Kostel svatého Prokopa na Žižkově byl založen s významnou durhou historickou periodou - základní kámen byl položen 30. října 1898 u příležitosti jubilejního výročí císaře Františka Josefa I. a jeho vysvěcení proběhlo 27. září 1903, při němž byly uloženy ostatky svatého Prokopa. Stavba trvala téměř pět let a chrám se stal jednou z výrazných stavebních dominant pražského Žižkova.
Chrám je dlouhý přes 51 metrů a pojme až dva tisíce lidí; výška křížové klenby dosahuje 16 metrů a věž měří 73 metrů. Do interiéru lze vstoupit jedním ze dvou schodišť; nad západním hlavním vchodem je socha svatého Prokopa, která vyzývá návštěvníky do chrámu, a tympanon s reliéfem Dobrého Pastýře. Nad severním bočním vchodem se nachází tympanon s vyobrazením svatého biskupa Vojtěcha a Madony s Ježíškem, jemuž svatý Prokop podává model kostela. Obě díla pocházejí od Josefa Pekárka, žáka Josefa V. Myslbeka.
Ze zařízení interiéru je nejproslulejší obraz Karla Škréty Svatý Václav, obránce Prahy proti Švédům z roku 1649, původně z kláštera v Emauzích. Hlavní oltář kostela je novogotický a byl navržen architektem Františkem Mikšem. Osm deskových obrazů, věnovaných významnými českými šlechtickými rody, představuje výjevy ze života svatého Prokopa.
Společně s kostelem se na Žižkově rozvíjela farnost s různými historickými názvy a strukturami. Farnost u kostela svatého Prokopa vznikla v souvislosti s Olšany, Jindřichem a Pannou Marie; v roce 1909 byla zřízena farnost u kostela svatého Prokopa. Od roku 1993 do roku 2001 byly spravovány obvodové duchovní správy spolu s farnostmi svatého Rocha a svaté Anny; v roce 2005 byla přisloučena farnost svatého Rocha a svaté Anny. Matriky byly vedeny od roku 1883, předtím od roku 1784 ve farnostech Olšany (svatý Rocha) a svatého Jindřicha (Praha-Nové Město) a ve farnosti Prosek.
Starší názvy uvádějí Prahu jako „Praha XI-Žižkov“ a spojení s názvy Ad S. Procopium; Praha 3-Žižkov - svatý. Architektura a významná díla novogotického stylu hlavního oltáře a celkové architektury vyjadřují tehdejší tendence české sakrální tvorby. V interiéru vyniká nástěnné i deskové zdobení, spolu s malbami a skleněnými prvky, které dotvářejí prostor pro liturgii a bohoslužby. V průběhu let se kostel stal důležitým místem pro žižkovskou farnost a její komunitu.
Ostatky svatého Prokopa, uložené při vysvěcení, a díla Josefa Pekárka nad západním vchodem i nad bočními dveřmi dodávají prostoru historickou hloubku a výtvarný kontext spojení regionálního dědictví s liturgickým životem farnosti. Historie farnosti a její vývoj ukazuje postupné formování farnosti a její správu, včetně změn v letech 1783-1843 a dalších období. V rámci konce 20. století a začátku 21. století došlo k reorganizacím a slaďování duchovní správy napříč souvisejícími farnostmi na Žižkově a v okolí.
Pro doplnění vizuálního obsahu lze uvést možnost infografiky k časové ose vývoje kostela a farnosti či mapu ukazující polohu Žižkova a kostela svatého Prokopa.
- Základní kámen položen 30. října 1898 během jubilejního výročí císaře Františka Josefa I.
- Vysvěcení 27. září 1903 a uložení ostatků svatého Prokopa.
- Hlavní oltář a interiérová výzdoba od významných českých umělců, včetně obrazu Svatý Václav Karla Škréty.
- Interiérové a externí architektonické prvky novogotického stylu dle projektů Mocker, Mikš a Pekárka.
- Historie farnosti: změny a reorganizace od 18. století po 21. století, včetně spojení s farnostmi sv. Rocha a svaté Anny.
Specifičnosti stavby a umělecké prvky naplňují spojení regionálního dědictví s liturgickým životem farnosti na Žižkově. Kostel svatého Prokopa tak představuje nejen prostor pro bohoslužbu, ale i kulturní a historickou kroniku Prahy a její komunity.
Informační poznámky o farnosti a architektuře jsou shrnuty v celek, který ukazuje, jak se během více než sto let měnila duchovní správa i vizuální charakter kostela a jaké významné díla se ve stavbě i okolí objevily.