Vánoční doba má své kouzlo, ale netrvá dlouho. Ježíšovo vtělení je však trvalou skutečností. A pro nás je celoživotním a každodenním úkolem spojovat svůj život s jeho životem, naší pozemskou skutečnost se skutečností Boží. Usilovat o dětství církve znamená probudit v ní ducha dětství. Tím je především prostota, dále důvěra srdce a úžas. Díky jemu mizí snaha šikovně proplouvat a kompromitovat druhé. Úřední vztahy se přemění ve vytváření společenství. Duch dětství nikým nemanipuluje, ani se nikoho nezmocňuje.
(Sv. Ježíš Kristus přišel z nebe na zem kvůli trpícímu člověku. Toho si "oblékl" a jako člověk přišel v Betlémě na svět. skrze tělo podrobené utrpení na sebe vzal utrpení trpícího člověka a tělesná utrpení zničil. Vánoce znamenají: Bůh otevírá dveře, které nás od něho oddělují. A protože už nejsme schopni sami přijít k Bohu, přichází Bůh ve svém Synu k nám. Mezi člověkem a Bohem stály v minnulosti dvě zdi, které bránily našemu plnému společenství s Bohem: zeď přirozenosti (Bůh je "duch" a my jsme "tělo") a zeď hříchu.)
(J Raniero Cantalamessa) Život pod vládou Kristovou, str. (citace připomíná.): „Nikdo mne k jesličkám nenutí. Josef je povolán k velkému úkolu: chránit dítě a jeho matku a starat se o jejich obživu. Jeho život nyní patří tomuto dítěti.“
„Člověk se osvobodí od temných mocí a sil tohoto světa jedině tím, že se přimkne k Bohu. Bůh není někde daleko, vzdálený. Není někde nahoře. On je mezi námi a s námi. Bůh přišel viditelně na tento svět jako bezmocné dítě, dýchal náš vzduch, nosil naše oblečení, jedl naše jídla. Stal se bratrem všech lidí a nyní klepe i na dveře tvého srdce.“
Podle Tomislava Ivančiče, Abba, lieber Vater, str. O vánocích je zvykem, že se lidé obdarovávají. Tajemná vánoční noc. Ta rychle uplyne. Ale tajemství lidského života poznáváme po celou dobu našeho pozemského přebývání. Sestupme do hloubky. Naslouchejme slovům Bible, které se nemění jako zprávy novin, ale trvají a zůstávají.
1. Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvyšuješ radost, veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil za midjanských dnů. Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. Jeho vladařství vzroste a pokoje nebude konce, (bude vládnout) na Davidově trůně a v jeho království, on je upevní a utvrdí právem a spravedností od tohoto času až navěky! Zpívejte Hospodinu píseň novu, - zpívejte Hospodinu všechny země! Radujte se, nebesa, zajásej, země, - zahuč, moře a vše, co je naplňuje. - Zaplesej, pole a vše, co je na něm. Před Hospodinem, že přichází. - že přichází řídit zemi.
2. Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný pří-chod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. Aleluja. Zvěstuji vám velkou radost: Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.
V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Když tam byli, naplnil se čas, kdy měla porodit. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán.“
1. Hospodin ohlašuje až do končin země: „Řekněte siónské dceři: Hle, přichází tvá spása, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk.“ 2. Když andělé odešli od pastýřů do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: „Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!“ Pospíchali (tam) a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Všichni, kdo to slyšeli, podivovali se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Pastýři se zas vrátili.
1. Jak je krásné vidět na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kra-luje!“ Slyš! Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť se Hospodin smiloval nad svým lidem, vykoupil Jeruzalém. Zpívejte Hospodinu píseň novu, - neboť učinil podivuhodné věci. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, - před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Všechny končiny země uzřely - spásu našeho Boha.
2. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on vše udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, o to, čemuho je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem“.
Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'“
Všichni jsme do-stali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Ježíšek existuje v očích dětí jen proto, aby dával dárky. Je to krásný, ale jen slabý obraz skutečného Ježíše Krista. On se narodil jako člověk jen a jen proto, aby jeho život byl životem pro druhé lidi. Aby dal svůj život za druhé. A tak je pro nás celoživotním darem a také celoživotní výzvou. Zatímco my dáváme dárky štědře a rádi aspoň jednou za rok, jsme obdarováni jeho žitím po celou dobu našeho života i po celou věčnost. A jsme také vyzýváni, abychom i my zkusili plněji žít pro druhé. Nejen dnes a nejen trochu. Boží slovo může zavlažovat a měnit i tvůj život.
Bůh se každého z nás dotýká originálním způsobem. Pálil jsem Bible, když tu mi uvízly v ruce dva listy evangelia a krátce jsem se do nich začetl. Ježíšova slova mě pak provázela i v následujících dnech. Co je Bible? Základní pohled... Co je Bible? Nutí nás Bible k víře? Proč jsou v Bibli samé zákazy? Proč Bůh dopouští zlo?
Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“
Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.“ To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo „Bůh s námi“.
Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“
Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů?“
Poezie, to je sám úžas a ustrnutí nad nesamozřejmostí našich chvilek tady na světě. Snad i proto k Vánocům, jednomu z nejkrásnějších období roku, hezky ladí slůvka jako „poezie“ nebo „poetický“. Básně o Vánocích netvoří nějaké přepočetné téma v české poezii. Pomineme-li klasické vánoční básně pro děti, které se nezřídka recitují na besídkách anebo slouží jako odpustky při návštěvě Mikuláše a čerta, skutečně velcí básníci se Vánoc spíše ostýchají. O Vánocích se zkrátka nebásní tolik jako třeba o ženě, ale dobří básníci to umí a v jejich díle najdeme tu a tam několik opravdu krásných kousků.
Stejně jako ty reálné i básnické Vánoce jsou plné vzpomínek na dětství, kdy bylo jejich kouzlo největší. Básně do svého energického pole vtahují různé vánoční motivy a všechno v nich nabývá zvláštní, trošku tajemný význam. Ale možná je to vlastně všechno naopak. Jako by všechny ty věci, co k Vánocům patří, byly jednotlivými básněmi, které společně vytváří jednu moc krásnou knížku.
Antonín Sova: Ještě jednou se vrátíme (2012, 2. část). Čas letí prudce, 24. zazvoní zvonek, a to připomíná rytmus našich vzpomínek na Vánoce.
Vánoční poselství
tags: #krestanske #vanoce #poezie