Byzantská říše, jinak nazývaná také Východořímská říše, byla státním útvarem, který se postupně mezi lety 285-395 n. l. zformoval z východní poloviny Římské říše. Římská říše se postupně rozdělila na dvě části. Západní polovina, která zaujímala prostor Itálie a západní Evropy, se nazývala Západořímská říše a část na východě byla nazvána Byzantskou říší. Celý proces dělení trval více než sto let. K definitivnímu rozdělení došlo v roce 395 n. l. za vlády císaře Theodosia I. Název nesla Byzantská říše podle řecké osady Byzantion, která byla založena v roce 667 př. n. l. na evropském břehu dnešního Turecka, poblíž průlivu Bospor. Na místě Osady Byzantion bylo později zbudováno hlavní město Byzantské říše - Konstantinopol. V čele Byzantské říše stál císař. Zatímco Západořímská říše zanikla v roce 476 n. l. pod útoky germánských kmenů, Byzantské říši se podařilo nájezdy odrazit.
Justinián I. Veliký. Nejvýznamnějším panovníkem období z počátku středověku byl Justinián I. Veliký. Ten nechal v Konstantinopoli postavit chrám Hagia Sofia. Podporoval vzdělanost. Za jeho vlády byl vydán Justiniánův zákoník, který položil základy římského práva. Pod vedením jeho vojevůdce Belisaria bylo poraženo povstání Níká. V sedmém století vyvstaly Byzantské říši dvě vážné hrozby. Nejprve po roce 622 n. l. začali na byzantské území pronikat Arabové. To vyústilo ve správní reformy. Říše byla rozdělena na jednotlivé kraje - thémy.
V roce 863 n. l. došlo za vlády císaře Michaela III. k vyslání věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Ti přinesli písmo hlaholici a měli šířit křesťanskou víru, kulturu a vzdělanost. Války Byzantské říše a Bulharské říše byly časté. K vyvrcholení střetů došlo na počátku 11. století za vlády císaře Basileia II. V bitvě u Belasice v roce 1014 n. l. byla bulharská vojska poražena a o čtyři roky později První bulharská říše zanikla.
Byzantská říše byla od vlády Konstantina I. Velikého křesťanská. Jednalo se však o křesťanství východního typu. Velké schizma v roce 1054 je označení pro zásadní rozkol v křesťanské církvi v raném středověku. Jednalo se o teologický konflikt mezi příznivci západní a východní formy křesťanství, který vyvrcholil v roce 1054 vznikem dvou nezávislých církví. Západní větev byla reprezentována papežem a císařem Svaté říše římské, východní větev pak Byzantským císařem a patriarchou z Konstantinopole.
Kdo byl Byzancí a jak vznikla
Kdybyste měli tu možnost a zeptali se nějakého obyvatele Byzantské říše z kteréhokoli období její více než tisícileté existence na jeho národnost, asi by Vám odpověděl "Jsem Romaios (Říman), občan Římské říše." Název Byzanc nebo Byzantská říše je jen výplodem moderních historiků a pod takovým názvem ji v jejích dobách lidstvo neznalo. Název je odvozen od původně malé osady Byzantion na jejímž místě dal císař Konstantin roku 324 n.l. tento rok je jedním z možných počátků datace Byzance. Další možností je za start označit rok 395 n.l., rok, kdy se rozdělila Římská říše na západořímskou a východořímskou část. Nebo rok 476 n.l., kdy byl sesazen poslední západořímský císař. Já osobně však dávám přednost roku 610 n.l.
V druhé polovině 6. století, když Justinián Veliký dobýval jednu bývalou provincii Římské říše za druhou, se zdálo, že jeho sen o znovuobnovení impéria v jeho původních hranicích se naplnil. Bohužel velikost východořímské říše byla jen iluzí. Všechny války, které císař vedl, jednak vyčerpaly státní pokladnu a také značně zpustošily dobytá území. Po Justiniánově smrti se na říši vrhli ze severu Avaři a Slované a z východu Peršané, kteří začali prožívat podobnou renesanci, jako jen před pár lety Byzantinci.
Na počátku 7. století, když na východořímský trůn nastoupil po převratu císař Phokas (česky také Foka), dostoupila krize vrcholu. Celá společnost se otřásala nepokoji, všude vládla anarchie a říše se smrskávala před očima. Na jihu dobyli Peršané téměř celou Malou Asii, na severu několikrát stanuli téměř před branami Konstantinopole kočovní Avaři. Naštěstí pro Byzanc se aktivity ujal správce tehdy nejklidnější části říše, kartaginského Exarchátu, Herakleios. Ovládal celou severní Afriku a byl jedním z nejvlivnějších mužů říše. Odplul do Konstantinopole, nechal popravit Phokase a ujal se roku 610 vlády.
Neměl to však jednoduché. Celých třicet let Herakleiovy vlády bylo ve znamení boje o přežití říše. Dokonce zpočátku vážně uvažoval o tom, že svou vládu a celý dvůr přesídlí do bezpečného Kartága. Pak ale přistoupil ke kroku, který zřejmě integritu říše zachránil. Reorganizoval státní správu a vytvořil systém "themat", jakýchsi krajů nebo okresů velkých asi jako naše republika. Každé "thema" mělo vlastní správu a hlavně vlastní armádu, která měla bránit vlastní půdu, což byla výrazná změna oproti systému žoldnéřské armády, skládající se z příslušníků různých kmenů ze všech koutů říše. Sotva ale Herakleios porazil po vyčerpávajících válkách Persii, vyskytl se nový hrozivý protivník - Arabové. S nimi si už Byzanc neporadila. Postupně ztratila znovudobytá území: Egypt, Sýrii, Palestinu.
Obléhání Konstantinopole a konec staré říše
Další události už nemají s tématem našeho webu mnoho společného takže už jen ve zkratce. V průběhu doby, tak jak se střídali silnější i slabší vládcové byla i Byzanc tu silnější, tu v úpadku. Když se úvodní nápor Arabů zastavil, dostala Byzantská říše zase prostor k nadechnutí. Vláda makedonské dynastie na konstantinopolském trůnu znamenala druhý zlatý věk Byzance. Toto vzepjetí bylo oslabeno během 12. století a definitivně ukončeno prvním dobytím Konstantinopole. Stalo se tak díky čtvrté křížové výpravě, které měla právě přes Byzanc přejít do Svaté země, ale díky politice a intrikám nakonec skončila vypleněním jednoho z nejkrásnějších měst tehdejšího světa. Jako osudový okamžik se pro Byzantskou říši ukázal nástup Osmanských Turků. Od počátku 12. století postupně v jejich prospěch říše stále ztrácela další a další území. Agónie říše pak vyvrcholila roku 1453. V tu dobu už říši tvořilo vlastně jen samotné město Konstantinopol (dnešní Istanbul) a pár maličkých městeček a území. Politicky byla říše naprosto nedůležitou. Neměla téměř žádnou armádu ani loďstvo. Přesto osmanský císař musel napínat všechny síly, aby toto symbolicky veledůležité místo dobyl. 29. 5. 1453 se mu to podařilo.
V době, kdy byla západořímská říše definitivně dobyta (roku 476), její dřívější východní části zbývalo ještě téměř tisíc let nezávislé existence (přesně 977 let). Přehled o významných obdobích Byzantské říše je znázorněn v následující časové přímce. Výcho-dořímská říše se podle svého hlavního města nazývá též říší Byzantskou. Oním hlavním městem byla Konstantinopole, kterou nechal vybudovat roku 330 císař Konstantin I. na místě bývalé osady Byzantion (Byzanc). Konstantinopol se tak vedle Říma stala druhým hlavním městem římské říše, městu se dostalo též označení Nova Roma (Nový Řím).
Dalším rozdílem mezi Římem a Konstantinopolí pak bylo používání úředního jazyka, protože ve východní části říše se mluvilo převážně řečtinou. Císař Konstantinus obdařil město mnoha privilegii, která byla na úrovní těch co po celá staletí náležela Římu. Kromě toho se městu dostálo výsad, že bylo stejně jako Řím zásobeno egyptským obilím. Celé město pak mělo velkou autonomii, v jeho čele stál prokonzul, který byl poté roku 359 nahrazen městským prefektem. Při založení města se počítalo se zásobováním 80.000 obyvatel, ale již na konci 4. století dosáhl počet obyvatel 400.000 tisíc a ve 2. polovině 6. století to bylo již dokonce 600.000 obyvatel.
Konstantinopol se po rozdělení Římské říše na konci 4. století stala politickým, ekonomickým a kulturním centrem východořímské říše. Význam města však dalece přesahoval hranice Byzantské říše, město bylo jedno z nejbohatších a nejlidnatějších na světě. Co se vojenského hlediska týče, tak Konstantinopol byla považována, a to oprávněně, za nedobytnou (viz. například Theodosiánské hradby). Byla to nejsilnější pevnost známého světa. Díky pevným a mohutným hradbám, členitému terénu, poloze města chráněného ze dvou třetin mořem mohla Konstantinopol vzdorovat četným a silným nájezdům všech dobyvatelů. Na jejich hradbách tak ztroskotali perští Sasánovci, kteří město i se svými Avarskými spojenci jako první podrobili těžké zatěžkávací zkoušce již v roce 626. Další obléhání na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 674 se město pokusili dobýt Arabové. Jejich obléhání trvalo celých 5 let! Druhé Arabské obléhání následovalo v letech 717-718. Poté na řadu přišli Slované, konkrétně Bulhaři vedených jejich chánem Krumem (rok 813). Také roku 860 odolali hradby města, tentokráte Rusům. Stejně jako Arabové, tak i Rusové nezůstali jen u jednoho obléhání a tak se roku 941 opět neúspěšně pokusili město dobýt. Jako první tak byli úspěšní až křesťané, kteří pozdvihli zbraně proti křesťanům za hradbami města a to během 4.křížové výpravy v roce 1204. Město, které nečekalo útok ze strany svých souvěrců jejich ztečí neodolalo. Říše se pak na několik desetiletí rozpadla a byla znovu obnovena až císařem Michalem VIII v roce 1261. Další obléhání pak nastalo až v roce 1396, kdy se o to poprvé pokusili Turkové. Další turecké obléhání následovalo v roce 1422. Až třetí turecký pokud o dobytí města v roce 1453 slavil úspěch. Nutno ale poznamenat, že říše již byla natolik oslabena, že měla velký nedostatek obránců, kteří by mohli chránit dlouhé městské hradby. V opačném případě pak stále platilo, že při dobrém početním stavu bylo město, jako pevnost, tehdejšími vojenskými prostředky nedobytné. Velkou roli v obraně města pak hrál i řecký oheň.
Mehmed II. Osmanský sultán, který pro muslimy dobyl křesťanskou Konstantinopol
(Řecký oheň byl složitá směs chemických látek, která hořela na vodě, a proto vynikal v obraně města; popis může být uveden v historických pramenech.)
tags: #baptisterium #byz #rise