Kostel svatého Jiljí v Praze byl vysvěcen 4. května 1371.
Celá stavba byla koncipována jako vysoká trojlodní síň, pro účely kapituly, která tu nahradila řád německých rytířů, sídlících již předtím od r. 1238 u staršího románského kostelíka.
Výstavbu této unikátní pražské památky započal biskup Jan IV. z Dražic a pokračoval Arnošt z Pardubic.
Monumentální trojlodní kostel byl postaven na místě románského kostela ve 14. století a patří k nejvýznamnějším gotickým památkám Starého Města.
Interiér kostela je barokně upravený, zatímco venkovní ráz zůstává gotický.
Výstavbu zahájil biskup Jan IV. Kazatelem zde byl Jan Milíč z Kroměříže, český náboženský myslitel a jeden z významných představitelů předhusitské reformace, který zde kázal česky již od roku 1364.
Členem kapituly zde ve 14. století pravděpodobně byl i sv. Jan Nepomucký, generální vikář pražské arcidiecéze a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů.
V době husitských nepokojů kostel připadl utrakvistické církvi a roku 1626 byl kostel darován řádu dominikánů, kteří zde a v přilehlém klášteře působí dodnes.
Před rokem 1556 dominikáni sídlili u sv. Klimenta poblíž Karlova mostu (dnešní Klementinum) a poté u sv. Anežky na Františku.
Dominikáni se rozhodli zbudovat klášter v bezprostředním okolí kostela sv. Jiljí, na místě přilehlých objektů a staré farní školy, a na Starém Městě tak postupně vyrostl rozlehlý čtyřkřídlý objekt mezi Husovou, Jalovcovou a Jilskou.
Barokizace kostela započala po klášteru v roce 1731; hlavní úpravy na kostele provedl stavitel F. Špaček a architekt F. M. Kaňka.
Barokizace přikryla i krásný gotický portál na jižní straně chrámu, který byl při obnově kostela provedné po roce 1968 znovu odhalen.
Hlavní barokní úpravy na kostele prováděl architekt F. M. Kaňka a stavitel F. Špaček; fresky na klenbách vytvořil Václav Vavřinec Reiner a štukovou výzdobu provedl Bernardo Spinetti.
Oltář Bolestné Panny Marie z roku 1750 je významnou památkou, nachází se v pravé boční lodi kostela; oltářní obraz Založení dominikánského řádu je od Antonína Stevense.
V kostele jsou k vidění překrásné řezbářské práce: čtyři zpovědnice od Richarda J. Prachnera, varhany z roku 1773 jsou řezbářským dílem Františka Ignáce Weisse, a kazatelna pochází ze stejné dílny.
Fresková výzdoba interiéru pochází od Václava Vavřince Reinera, jednoho z nejvýznamnějších malířů českého baroka; štukovou výzdobu realizoval Bernardo Spinetti.
Na západním průčelí kostela se nacházejí dvě věže; vyšší věž měří 58,5 m a nižší 43,5 m; severní věž přišla o výšku po zasažení bleskem 28. června 1432.
Bouře s krupobitím způsobila požár střechy a roztavení zvonů; bohužel při tom zahynula i žena modlící se před oltářem.
Venkovní ráz kostela je gotický, interiér však zůstává barokní; portál na jižní straně byl znovu odhalen v roce 1968.
Kostel svatého Jiljí je farním kostelem a konventním kostelem dominikánů; při kostele působí také Polská římskokatolická farnost.
Koncerty vážné hudby, přednášky, besedy a výstavy se konají v kostele a klášteře, a kapitulní duchovnost pokračuje v tradičním provozu.
V kostele probíhají bohoslužby, hlavně nedělní mše a doplňkové akce na farním dvoře, včetně nabídky pro návštěvníky a dobrovolníky.
Na Starém Městě pražském byl kostel slavnostně vysvěcen a od té doby prošel významnými změnami, které z něj učinily jednu z nejvýznamnějších gotických památek s bohatým barokním interiérem.
V prostoru kláštera dominikánů se konají hudební akce a kulturní program, který doplňuje duchovní význam chrámu.
Přes vývoj interiéru si gotická architektura zachovává svou důležitost na exteriéru, zatímco interiér byl výrazně rekonstrukčně obohacen.
Interiérové fresky a štuková výzdoba spolu s oltáři a řezbářskými díly tvoří unikátní soubor, který dramaturgicky doplňuje církevní život farnosti.
Roku 1625 byl kostel darován dominikánům, kteří jej dodnes spravují spolu s přilehlým klášterem a farní administrativou.
Interiér je bohatě zdoben freskami a štukovou výzdobou, která je jedním z nejvýznamnějších příkladů českého baroka.
Každoročně sem zavítají zájemci o architekturu, hudbu a duchovní tradici, aby si prohlédli výzdobu, oltáře a dokončené historické detaily.
Hlavní odkaz a současné aktivity
V kostele nyní působí dominikáni a je součástí jejich kláštera; rovněž zde funguje farnost a nachází se zde také Polská římskokatolická farnost.
Kostel i klášter slouží jako prostor pro koncerty duchovní hudby, přednášky a výstavy; v interiéru probíhají také rekvizity a ukázky řezbářských prací.
Praha během Noci kostelů – Kostel sv. Jiljí
Při vstupu do kostela upoutají návštěvníky dominantní barokní pilíře a bohatá štuková výzdoba; Kateřina Sienská a další barokní oltáře doplňují kolekci uměleckých děl.
Hlavní gotický portál na jižní straně byl barokně překryt a 1968 znovu odhalen; fresky na klenbách z roku 1734 vytvořil Václav Vavřinec Reiner.
Oltář Bolestné Panny Marie a sochy apoštolů, včetně díla Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, tvoří významné umělecké hodnoty chrámu.
V kostele jsou k vidění též čtyři zpovědnice a řezbářské práce Františka Ignáce Weisse; varhany z roku 1773 jsou dalším unikátem, který návštěvník často vyhledává.
Průvodní texty a programy nabízejí návštěvníkům přehled o historii, architektuře a duchovním životě farnosti.
Návštěvní a doprovodný program
V nedělích se konají mše; a v rámci doprovodných akcí jsou plánovány koncerty a besedy pro širší veřejnost.
Na farním dvoře bývá otevřena farní kavárna, kterou lze navštívit po mši; pobožnosti a přímluvy mohou být rozšířeny o osobní prosby návštěvníků.