Kostel sv. Ducha v Libani, barokní skvost z roku 1753, stojí na místě dřívější dřevěné kaple ze 14. století a gotický původ působí v dispozici dnešního kostela, který je připisován architektům F. I. Préeovi či I. Pallia rdimovi. Zvláštností stavby je téměř křížový půdorys, ke kterému patří střední rozšířená část s příčnými pravoúhlými prostory a presbytář na východě spolu s předsíní k podvěží na západě.
Na západní straně se tyčí věž, severní a jižní fasády jsou upraveny jako průčelí a vrcholí štíty, na nichž dříve stávaly sochy. Interiér kostela je zařízen původním barokním vybavením a jeho hlavní oltář obsahuje umělecky hodnotný obraz. Fresky z roku 1755 od Jos. Haagera prošly v roce 1906 restaurací H. A. Joklem.
Okolí kostela dokládá bohatou sochařskou výzdobu: pískovcová skulptura sv. Jana Nepomuckého stojí na hranolovém soklu s výžlabky a oblouny; nad ním jsou výzdoby se svatými reliéfy a socha sv. Josefa drží v levé ruce prut a Ježíška, zatímco v pravé ruce je asi Antonín Paduánský s Ježíškem na knize. Dalšími sochami jsou sv. Josef na vysokém podstavci (z roku 1738) a Ecce Homo (z roku 1819 od F. UPLNÁ UZAVÍRKA SILNICE III. TŘ.Č. - text ukončen), které doplňují atmosféru hřbitovní plochy obklopující kostel.
Podrobněji: sv. Josef na soklu nese reliéf umírajícího sv.Josefa s Pannou Marií a Ježíšem; nad hlavou Marie letící anděl a nad ním další putti. Reliéfy a socha sv. Josefa vyzařují barokní výraz s bohatou draperií a zlacenými prvky. Kapucínský klášter ve Fulneku se svatyní sv. Josefa představuje výjimečný komplex barokního stavitelství, přičemž založení kláštera proběhlo roku 1668 a základní kámen byl položen roku 1674. Klášter a kostel sv. Josefa byly vysvěceny 24. června 1683 a v následujících desetiletích prošlo několik úprav, především po požáru města v roce 1695.
V průběhu 18. století byl dokončen stavební vývoj jižního křídla kláštera. Kapucíni zde žili, hospodařili a zajišťovali duchovní službu. Na základě patentu Josefa II. z roku 1782 bylo zrušeno 5 z 10 kapucínských klášterů na Moravě; Fulnek zůstal zachován spolu s dalšími konventy. Během druhé světové války budovy obsadila německá armáda, avšak po osvobození opět přešly do československé provincie řádu. Po letošních letech následovalo období perzekuce v dubnu 1950, kdy byl klášter obsazen Státní bezpečností a řeholní komunita byla internována.
V souvislosti s řadou kapucínských historických staveb stojí za pozornost dříve uvedená trojúhelníková síť památek kolem kostela. Nejstarší libáňskou sochou je sv. Josef z roku 1738, která byla přesunuta na severozápadní nároží kostela sv. Ducha a pod ní spočívá základový sokl s bohatým zdobením. Hlavní socha Josefa zahrnuje detailně vyobrazený kontrapost, zlacení paprsků a lilie, a Ježíš na prsou Marie je zobrazen v symbolice rodinné posvátnosti. Všechny tyto detaily zdůrazňují vrcholné baroko, které z Liban vyzařuje.
Historie a architektura kostela sv. Ducha a kláštera kapucínů v Libani tedy tvoří významnou kapitolu barokního dědictví regionu, propojující náboženskou praxi s výtvarným uměním, sochařskou tradicí a architektonickou experimentací do podoby, kterou si dnes můžeme vychutnat při prohlídkách a studiu památek.
