V jisté nadsázce lze říci, že národy se staly civilizovanými až tehdy, když se začaly zabývat pěstováním a výrobou vína. Vinná réva se na naší planetě objevila již v druhohorní křídě. Lidé ji začali využívat s neolitickou revolucí a přechodem na zemědělský styl života. Příběh vína sahá od Gruzie a Arménie přes Persii a Egypt faraonů, kde vinařské technologie dosahují svého vrcholu. Víno se šíří ve starověkém Řecku, kde bylo uctíváno jako dar boha Dionýsa, i v Římské říši, kde se výroba vína sofistikovanými metodami stává nedílnou součástí evropské civilizace. S mořeplavbou a zámořskými objevy roste význam Španělska a Portugalska jako vinařských velmocí. S misiemi se vinice rozšiřují po celém světě.
Život prostě není krásný bez starých přátel a dobrého vína. Ve starozákonních textech najdeme k vínu dvojí přístup. Má být na jednu stranu požehnáním a radostí lidskému srdci, darem kněze Nejvyššího Boha, znamením příchodu Pomazaného, který si šat vypere v krvi hroznů. Na druhou stranu v Bibli najdeme množství výroků varujících před následky nezřízené konzumace vína. Po přílišném pití klesá schopnost se zodpovědně rozhodovat, snižují se zábrany a pokušení svádí ke smilstvu. Mizí také schopnost vykonávat rituál. Proto se nedoporučuje pít víno králům před vladařským rozhodnutím a kněžím před bohoslužbou.
Negativní starozákonní postoj k alkoholu umocňuje i vymezení se proti pohanským kultům. V nich byl alkohol součástí orgiastických rituálů pro modloslužebné spojení s bohy. Víno bylo přesto součástí náboženského života Izraele a znamením mesiánského očekávání. Napětí ve vztahu k vínu zažil i Ježíš, který byl podle svých vlastních slov pro druhé nepřijatelný. Označovali ho přece za žrouta a pijana vína, milovníka hodů a pitek, přítele nenáviděných celníků a hříšných nevěstek. Víno je v evangeliích tématem Ježíšova prvního zázraku na svatbě v Káně - s dodatkem, že správný správce hostiny dává dobré víno nakonec. Tak se svatební hostina s vínem stává znamením příchodu Mesiáše. Mladé víno podle Ježíšova výroku patří do nových měchů. Tak se opět podtrhuje novost radostné zvěsti evangelia.
Novozákonní listy zase varují před přílišným pijáctvím, a to především u vykonavatelů biskupské služby. Pravidelné pití malého množství vína se nicméně ze zdravotních důvodů doporučuje. Sklizeň dozrálých hroznů vína je v apokalyptické vizi konce časů dána do souvislosti s výzvou k bdělosti. Po vzoru biblické spirituality se rozvinuly rady pro rozlišování myšlenek. Jsou mezi nimi i myšlenky na jídlo a pití, potažmo na pití vína. S různými, často i protichůdnými myšlenkami se člověk konfrontuje po celý život. Nicméně znamením jistého stupně duchovní zralosti je schopnost pohlédnout jakoby zvnějšku na hnutí naší mysli, kdy člověk vědomě a svobodně dokáže třídit myšlenky, a jedná podle těch, které přinášejí jeho životu naplnění, smysl a štěstí.
V křesťanské spiritualitě se dochovala tradice mnichů pouště, kteří učili rozlišování myšlenek. Mniši si byli dobře vědomi toho, že myšlenky nejčastěji vyjadřují naše přirozená tíhnutí, a v křesťanství vše přirozené získalo význam nadpřirozený - svátostný. Zároveň upozorňovali, že každá přirozená potřeba může být lživě překroucena do podoby neřesti. Nejinak tomu je u jídla a pití, které potřebujeme k přežití, ale zároveň je vtaženo do vztahu k posvátnému. Některé pokrmy a nápoje, nejčastěji ty alkoholické, se nekonzumují během postu, aby se mohl člověk s čistou hlavou soustředit na duchovní život. Na druhou stranu v době radosti po skončení postu jsou dříve zakázané pokrmy zase požehnány a s láskou společně pojídány. V křesťanské tradici je jídlo povzneseno na svátost a z poslední večeře s chlebem a vínem se stala bohoslužba. Víno je nápoj, který má ústřední místo v bohoslužbě díkůvzdání, které říkáme eucharistie. Právě víno Ježíš vybral i proto, že židé jeho doby měli u stolu vždy o jeden kalich více, aby mohli vínem pohostit Mesiáše, Pomazaného, až by nečekaně přišel. Při poslední večeři Ježíš vzal do rukou tento kalich s vínem a požehnal jej - v duchovním slova smyslu se z něho stala Kristova krev, aby jejím pitím kolovala v jeho učednících. Požehnané víno posiluje lidského ducha a léčí duši. V malé míře samo víno léčí emoce: hněv se může společným pitím vína proměnit v přátelství, občasný smutek ze samoty při sklence vína s přáteli vystřídá radost ze sdílení. Víno rovněž umocňuje radost při důležitých a zlomových životních událostech, s nimiž je spojen i stres z toho, jak to všechno nakonec dopadne. Pití vína se ovšem může stát prokletím, pokud nad ním ztratíme kontrolu. Z hněvu, i když mohl být na počátku spravedlivý, se pitím vína člověk dostává do začarovaného kruhu touhy po pomstě, jež eskaluje do násilného jednání. Smutek ze samoty může umocnit pití vína v prázdném pokoji, takže převládnou temné a depresivní stavy. Z radosti se potom stává smutek a z lásky nenávist. Je třeba umět rozlišovat a nedopustit, aby se víno stalo pro život něčím jiným než požehnáním.
Možná již někteří z vás slyšeli o Studijní bibli s výkladovými poznámkami (dále SBVP) a jejích článcích o víně, které jsou některými jedinci označovány za špatné a vedou k přílišnému zákonictví týkajícímu se abstinence od alkoholu či k mylné interpretaci Písma. Dokonce jsem zaslechl i tvrzení, že se článek snaží obhajovat propagandu totální abstinence od alkoholu, kterou zastává církev Assemblies of God v USA. Má touha utvořit si vlastní názor mě však dovedla k tomu, že jsem se rozhodl si dané články pročíst a zjistit, co je na nich tak zlé. Tuto Bibli čtu téměř denně, využívám její poznámkový aparát a také jsem přečetl mnoho studijních článků, které pokládám za velmi kvalitní s bohatými odkazy do Písma. První článek se nachází ve SBVP s ekumenickým překladem na straně 233 a má název - Víno ve Starém zákoně.
- Nu 6:1-3: Hospodin promluvil k Mojžíšovi a vyzval Izraelce, aby se zdržovali vína a opojného nápoje.
- Gn 9,20-21; 19,32-33; 1Sam 25,36-37: různé souvislosti s vínem a jeho použitím v průběhu dějin.
- Jer 48,33; Jer 40,10 a další: šťáva hroznů se považuje za víno v souvislosti s nazírskými zákony.
- Hebrejská slova jajin, tíróš, šékar a jejich možná významová rozlišení (kvasené vs nekvasené).
- 1Sam 1,15; Nu 6,3: výklady SBVP o konzumaci alkoholu a dusledcích.
Studijní bibli tedy poskytuje několik argumentů proti konzumaci alkoholu, tedy „jajinu“ a „šékaru“. Zmiňuje již citované pasáže s negativními důsledky opilství. Když se opil Noe (Gen 9,20-27), vedlo to k rodinné tragédii skrze prokletí Kenaana. Lv 10:9 a Př 23:29-35 uvádějí varování a náznaky, jak se alkoholu vyvarovat a jaké mohou být následky. Článek zároveň zmiňuje historické interpretace a rozporuplnost mezi různými zdroji o tom, zda jajin a šékar mohou představovat neředěnou šťávu či jiné formy nápoje.
Na druhé straně autor vyzývá k nadhledu a k vyváženému pohledu na tuto otázku. Vyjadřuje přesvědčení, že biblické texty neodsuzují víno jako takové, ale varují před zneužitím a závislostí. Dále uvádí, že v křesťanské tradici je důležité hledět na spiritualitu jako na cestu rozlišování myšlenek, která vyžaduje odvahu k poznání vlastních slabostí a k hledání Boží vůle v každodenním životě.
V textu se objevují úryvky o poušti a o seslání many, které ukazují dvojí přístup k životu a víře: přísný, asketický těsný pohled Jana Křtitele a laskavý, otevřený obraz Ježíše Krista, který proměňuje vodu ve víno a zve na hostinu. Oba postoje směřují k jednomu cíli: připravit lidi na setkání s Mesiášem a na přijetí Božího království.
Podobně jako ve Starém zákoně, i v Novém zákoně víno hraje roli symbolu a rituálu. Eucharistie zřetelně ukazuje, že víno je součástí díkůvzdání k Bohu a připomíná Kristovu krev, která má smysl pro společenství učedníků. Životní lekce z pouště, pokušení a rozlišování nám připomínají, že víno může být požehnáním i pokušením a že je nutné udržet rovnováhu a bdělost, abychom nesklouzli do závislosti či hříchu.
Na závěr lze říci, že víno v biblickém kontextu představuje složitý a mnohovrstevný symbol: od daru Božího milosrdenství a hojnosti až po výzvu k zodpovědnému a věrnému životu. Poušť nám připomíná, že duchovní růst vyžaduje odvahu čelit vlastní mysli, rozlišovat správné motivy a přijímat Boží vedení v každodenním konání.
