věku. Nemluvňata a pod. který pravděpodobně naplňuje znaky „právního“ úkonu. rozhodly nevratně o „osudu“ dítěte. by měl být soud. člověku a svým rozhodnutím (např. povinnosti. povolán jej rušit. záležitost. Pokud je soud křtil, tak to zrušit může. na farním úřadě, který vydal křestní list. o zrušení. Ne. Odpad od víry je něco jiného. pravděpodobně v katolické nebo evangelické církvi. byste o tom měl nejmenší tušení. Toto členství lze zrušit. odcházíte. Doporučuji se na tento úřad nejprve obrátit osobně. písemně a zřejmě to šlo do ztracena. společnost, autonomii podobnou, jako má např. spolek. musí respektovat přání osoby nebýt členem náboženské společnosti. Jiná věc je zrušení křtu z hlediska theologického. apostatik nebo schismatik. ius canonici (jako tomu bylo např. Theresiana). občanských práv. Stejně tak např. před světským soudem pořadem práva občanskoprávního. nemožnost přistupovat ku svátostem. Myslim, ze ne. Pravne by to jit nemelo. ze mu duvrrujes. nic nezrusis. „registrovaným“ „členem“ církve a pod. v kojeneckém věku nikomu neprokážete. Tuto záležitost musíte řešit s farním úřadem nikoliv se soudem. už dávno nikoho nemůže nutit. nezavazuje.
Právní rámec a postupy
Křest je první a pro spásu nejdůležitější svátost. Je to brána do církve, ke všem dalším svátostem a k životu věčnému.
Člověk přichází na svět tak, že se narodí. Tak se stává dítětem svých rodičů a členem lidské společnosti. Denně se rodí na Zemi statisíce nových lidí. Také Boží rodina na Zemi musí růst a zajišťovat svou budoucnost. Děje se to svátostným způsobem skrze křest.
O tom mluvil Ježíš už na začátku svého veřejného působení. V Jeruzalémě měl tajnou rozmluvu s členem velerady Nikodémem. Při ní řekl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“.
Po svém zmrtvýchvstání Ježíš shromáždil své apoštoly na jednu horu v Galileji a tam jim řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem Vám přikázal.
Výraz „křtěte“ v původním textu evangelia znamená „omývejte“. Je to obřadné omývání ve jménu Trojjediného Boha. Křtem se člověk znovu rodí, a to nadpřirozeně. Působením Ducha svatého se zapojuje do Božího života a stává se Božím dítětem. Zároveň se zapojuje do Krista a stává se jeho tajným údem a účastníkem na na jeho úřadě prorockém, kněžském a pastýřském. Tím je zapojen do Božího lidu - Církve.
Křest ruší tzv. „dědičný hřích“ - nedostatek milosti posvěcující - zaviněný hříchem prvních lidí. Má-li křtěný osobní hříchy, tak se mu také odpuštějí. Zároveň Duch svatý vkládá do duše určitou snadnost věřit v Boha, doufat v jeho pomoc a milovat ho.
Kdo byl pokřtěn a stal se Božím dítětem, nemůže už tuto skutečnost ze svého života vymazat. Může být jen buď dobrým nebo špatným Božím dítětem. Také nemůže zrušit skutečnost, že je křesťan. Říkáme, že křest vtiskuje do duše člověka nezrušitelné znamení křesťana a je první ze 7 svátostí katolické církve.
O křest žádají pokřtění rodiče dítěte (alespoň jeden z rodičů musí být pokřtěn). O křest je nutné požádat pana faráře alespoň dva měsíce předem a domluvit s ním vše potřebné. Důležitá je také příprava na křest. Jde o několik setkání na téma křtu a křesťanského života. Ke křtu je třeba si pořídit křestní svíci a bílou křestní roušku.
Tento text vznikl jako reakce na internetové diskuze ohledně nechtěného pokřtění a cílí na ukázání cest „jak z toho“. Křest je požehnání věřících křesťanských rodičů svému dítěti. Prosba, aby bylo dítě chráněno od vyšší síly, kterou uctívají. Kápnutí vodou říká: toto dítě patří k nám, do naší party a ty, Bože, jej prosíme ochraňuj stejně dobře, jako chráníš nás.
Křesťanství má několik přechodových rituálů a zasvěcení. Křest je úvodní ochrana při narození. Dalším přechodovým rituálem je svaté přijímání v cca 7 letech, biřmování.
Často se lidem stává, že pokud člověk neprojde dalším přechodovým rituálem, tak se zasvěcení, požehnání, spojení a ochrana vytrácí. Bez celé té cesty, kterou musíš projít, co se vztahu Bohů a patronů/matrónek týče k pokřtěným lidem, tak to je často plně jen mezi daným člověkem a nimi.
Na jeho chování k přírodě, k Bohům, předkům a hlavně na jeho upřímnosti k nim a k sama sobě. Do toho by nemělo moc dalších lidí mluvit.
Pro zajímavost z mé zkušenosti třeba nejvíce nenávisti ke křesťanství hlásali vždy hlavně bývalí křesťané a stejně tak nebyli vůbec upřímní sami k sobě, proč do pohanství jdou a proč ho chtějí.
Na to je si potřeba dát velký pozor. Když člověk ztratí svou víru, často ztratí i část sama sebe, svého ducha a chvíli to trvá, než se člověk opět najde. Stejné je to i při ztrátě partnera například.
Zasvětit se do pohanství, protože křesťana naštvali jeho kněží, a pak k nim hlásat nenávist a pomstu, je myslím opravdu hloupost a neupřímnost sama k sobě.
Člověk by měl koukat před sebe a ne za sebe, vždy být hnán radostí z pohanství a pohanského stylu života a ne utíkat před křesťanstvím.
Teprve poté člověk uvidí, jestli takto chce opravdu žít svůj styl života, vnímat pohansky svět a jestli ho to vůbec baví, naplňuje.
Zároveň si tam na skalách může zjistit, jestli mu daný křest vadí a jestli ho zatěžuje. Pokud ne, tak ho nemusí vůbec řešit. Pokud ano, je zde několik možností.
Samozřejmě vždy vše záleží na daném člověku. Pokud svému rozhodnutí nebude sám věřit, plně ho nepřijme nebo nepřijme jeho následky a neukončí křest v sobě, tak samozřejmě v něm i zůstane.
V pohanství dáváme hlavně důraz na individualitu, sílu vlastního individuálního rozhodnutí a plné přijetí tohoto rozhodnutí, než na okázalost chrámů, množství přihlížejících lidí, dlouhé chvalozpěvy nebo tématické dekorace, proto i naše přechodové rituály tak vypadají.
Zde tedy uvádím několik základních možností středu rituálu. Doporučuji si před nimi také na hodinu a více sednout sami někam do ústraní a přemýšlet, co vše si chcete nést do další etapy života (do pohanství) a co chcete nechat za sebou v minulosti.
Jako součástí těchto přechodových rituálů je vhodné si vzít také nějaký přívěšek nebo náramek, který s vámi rituálem projde a který poté budete na sobě minimálně jeden měsíc nosit.
Očista v horské řece: Vyrazte do hor, tam najděte řeku a požádej ji, aby vás očistila, vlezte do této studené tekoucí vody, nechte se jí omývat a smýt vše potřebné (i právě křest) ze sebe.
Zahrabání do hlíny: Je dobré dělat v létě. Člověk se nechá zakopat po krk do hlíny, aby z něj Matka Země požehnání vysála.
V pohanství dáváme důraz na zachování prožitku a respekt k přírodě. Zvláště, když hodně zvířat teď trpí.
Samozřejmě se také rituál zrušení křtu nebo přechodu do pohanství může udělat ve skupině, ale jedině v té, ve které pohan funguje, se kterou jezdí na akce a jsou si vzájemnou oporou.
Neznámé lidi bych určitě nedoporučoval. Nezapomeňte, že vždy záleží jen na vašem rozhodnutí, co chcete do života přijmout a co ne. Ať se děje v okolí cokoliv.
Nebudeme opominout, že rodiče by měli myslet na budoucí práva a svobody dětí, která mohou formovat jejich výběr cesty. Naše děti se jednou přihlásí o právo na svou vlastní cestu. Ta může být odlišná od té naší.
Což je rozdělování světa na dobro/zlo, nebe/peklo, andělé/démoni, černá/bílá, pozitivní/negativní, kladný/záporný. Tohle pohanství ve své víře a kosmologii nemá zakomponované.
Vždy je to vztah jen mezi člověkem a danou entitou, filosofií. Ano, jestli ho to vůbec baví a naplňuje, je opravdu podmínkou.
