Na 13. května připadá připomínka fatimských zjevení, která se odehrála v roce 1917 v portugalské Fatimě a dodnes oslovují miliony věřících po celém světě. Panna Maria se zde šestkrát zjevila třem malým pasáčkům - Lucii Santosové a sourozencům Františkovi a Hyacintě Martovým - a přinesla poselství obrácení, modlitby a pokoje. Události začaly 13. května 1917 v lokalitě Cova da Iria, kdy děti při pastvě ovcí spatřily „Paní oděnou v bílém“, která zářila jasněji než slunce.
„Nebojte se! Neublížím vám,“ ujistila je na začátku prvního setkání a představila se jako posel z nebe. Požádala děti, aby se po šest následujících měsíců vracely vždy třináctého dne na stejné místo. Ústředním tématem zjevení byla výzva k modlitbě růžence, pokání a obětem za obrácení hříšníků. Panna Maria opakovaně vyzývala k modlitbě růžence „za mír ve světě a za konec války“ a zdůrazňovala význam úcty k jejímu Neposkvrněnému srdci jako cesty k Bohu.
V červencovém zjevení děti popsaly dramatickou vizi pekla a Panna Maria jim řekla: „Viděli jste peklo, kam se dostávají duše ubohých hříšníků. Aby je zachránil, chce Bůh ve světě zavést úctu k mému Neposkvrněnému srdci.“ Zazněla také prorocká slova o válkách, pronásledování církve i utrpení papeže, která se později stala známá jako „fatimská tajemství“.
Zjevení vyvrcholilo 13. října 1917 před desetitisíci lidmi; během modlitby růžence nastal fenomén známý jako „sluneční zázrak“: slunce měnilo barvy a otáčelo se, jako by padalo k zemi. Svědci uváděli, že slunce se objevovalo prostorem a pohybovalo po obloze. Kolem 70 tisíc lidí včetně desetníků, novinářů a fotografů vidělo tento jev. Matka Boží v dalších zjeveních předpověděla události v Rusku, pronásledování církve a utrpení Svatého otce, a zmínila druhou světovou válku.
Vatikán později zpřístupnil třetí část takzvaného Fatimského tajemství. Příběh popisuje boj proti Bohu a proti církvi, který vyvrcholil pokusem o atentát na papeže. Dne 13. května 1981 utrpěl Jan Pavel II. atentát; podle jeho svědectví ruka Panny Marie vedla kulku tak, aby přežil. Kulka byla následně vložena do koruny sochy Panny Marie ve Fatimě. Pasáčci samotní na zjevení zemřeli v různých letech; Francisco v 1919 a Jacinta v 1920. Lucia žila a stala se správkyní obsahu fatimských zjevení a byla prohlášena za blahoslavenou roku 2000.
Fatimské poselství zůstává dnes reálné a aktuální; Panna Maria neukazuje cestu strachu, ale obrácení a důvěru v Boží milosrdenství. Vyzývá k modlitbě, pokání, odpovědnosti za druhé a modlitbě za mír. Upozorňuje, že člověk není ponechán sám sobě a Boží láska je silnější než zlo a hřích.
Poutní místo ve Fatimě patří mezi nejvýznamnější mariánská poutní místa světa; každoročně sem míří miliony věřících. Dva z vizionářů - Francisco a Jacinta - byli svatořečeni papežem Františkem v roce 2017 při příležitosti stého výročí zjevení. Dnešní Fatima je výsledkem dlouhé cesty od prosté pastviny k majestátní svatyni: v Cova da Iria stojí kaple Zjevení a v blízkosti vyniká bazilika Panny Marie Růžencové s centrální věží, která se začala stavět v roce 1928.
V bazilice jsou pohřbeny Francisco a Jacinta; oba zemřeli krátce po zjeveních a byli prohlášeni za blahoslavené a svaté postupně: Francisco a Jacinta - blahoslavení roku 2000, svatí roku 2017. Lucia dos Santosová, která žila jako řeholnice, byla pohřbena vedle nich; její život se stal klíčovým pro pochopení fatského dědictví. Každoročně navštíví fatimskou baziliku kolem milionu lidí při výročích zjevení - 13. května a 13. října.
Fátima je nejen poutním místem, ale i symbolem úcty k Neposkvrněnému srdci Panny Marie a důkazem víry, která překonává čas. Z dnešního pohledu zůstává její žité poselství: modlitba, pokání, odpuštění a mír pro svět, který stále potřebuje naději a důvěru v Boží milosrdenství.
