvané „mincovna“. Východně od kláštera uzavírala okolní prostor vesnice Břevnov, další zahrady a také chmelnice. Tento stav trval i po zničení kláštera husity v roce 1420, po kterém odešla zdejší komunita do Broumova a v Břevnově setrvával jen malý počet mnichů.
Obnova a rozvoj v 17. století až 18. století
Nepříliš rozsáhlé a nesystematické opravy probíhaly v Břevnově ve druhé polovině 15. století a také ve století následujícím, zejména za opata Matěje z Tachova a po bitvě na Bílé Hoře. Až ve druhé polovině 17. století, za opata Tomáše Sartoria, měly snahy o obnovu klášterního života v Břevnově větší rozsah a úspěch. Byly také zahájeny opravy poškozených budov a novostavba konventu [tzv. Sartoriův konvent, nynější hotel Adalbert]. Stav kláštera v této době dokumentuje anonymní veduta datovatelná cca do roku 1674; k interpretaci zejména Birnbaumová a Pavlíková 1966, s. 308-310.
Součástí stavby byly rozsáhlé terénní úpravy. Na severní a východní straně kostela byl původně svažitý terén vyrovnán do jediné terasy na úrovni přízemí zahradního pavilonu Vojtěška. Na východní straně kláštera, směrem k vesnici Břevnov byl výškový rozdíl původního a nově nasypaného terénu zajištěn opěrnou zdí. Na této navážkami zvýšené ploše navázaly na novostavbu kostela konvent (klauzura) a prelatura. Stav krátce po dokončení stavby dokumentuje rytina J. Fischera z roku 1721, provedená podle předlohy Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Podle vývojových poznámek vznikla kolem roku 1715 nová vinice; v dalších letech byla rozšiřována. Výslednou podobu získala břevnovská klášterní zahrada v letech 1737 až 1738. Podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera byla celková plocha 12 hektarů rozdělena na několik částí: horní sad - štěpnici, pod ní na terasách část užitkovou - zelinářskou a bylinářskou. V dolní části zahrady, při klášterních budovách, se rozkládala květinová část, s živými ploty ze stříhaných keřů a se stromovými alejemi. Východně od prelatury, směrem k vesnici Břevnovu, byla zřejmě pěstována zelenina.
Krátce po dokončení této etapy byl klášter včetně zahrady dvakrát poškozen ve válečných letech 1741/42 a 1757. Josef Hager, Klášter sv. Markéty v Břevnově; nástěnná malba v hlavním sále prelatury broumovského kláštera, kolem roku 1765. Vznikla i pozdější hutná dokumentace k výzdobě a uspořádání zahrady. V 19. století byl gloriet adaptován na kapli: boční arkády zazděny, socha svatého Josefa byla odstraněna a kaple byla zasvěcena Panně Marii Lurdské. Kaple byla opravena roku 1939; originál sochy Panny Marie je uložen v klášterním depozitáři pro případné budoucí restaurování.
Hlavní zahradní cesta lemovaná tvarovanými habry a jírovci prochází při úpatí svahu klášerní zahrady jako přímka od východu na západ. V první polovině 18. století byla klášterní zahrada projasněna a upravena podle plánů Dientzenhofera; oranžerie byla součástí stylově komponované terasovité zahrady s cílem pěstování choulostivých rostlin. První zmínka o oranžerii v klášterní zahradě je z roku 1737; k jejímu návrhu se oprávněně hlásí Kilián Ignác Dientzenhofer.
Oranžerie: architektura a provoz
Oranžerie byla úzkou podélnou stavbou přiléhající k opěrné zdi čtvrté terasy; její centrální část je zaklenutá, otevřená dopředu směrem ke klášterním budovám jako sala terrena. Na tento zděný ovál symetricky po obou stranách přiléhají prosklená skleníková křídla s dřevěnými sloupky šikmých výplní. Roku 1744 byl v oranžerii instalován topný kanál; to dokládá, že oranžerie byla určena k pěstování choulostivějších rostlin. Možnost pokusů s pěstováním citrusových plodin připadá v úvahu, nelze ji však přesněji doložit.
Vzhledem k dataci stavby a velikosti oranžerie je otázkou, kde bylo zasazeno 200 „vlašských stromů“. Oranžerie byla ve větším rozsahu opravována v letech 1825, 1851, 1862 a 1867-68, menší opravy proběhly také v letech 1890 a 1900. Zprávy o částečně havarijním stavu oranžerie jsou dochovány již z let druhé světové války. Část střechy levého křídla se zřítila koncem roku 1948; po válce se stav oranžerie dále zhoršoval. Po roce 1950 se zahrada stala rekreační plochou bez původního hospodářského a okrasného významu.
První fáze revitalizace klášterní zahrady byla zahájena až v 21. století. V 2009-2012 proběhla kompletní rekonstrukce, která zahrnovala zprovoznění rezervoáru před oranžerií a čerpání vody z Brusnice. Pozdně barokní gloriet byl postaven v letech 1761 až 1763. Drobné stavbě se dodnes říká „Josefka“ podle sochy sv. Josefa. V 18. století byl gloriet adaptován na kapli a v 19. století došlo k dalším úpravám kaple a jejího okolí.
Současný stav a projekt revitalizace
Po vyhnání benediktinů v 50. letech 20. století nebyla zahrada udržována; terasy, zdi a oranžerie zůstávaly v havarijním stavu. Atelier vycházel z dobové fotodokumentace a vzpomínek posledního zahradníka. Na základě spolupráce Břevnovského kláštera s Městskou částí Praha 6 vznikl projekt revitalizace a zpřístupnění zahrad veřejnosti. Zahrady by se po revitalizaci měly stát reprezentativní kulturní a odpočinkovou zónou. Předpokládaný rozsah zahrnuje rekonstrukci obvodové zdi (cca 1 400 m, 200 m již hotovo), rekonstrukci oranžérie, rekonstrukci Kaple Josefky, revitalizaci horní zahrady, lesní části a pramene Brusnice s vybudováním závlahového systému.
Současný stav je rozdělen na 3 celky: Klauzurní zahrada, Horní sad a Lesní část. Hlavní problémy v Klauzurní zahradě zahrnují rozpadající se terasy a schodiště, zarostlé cesty a přestárlé dřeviny. Horní sad vyžaduje obměnu dřevin a doplnění nových druhů. Kaple Vojtěška má svůj zdroj vody a jeho revitalizace je součástí projektu; lavatorium by mělo být využito jako zásobník vody pro závlahu. Obvodové zdi jsou z opuky s hlínovým pojivem a vyžadují rekonstrukci. Celkový rozpočet je odhadován na cca 100 milionů Kč, financování bude čerpeo z Operačního programu Praha - Konkurenceschopnost a z veřejných zdrojů, s příspěvkem městské části.
Časový harmonogram předpokládá předložení projektu v roce 2007, následné čerpání v letech 2008-2010 a 2011-2013, a slavnostní otevření veřejnosti v budoucnosti. Vstup do klášterního areálu žije na bezbariérový přístup z Patočkovy ulice a z hlavního nádvoří. Interiéry kláštera zahrnují více veřejně zpřístupněných prostor, zatímco některé jsou bariérové a vyžadují domluvený vstup. Terasová část zahrady se sadem a oranžerií má převážně mlatové cesty a historické schodiště je řešeno cihelnými prvky.
Pramene Brusnice a kaple Josefky, spolu s oranžerií, jsou centrem hydrologické a botanické rehabilitace. Obnova zahrady je vedena snahou zachovat barokní kompozici a zároveň umožnit veřejnou prezentaci a environmentální vzdělávání. Cílem je obnovit původní podobu a poskytnout prostor pro setkávání a sdílení zkušeností v klášterním areálu.
V 21. století byla zahájena první fáze revitalizace, která zahrnuje rekonstrukci horního sadu, výsadbu nových stromů podle původních ovocných druhů, a zřízení zavlažovacího systému. Kaple Josefky bude sloužit jako součást veřejného prostoru a její rekonstrukce doplní historickou kontinuitu klášterní zahrady. Dále bude zrekonstruována obvodová zeď a opukové terasy s cihelnými prvky, aby znovu vymezily klášterní zahradu jako celý areál.
Praktické informace pro návštěvníky
Vstup do klášterního komplexu je z Břevnova a Patočkovy ulice; areál je částečně veřejně přístupný, avšak s určitými omezeními ohledně psů a dalších zvířat. Návštěvníci jsou žádáni o dodržování vymezených časů pro prohlídky a vstupy do jednotlivých částí zahrady a konventu. Při prohlídce se lze seznámit s výsledky archeologického výzkumu 2009-2011 a s historií klášterní zahrady, která prošla mnoha proměnami od středověku až po současnost.
tags: #oranzerie #brevnovskeho #klastera