Od počátku historické doby patřilo rozsáhlé území kolem skalnatého pohoří Stěn - a také Kladsko - k majetku Slavníkovců, z něhož pocházel svatý Vojtěch, pražský biskup a zakladatel prvního mužského benediktinského kláštera v Čechách, v Břevnově u Prahy.
V roce 995 Slavníkovce vyvraždili Přemyslovci a celé území jim připadlo. Právě proto se tato oblast dostala na sklonku XII. století do ohniska kolonizačních zájmů břevnovských benediktinů.
Zakládání osad a vznik polického újezdu
Podle klášterní tradice získalo polický újezd břevnovské opatství již na počátku XIII. století, kdy tehdejší opat Chuno vyslal do pustiny mnicha Jurika, aby se usadil jako poustevník. Po jeho smrti nastoupil na jeho místo jáhen Vitalis se svými druhy, kteří zbudovali na místě poustevny první malý klášter s dřevěnou kaplí P. Marie.
Roku 1213 král Přemysl Otakar I. listinou obdaroval benediktiny rozsáhlým územím zvaným Polický újezd - „místem samotným a pustým“; v roce 1229 toto darování potvrzuje král Václav I. Dnes víme, že tyto listiny patří do souboru tzv. břevnovských falz, na jejichž podkladě se klášter zmocnil území.
S pomocí lokátorů rozdělili zákupním právem (dědičným pachtem, emfyteuzí) prvním kolonistům polnosti budoucích vesnic a postupně celou krajinu osídlili a zúrodnili. Vznikla malá zemědělská osada kolem dřevěného klášteríku, kterou založili první čeští kolonisté. Postupně byly v nejbližším okolí kláštera založeny i první vesnice (Ledhuj, Bukovice, Radešov) a z míst, která kdysi děsila svou pustou samotou, se vyvíjela osídlená a kulturní krajina - vzniká klášterní panství.
Zjizvení a rozkvět Police jako města
První jasný paprsek historie Police, zahalené pověstmi, spadl na den 6. září 1253. Král Přemysl Otakar II., na žádost opata Martina, vydává privilegium a listinu, kterou se přenáší týdenní trh z Provodova do místa nazývaného Police (ad alium locus Policze nomine). Tím se polická osada mění v tržní místo - locus forensis - a rodí se středověké městečko Police.
Opat Martin zakládá kolem roku 1255 trhovou ves Broumov a další vesnice na Policku a Broumovsku. V roce 1258 si opat vyžádal pro klášter správy fary v Broumově; roku 1260 potvrzuje král Přemysl Otakar II. majetková práva na Policku a Broumovsku. Polici nadále rostla jako obchodní a politické centrum celého polického panství.
Roku 1295 město obdrželo právo vařit pivo, a časem vznikaly i první cechy - krejčí, ševci, řezníci, tkalci, pekaři. Stavba velkého kamenného kostela byla začata kolem roku 1254, dokončena kolem 1294 v přechodném slohu románsko-gotickém a zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Opat Bavor započal stavbu kláštera s kamennými zdmi, dokončenými roku 1306.
Dne 7. prosince 1295 a následně 1395 Václav II. a Václav IV. potvrzovali klášteru majetková privilegia; Police se na určitou dobu stává nejen obchodním, ale i politickým centrem panství a poprvé bývá označena jako městečko (oppidum) a později i jako trh (locus forensis).
Husitské bouře a středověká obnova
Husitské války znamenaly ztrátu kláštera i městečka; v květnu 1420 byl klášter vypálen a opat Mikuláš spolu s konventem uprchl do Broumova. Poličtí obyvatelé se postavili proti katolické vrchnosti a v roce 1421 byla Police vypálena slezskými vojsky; došlo k masakrům a ztrátám. V roce 1469 přitáhl do Police Matyáš Korvín a městečko bylo opět vypleněno; v roce 1472 celé panství přešlo do správy Kladska a teprve roku 1488 jej opat Pavel II. získal zpět.
Ekonomický rozvoj pokračoval; v roce 1502 byla městečku udělena dvacetník trhů, roku 1506 dostal klášter právo odúmrti; roku 1523 byl vydán velký privilegi, který vyrovnal spory kláštera a městečka o výčep piva, poplatky či pastvu na Žděřině. Založeny byly řemeslnické cechy a město se vzpamatovalo po pohromách.
Zlaté období a urbanistický obraz Police kolem roku 1550
Po velkém požáru v roce 1535, kdy město vyhořelo s výjimkou dvou domů, klášter financoval stavbu pivovaru a město získalo právo vařit pivo. Pivovar byl znovu vybudován a město začalo mít písemné paměti a úřední zápisy. Ve 16. století se Police stalo středem města se dvěma částmi - městem a za městem (záměstím); v polovině 16. století bylo v Polici jen kolem 21 domů na náměstí a v hlavní ulici.
Na náměstí a v okolí stály objekty jako radnice s věží, pivovar, sladovna a kašna; v hlavní ulici byl na severu 7 domů a na východní straně rovněž 7 domů. Uprostřed náměstí býval pravděpodobně nejstarší radní dům; v roce 1594 se začala stavět nová radnice. Dále zde byl špitál pro nemocné a chudé, kašny, městské stodoly a množství soukromých zahrad, které později tvořily hranici města a za něj.
Popisuje se i složitá síť potoků - Ledhujka oddělující město od Ledhuje, stoka vedoucí k mlýnu kláštera, a potok z rybníků u Bukovice, které se spojuje s městem. Zahrady patřily klášteru, a z nich vznikaly nové domy “za městem” v různých částech, jako Strážnice, Soukenická ulice a Malý trh, a vytvářely specifický urbanistický obraz tehdejší Policky.
Podle kronikáře Jana Legeho bylo v roce 1610 vPolici 149 držitelů domů; město a za městem se vyvíjelo a měřilo podle polických zákonů a mýtů. Se jménem Police (Policz) se poprvé setkáváme roku 1253 v listině Přemysla Otakara II., která přesunula trh z Provodova a dala právní podklad k založení městečka.
Současný odkaz a typický portrét města
Historie Police nad Metují je takto plná proměn - od dřevěného kláštera až po kamenné stavby a městské výsady, které určovaly její rozvoj. Starobylé názvy ulic a hranic, spolu s privilegii, které odrážejí politické a hospodářské změny, vytvářejí obraz městečka, které se postupně mění v městys s významnou obchodní infrastrukturou a kulturním dědictvím.
