Narozil se v období, kdy ho rodina již od útlého věku uváděla do světa literatury, umění a zvláště hudby. S violoncellovým tónem se seznámil již ve sledu pěti let v CNR Amiens, kde studoval ve třídách Elisabeth Gallois a později u Michaela Pouleta, jeho otce, a také u Laurenta Rannoua. Svůj první významný úspěch získal na konci studia střední školy, kdy byl oceněn prvním cenovým bodem za nástroj, a následně byl přijat na Universität der Künste v Berlíně (UDK) v roce 2006, aby zde pokračoval ve studiu pod vedením Quatuoru Artemis a Martina Löhra.
Po získání bakalářského titulu se jeho zájem o historickou hudbu prohloubil a vydal se do Ženevy, kde objevil barokní violoncello. Brzy poté se vrátil do Francie a začal spolupracovat s ansámbly specializovanými na starou hudbu, mezi nimiž byly například Correspondances, Pygmalion, Cappella Mediterranea, Le Poème Harmonique, Les Arts Florissants, Jupiter, Amarillis a Le Petit Trianon. Často byl žádán o hraní basové kontinuum a spolu s Williamem Christieho trvale rozvíjel hudební porozumění a souhru.
Jeho diskografie dnes čítá více než třicet nahrávek, které sahají od sólové interpretace až po operní díla. Získané zkušenosti a spolupráce mu umožnily vystupovat v prestižních festivalech a na koncertech s různorodými týmy. Zvlášť významnou rolí byla spolupráce s Les Arts Florissants pod vedením Williama Christie, s nimiž řešil a interpretoval také Haydnův Druhý violoncellový koncert a další barokní i klasicistní skladby.
Lucidní popis kariéry a významných momentů
Na festivalu Pražské jaro byl sólistou Haydnového Druhého violoncellového koncertu. V rozhovoru pro festival popsal, jak se kadence staré tradice a interpretační volby ujaly v jeho hravém i hluboce lyrickém pojetí kadence, kterou si sám určoval. Podle něj starší originální kadence přibližuje původní výraz skladby a podporuje její vývoj v čase.
„Tato skladba, ve které mají velkou úlohu hlavně smyčce, se ukázala být opravdovým šperkem. Je to hudba, která rozhodně není jednoduchá, vyžaduje obrovskou virtuozitu, především u houslí.“ říká Poulet a dodává, že klíčem k pochopení hudby je přístup s respektem a pokorou k souvislostem a původu skladby. „Pak hudba získává na naléhavosti, na výmluvnosti.“
Podle Puleta Haydnova Druhého violoncellového koncertu odráží vývoj kompozice od baroka k pozdějšímu romantismu a zrcadlí Leopolda Mozarta. „Poprvé byla provedena českým violoncellistou Antonínem Kraftem, který si určoval kadenci, a dnes se často hraje podle významných violoncellistů. Já jsem se ale vrátil k původní tradici a kadenci si určím sám.“
Vážení hudebníci a zástupci kritiků ho popsali jako interpretujícího s jemností i výraznou výrazovou jistotou, která mu umožňuje předávat poselství skladby i jejím pozadím. Na programu Pražského jara byly kromě Haydna také symfonie Josepha Haydna „Medvěd“ a „Slepička“ a Haydnův Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 D dur. V rozhovorech a popisech festivalu je Poulet uváděn jako mladý interpret s hlubokým pochopením barokní a klasicistní hudby.
Vzdělání a klíčové momenty v kariéře
Po přijetí na UDK v Berlíně pokračoval studiemi pod vedením Martina Löhra a Quatuoru Artemis. Jeho zájem o ranou hudbu ho po krátkém působení v Genèvách dovezl k baroknímu violoncellu a spolupráci s významnými soubory a dirigenty, jako Giovanni Antonini, Ton Koopman a Reinhard Goebel, a prostřednictvím ansámblů jako Le Concert Spirituel, Pygmalion, Les Arts Florissants a dalšími. Tyto zkušenosti ho formovaly jako interpreta s širokým rozpětím výrazových prostředků a hudební intuicí, která překračuje hranice období a stylů.
V souběhu s hudební kariérou se Cyril Poulet zapojil i do světa moderního AI a vědeckých projektů během studia a praxí. Jeho popis práce na projektech z New York University a firmy Evergig ukazuje, jak se jeho zájem o technologie prolíná s hudbou a kreativními řešeními problémů, jako je oddělení hudby od skandovaných zvukových vjemů během živých nahrávek nebo analýza pořadí skladeb podle témat a titulků z videí.
Po ukončení studia na univerzitě a ukončení výzkumu se Cyril zaměřil na kariéru v soukromém sektoru, kde pracoval pro Valeo a další společnosti zabývajícími se inteligentními senzory a kamerami pro automobily. Jeho práce v této oblasti zdůrazňuje kontinuální vývoj a používání moderních technologií v reálném světě s cílem vylepšit bezpečnost a efektivitu systémů.
Diskuse o budoucnosti a inspiraci
Podle Cyrila Pouleta je budoucnost strojového učení a umělé inteligence spojena s hledáním vyváženosti mezi výkonností a transparentností modelů. Zapojení do projektů, které řeší vysvětlitelnost a bezpečnost gigantických modelech, je klíčové pro každodenní nasazení technologií. Pro inspiraci mladým datovým vědcům a inženýrům doporučuje číst blogs a články průkopníků v oboru a také sci-fi a kyberpunkové romány, které stimulují kreativní myšlení a inovace.
V současnosti se věnuje výzkumu a vývoji v oblasti AI a strojového učení, přičemž zůstává aktivní i v hudební kariéře a spolupracuje s různými soubory a orchestry na interpretaci barokní i klasické hudby. Jeho homepage slouží jako zdroj pro další podrobnosti o těchto tématech a ukazuje široké spektrum jeho aktivit.
