Kaple se zvonicí, stojící na polickém hřbitově, je torzo bývalého farního kostela, který sloužil duchovním potřebám obyvatel městečka a k němu přifařených okolních vesnic polického panství až do roku 1787. Tehdy byl nařízením císaře Josefa II., jako mnoho kostelů a jiných církevních staveb v té době, za josefínské sekularizace zrušen. Od této doby byl a je jako farní kostel užíván bývalý kostel klášterní - zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, předtím sloužící převážně jen potřebám konventu polického kláštera řádu sv. Benedikta.
První písemné doklady o existenci farního kostela zasvěceného Narození Panny Marie sahají k roku 1395, kdy byl uveden konfirmační privilegium krále Václava IV. a později doplněn insercí do privilegia Zikmunda Lucemburského z roku 1436. Text Václavova privilegia uvádí polické dominia: „Policz monasterium, oppidum et ecclesia“, tj. Police - klášter, městečko a kostel. Urbář z roku 1406 pak potvrzuje existenci farního kostela: „Policz oppidum, praepositura, ecclesia parochialis et tria allodia“.
Nebývalo zde jen písemných zmínek. Opat Bavor nazývá klášterní kostel „kostelem velkým“, což napovídá existenci i menšího kostela farního. Tyto poznámky vedou k domněnce, že farní kostel byl postaven koncem 13. století, možná souběžně s dokončováním klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. O tom, jak původní farní kostel vypadal, však žádné písemné doklady nezůstaly, stejně jako zprávy o tom, zda byl zasažen husitskými válkami či požadavky avantury třicetileté války.
Interiér kostela se toho mnoho nedochoval; víme jen, že na velkém oltáři býval obraz Panny Marie a poblíž stála malá archa na sloupu (zmiňovaná ještě roku 1619). Zvonice byla původně nízká, a až v roce 1669 byl do ní pořízen nový zvon u náchodského zvonaře Schröttera. Zvon nesl nápis a stal se předmětem poplatků a stížností, když poddaní museli platit i za vyzvánění. V roce 1720 byla k kostelu postavena nová zvonice nad rozšířenou zvonicí.
V letech 1712-1714 došlo k velké barokní přestavbě farního kostela: presbytář byl zaklenut, hlavní zdi lodi zvýšeny a podepřeny pilíři, sakristie byla nově postavena z kamene. Po rekonstrukci byl kostel ozdoben dvanácti obrazy. Robotní povinnost poddaných při přestavbě byla stanovena podle sociálního postavení: právováreční sousedé, chalupníci, mládenci a tovaryši. Poutní slavnost se konala 8. září v den Narození Panny Marie a posvícení v první neděli po ní, kdy mši slavili řeholníci z kláštera.
Po větší části 18. století však napětí vzrůstalo. Dne 14. února 1786 byla břevnovská benediktinská proboštství v Polici zrušena císařským nařízením Josefa II. a o rok později byl zrušen i polický farní kostel Narození P. Marie a určen k prodeji a k rozebrání. Bývalý farní kostel však zůstal dlouho neprodaný; až roku 1792 jej koupil František Zitta a jeho kostelní loď byla zbořena. Zdi kostelní lodi zůstaly pevně stát, až do demolice, která byla postupná a provázena citelným otřesem půdy a změnou vodního režimu v okolí. Zůstala jen věž a presbyterium; to bylo zazděno a proměněno na hřbitovní kapli.
Mobiliář byl prodán v dražbě roku 1791; oltář a kazatelnu pak zakoupil opat Jakub II. Chmel a daroval je kapli ve Svatoňovicích. Zřejmě byla osazena i vzácná osmistěnná pískovcová křtitelnice, která však patřila do klášterního kostela. Z celého farního kostela zůstalo stát jen pětiboké kněžiště; z vnějšího pohledu šlo o orientovanou kapli s kruhovým členěním, řadou opěráků a pažnými detaily. Vchod do kaple vede z západní strany.
Kaple byla několikrát opravována: v letech 1784, 1833 a 1886, a v roce 1917 došlo k rekvizici zvonů. Dva zvony z roku 1669 a 1491 byly vyvezeny a následně nalezeny a vráceny do Police po válce; 1925 byla kaple opravena; v roce 1990 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce pod patronací místní politické a městské samosprávy, s veřejnou sbírkou na pokrytí části nákladů. Kopule byla pokryta novou měděnou krytinou a schránka s dokumenty byla znovu uložena, následně doplněna o nové zápisy a současná platidla.
Roku 1993 byla oprava fasády dokončena firmou Španiel z Dobrušky, celkové náklady oprav dosáhly 1,3 milionu korun. V 90. letech byl také zajištěn návrat zvonů z prodeje během druhé světové války a jejich instalace byla dokončena. Velký zvon, odlil-li zvonár, má průměr 108 cm, hloubku 86 cm a váhu cca 860 kg; menší zvon z roku 1491 je zasvěcen Všem svatým. Nápisy na zvonech patří k významům regionu a připomínají historické kořeny i náklady spojené s jejich opravou.
Okolí hřbitova a kaple si vyžaduje pozornost a péči. Hřbitov se rozkládal kolem bývalého farního kostela a jeho dispozice byla roku 1722 obehnána zdí. V letech 1874-1875 byl hřbitov slavnostně vysvěcen a zřízena samostatná světská správa. Před kaplí stávala kostnice s dvěma lípami a studánka s barokní výzdobou; studánka byla tradičně považována za léčivou vodu a kolem ní se nachází kříž a náhrobek polických židovských občanů. Kaple a hřbitov slouží dodnes jako významné kulturní a historické památky regionu, jejichž obnovy si vyžádaly značné prostředky a spolupráce místních komunit.
V rámci současné činnosti města je kaple pravidelně udržována a připravuje se její další využití pro komunitní akce a prohlídky. Opravy se provádí podle potřeby a s ohledem na historickou hodnotu památek; část prací byla financována z dotačních prostředků a soukromých sbírek. Napětí kolem využití kaple se podařilo ztišit a návštěvníci tak mohou prostřednictvím průhledů dveří nahlédnout do interiéru a dotknout se historie regionu.
Polický hřbitov a hřbitovní kaple tak zůstávají jednou z nejvýznamnějších kulturních památek v regionu, která propojuje středověkou historii a moderní obnovu. V sousedství kaple stojí další historické a kulturní objekty, které společně tvoří doprovodný rámec pro návštěvníky a badatele.
