Valentýn jako postava zůstává symbolem lásky a obětavosti, jehož historická identita je poněkud nejasná, a zároveň je spojován s širokým rozptýlením relikvií po Evropě.
Hledání skutečného těla svatého Valentýna vedlo k pestré síti relikvií napříč kontinenty: lebka v římské bazilice Santa Maria in Cosmedin, srdce údajně v Dublinu, a část ostatků v několika českých i evropských místech.
Římské kořeny, lebka v Cosmedin a další relikvie
Hlavní relikvie - lebka světce - je vystavena v římské bazilice Santa Maria in Cosmedin.
Lebka je zde uctívána jako nejvýznamnější část jeho pozůstatků a stává se cílem mnoha poutníků, zejména kolem 14. Ale tím výčet relikvií zdaleka nekončí.
V irském Dublinu se údajně nachází srdce svatého Valentýna.
To, že se relikvie nachází v Dublinu, ukazuje na šíření kultu svatého Valentýna daleko za hranice Itálie a jeho hluboké zakořenění v irské katolické tradici.
Relikvie vevnitř Evropy a v Čechách
Bazilika Sv. Valentina v Terni.
Zajímavé je, že část ostatků svatého Valentýna se nachází i v České republice. Tato relikvie je pro české věřící a milence důležitým symbolem a přitahuje k sobě mnoho návštěvníků.
Fenomén roztroušených relikvií vyvolává otázky ohledně jejich pravosti.
V minulosti bylo běžné, že se relikvie dělily a putovaly po Evropě.
Důležité však je, že pro věřící není otázka stoprocentní pravosti vždy klíčová.
Vyšehrad a české relikvie
Relikviář s lopatkou svatého Valentýna, vystavený v bazilice svatého Petra a Pavla.
Již řadu let si mohou věřící, navštěvující na den svatého Valentýna baziliku sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradu, připomenout tohoto světce zhlédnutím relikviáře s jeho lopatkou, vystavovaného v ten den před oltářem.
Valentýnovy ostatky najdeme po celé Evropě: kromě Prahy jsou i v Glasgow, v Dublinu, v Římě, v Terni, ale prý také v jedné kapli u Jihlavy.
Je jich tolik, že jedna kostra by na ně nemusela stačit.
Vlastně je to spíše děsivé než romantické: světec, s nímž si lidé připomínají světově nejrozšířenější den lásky a zamilovanosti, byl ve skutečnosti sťat, rozčtvrcen a pozůstatky jeho těla byly zřejmě opravdu rozesety po celé Evropě.
Historie a nejistota authenticity
Křesťanská tradice zachovala jen skromné zprávy o životním příběhu sv. Valentýna. Časem se však vytvořila legenda na pozadí historického rámce antického Říma.
„Vzato kolem a kolem, vlastnictví některého z ostatků svatého Valentýna si nárokuje nejméně dvanáct evropských kostelů,“ napsal loni časopis National Geographic.
Jak to tedy se svatým Valentýnem vlastně je? A mohou být jeho ostatky nacházející se na českém území opravdu autentické?
Legenda a historické kontexty
Podle legendy vykonával Valentýn v době Claudiova panování v Římě potají kněžský úřad a pověst o jeho schopnostech a ctnostech se dostala až k císaři.
Císař ho dal proto izolovat a dozor nad ním svěřil městskému prefektu Astoriovi, jehož dcera byla slepá.
Kněz údajně ucítil prudké vzplanutí lásky k dívce, a ta opravdu prohlédla.
Zvěst o tomto zázraku se začala šířit, načež se kolem Astoriova domu shromáždili rozzuření pohané, Valentýna vyvlekli násilím na ulici a sťali mečem.
Podle odborníků však neexistuje důkaz, který by spojoval historickou postavu Valentýna se zamilovaností či činy, které podněcovaly vznik svátku.
Valentýn jako oslavu vášně zmiňuje poprvé až o více než tisíc let později Geoffrey Chaucer, a Chaucerovy příběhy zřejmě zveličovaly legendu.
Český kontext a Vyšehradu
Zvláště o ostatcích svatého Valentýna platí, že se jejich autenticita určuje velmi špatně.
Dříve byl slavný ostatek vynesen na Vyšehrad, a existuje možnost, že byl převezen z jiného místa.
Nejpravděpodobnější hypotéza spojuje Vyšehrad s Karlem IV., který shromažďoval svaté ostatky pro Evropu; ale důkazy chybí.
Slavná relikvie si tedy nadále ponechává svá tajemství a návštěvníci mohou 14. února zhlédnout autentiku v prezentačním kontextu.
Kaplička sv. Antonína a další tuzemské lokality
Podobně tajuplné jsou ostatky, které uchovává kaple sv. Antonína u Rounek nedaleko Jihlavy.
Uvnitř kaple jsou uloženy oltářní kameny s ostatky a relikvie jsou zapečetěny ve schránce z bílého mramoru.
Jihlavský historik a archivář Ladislav Vilímek potvrzuje, že některé oltářní kameny se dostaly i do Ježené a Plandrů, kde byly původně součástí kaplí.
Vyšebrova relikviářů s ostatky svatého Valentýna dodnes poutají věřící, a tradiční valentýnské poutě k kapli na Rounecku bývají populární i mezi návštěvníky z Německa a Rakouska.
Rozšíření kultu a současný význam
V Praze je možné na Vyšehradu zhlédnout lopatku, která byla dorelikviována a vystavována jako součást barokního relikviáře na den svatého Valentýna.
V Glasgow, Dublinu a dalších evropských více než místech zůstávají relikvie světců, a srdce v Dublině či lebka v Cosmedin jsou jen ukázkou širokého rozšíření kultu.
České prostředí ukazuje, že i v zemi s bohatou historií sakrálních památek mohou ostatky zůstat předmětem zkoumání, debat a poutí - a to i přes nejistou autenticitu.
Pravda a nostalgie Valentýnského svátku
Dnes se lidé kolem svátku svatého Valentýna obracejí k relikviím a legendám, aby si připomněli lásku a víru, a zároveň zůstává otázka, které z ostatků skutečně patří kterému Valentýnovi.
Celková představa Valentýna jako symbolu romantiky je tedy spojena s historickou nejistotou a s trajektorií relikvií, které překračují hranice jedné země.
