Historie zpívané modlitby sahá do 12. století. Po staletí putují do Staré Boleslavi věřící, aby se poklonili svatému Václavu, patronu české země. Tento věčný titul drží spolu se svatým Vítem a svatým Vojtěchem (Adalbertem). Svatováclavská pouť začíná již 27. září večer. Z Pražského hradu do Staré Boleslavi jsou s poctami dovezeny ostatky knížete Václava. V celé zemi zní zvony vybízející věřící ke spojení ve společné modlitbě za národ.
V 18:30 hodin přijíždí relikvie do Brandýsa nad Labem pod zámek a v průvodu pokračují přes most do Staré Boleslavi. Vztah Otce vlasti ke svatému Václavu připomene Korunovační meč, který bude umístěn při poutní mši svaté. Slouží ji na Mariánském náměstí 28. září od 10 hodin biskup. Rádi bychom napsali, že kníže Václav byla historická postava, zároveň legendární ochránce české země a ještě k tomu křesťanský svatý. Jenže nic z toho není jisté! Možná že ani neexistoval.
Není jasné, proč, kde a kdy byl zavražděn, a zda to vůbec byla vražda. Zda chránil svoji zemi, nebo ji prodával Němcům, je také nezodpovězená otázka. Svatý Václav se narodil asi roku 907 v Praze a zemřel asi 28. září 935 nebo 929 ve Staré Boleslavi, nebo na Levém Hradci, nebo někde úplně jinde. Jeho dědečkem byl Bořivoj I., zřejmě první pokřtěný panovník v Čechách a zároveň první historicky doložený kníže, nejspíš Přemyslovec, ale možná s kořeny u Mojmírovců na Velké Moravě. Babička byla svatá Ludmila, později první česká svatá, pocházející buď od kmene Pšovanů z Mělníka, nebo od Srbů, což může znamenat z Balkánu stejně jako z německé Lužice.
Václavovým otcem byl Vratislav I., bojovník proti Maďarům a zakladatel baziliky svatého Jiří nad Pražském hradě. Matka se jmenovala Drahomíra a pocházela z kmene Stodoranů, neboli Polabských Slovanů usazených v německém Braniborsku. Babička Ludmila vychovávala oba bratry a už od dětství údajně jevili odlišně - Boleslav byl bojovník a s ničím se moc nepáral, kdežto Václav se ve škole u rotundy na Budči nedaleko Levého Hradce prý naučil číst a vzdělal se i v zemědělství. Toho později využil, když se postaral o vinici na Opyši pod Pražským hradem.
Jenže pak nastalo známé přemyslovské vraždění. Jeho současná interpretace je boj o směřování státu, ale možná šlo jenom o vzteklé opilecké rvačky, které skončily tragicky. Napřed Drahomíra nechala zavraždit Ludmilu na Tetíně roku 921. Za nedospělého Václava pak Drahomíra vládla od smrti svého manžela roku 921. Václav se ujal moci roku 925, hned jak dospěl. Ihned vykázal matku z knížecího dvora, protože mu prý usilovala o život. Byla buď uvězněna na Budči nebo vyhnána z Čech (rozuměj přemyslovských Čech, tedy z dnešního pohledu značně okleštěného Středočeského kraje).
Mezi tím kníže Václav roku 929 prohrál bitvu s východofranckým vládcem Jindřichem Ptáčníkem a byl zajat přímo na Pražském hradě. Poté se Jindřichovi poddal a za samostatnost české země mu začal platit daň z míru. Přísloveční volové a hřivny stříbra ovšem nebyly nic nového, co by si Václav vymyslel. Už od roku 806 platily Čechy tuto daň Karlu Velikému do Bavorska. Přesměrování do Saska bylo jen výsledkem složité politické hry na evropské úrovni, která byla tak složitá, že ji zřejmě plně nezvládali ani nejmocnější vládci.
Kníže Václav postavil na Pražském hradě už třetí kostel po svém dědovi a otci. Byla za tím politika. Po své vojenské porážce se setkal s králem Jindřichem, ujednali spolu daně a spojenectví, a na znamení díků dostal od krále relikvii svatého Víta. Byla to ruka tohoto světce. Vtip byl v tom, že svatý Vít byl tehdy patronem Saska. Svatý Vít je uctíván jako patron herců, komediantů a tanečníků. Je ochránce před bleskem. Je patronem Čech, Prahy, Saska, chorvatské Rijeky a italského města Forio. Je podle něj pojmenováno množství míst v Rakousku a Bavorsku. Svatý Vít je velmi ctěn také v Srbsku.
Po dobytí slovanských území křesťany byl svatým Vítem nahrazován kult pohanského boha Svantovíta. Ke svatému Vítu se modlí mládež, vinaři, hostinští, lékárníci, kováři, herci, sládkové, horníci, němí a hluší. Svatý Václav byl pravděpodobně ženatý, ale jeho manželka mu neporodila syna. Buď byla bezdětná nebo rodila pouze dcery, o které nebyl mezi dějepisci zájem.
Druhé dějství přemyslovského vraždění nastalo pouhých čtrnáct let po násilné smrti babičky Ludmily. Boleslav pozval svého bratra Václava na hostinu ve svátek svatých Kosmy a Damiána k sobě do Boleslavi. Ráno po hostině ještě před východem slunce se Václav vydal na ranní pobožnost. Před vraty kostelíku, který možná stál někde tam, kde se dnes nachází kostel svatého Václava, se střetl Václav s Boleslavem. Zda to byla politická vražda, opilecká rvačka nad ránem, vzteklá hádka o moc a majetek, už asi nikdy nezjistí. Legendisté si do těchto okamžiků promítají Václavovu křesťanskou víru, čeští historici věří v Boleslavovu nenávist k daním do Německa, němečtí historici se kloní k agresivní obraně České kotliny a vytyčení hranic České republiky do dnešních dnů.
Díky Staroslověnské legendě sice neznáme motivaci bratrovraždy, ale víme jména všech aktérů. V noci po hostině se spiklenci uradili s Boleslavem ve dvorci jednoho z nich, Hněvsy. Po ranním střetu obou bratrů, který se měl odehrát v bráně, přispěchal nejdřív Tuža a ťal Václava do paže. Václav se běžel ukrýt do kostela. U dveří chrámu, které byly nejspíš zavřené, jej Tira a Česta ubili a Hněvsa probodl mečem. Kněz Krastěj tělo přikryl, pak jej vysloužilá královna Drahomíra odnesla do Krastějova domu, omyla a odnesla do chrámu. Vyvraždit všechny! Hned!
Hned po události začalo okamžité zabíjení všech Václavových příznivců a spolupracovníků. K pochopení, proč se tak stalo, je nutno uvést, že takové poměry byly a vraždění nastávalo při každé změně vlády. Prvotní příčiny byla rozličné, ale vždy šlo o moc. Kdo nevraždil, byl zavražen. Mnozí Přemyslovci z hlavní rodové větve a ještě více z pobočných větví, by mohli vyprávět, kdyby se nestali obětmi nejhroznějších způsobů smrti. Nejznámější jsou zřejmě rody Slavníkovců a Vršovců, které Přemyslovci téměř kompletně vybili v hradišti Libice nad Cidlinou.
Bratrovrah, tehdy už Boleslav Ukrutný, nechal Václavovy ostatky převézt z Boleslavi do Prahy tři roky po smrti roku 938. Transport pod dohledem biskupa se rovnal dnešní kanonizaci a od té doby se říká svatý Václav. Během cesty také mrtvý řádně vykonal tři zázraky. Nejdříve dostal výpravu z úzkých, když se neobyčejně rychle zvedla hladina potoka Rokytky někde u dnešních Říčan, a všem lidem hrozilo utopení. Potom jim pomohl z další prekerní situace, když se málem zřítili z dřevěného mostu, přibližně v místech dnešního Karlova mostu, neboť jeho kamenný předchůdce Juditin most se právě opravoval.
Stará Boleslav je nejstarším českým poutním místem spojeným se svatováclavskou tradicí i mariánským kultem. Národní svatováclavskou pouť obnovila římskokatolická církev v roce 2003. V letech 2020 a 2021 se zejména kvůli koronavirovým opatřením konala v omezené podobě, tradiční mše bez omezení počtu účastníků se na náměstí vrátila v roce 2022. V předcovidových letech bylo Mariánské náměstí s kapacitou sedm tisíc lidí zcela zaplněné.
Doprovodný program: Vedle duchovního programu čekal na účastníky poutě i doprovodný program, a to na Mariánském náměstí i v areálu letního kina Houštka. Program zakončilo světelné překvapení v Houštce. Svatováclavské tržiště s ukázkami řemesel a loveckou a sokolnickou expozicí doprovází hlavní mši. Děti se mohou těšit na pohádky a možná se setkají i se samotným knížetem.
Stará Boleslav se díky přímému přenosu Národní svatováclavské pouti každoročně ve svátek svatého Václava. V roce 2009 navštívil Starou Boleslav papež Benedikt XVI. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv. Svátek sv. Václava se blíží...
Svatováclavská pouť (Jaroměř) 2018 LIVE - PŘEHLED ATRAKCÍ
Do poutního místa dorazila v sobotu večer v novém relikviáři, který má díky speciálním technologiím zabránit poškození lebky svatého Václava při transportu. Na výzdobě relikviáře se podíleli přední brusiči a klenotníci. Nejvzácnější relikvii, lebku svatého Václava, si mohli lidé do odpoledne prohlédnout v kryptě svatých Kosmy a Damiána v bazilice svatého Václava.
Stará Boleslav je nejstarším českým poutním místem spojeným se svatováclavskou tradicí i mariánským kultem. Národní svatováclavskou pouť obnovila římskokatolická církev v roce 2003. V letech 2020 a 2021 se zejména kvůli koronavirovým opatřením konala v omezené podobě, tradiční mše bez omezení počtu účastníků se na náměstí vrátila v roce 2022. V předcovidových letech bylo Mariánské náměstí s kapacitou sedm tisíc lidí zcela zaplněné.
Státním svátkem je 28. září od roku 2000, v kalendáři je označen jako Den české státnosti. Program poutě zahrnuje kromě mší i koncerty a kulturní program na Mariánském náměstí a v letním kině Houštka.