Mein Kampf napsal Adolf Hitler v době pobytu ve vězení, kam byl odsouzen za svoji účast na tzv. mnichovském puči. První díl knihy s názvem Účtování (Eine Abrechnung) vyšel v červenci 1925, druhý díl Národně socialistické hnutí (Die Nationalsozialistische Bewegung) v prosinci 1927. Od roku 1930 začaly být oba díly vydávány zpravidla společně. Kniha byla vydána nejen v němčině, ale i v mnoha dalších jazycích. Adolf Hitler v knize vysvětluje základy svého světonázoru. Kniha spolu se základním programem NSDAP a s knihou Alfreda Rosenberga Mýtus XX. století tvoří základ nacionálně socialistaické ideologie.
Hitler v prvním díle popisuje svůj dosavadní život a na základě vlastních zkušeností komentuje vnitroněmecké i mezinárodní dění. Z knihy Mein Kampf je patrný Hitlerův antisemitismus i snaha o ovládnutí východního prostoru. “Pouze dostatečně veliký prostor na této zemi zajišťuje danému národu svobodu jeho bytí.” Pro zbytek světa jde o cílené rozšíření vlivu, ale vyniká i důraz na rasovou konstrukci a nacionalismus. Na druhou stranu v ní nejsou detailně popsány strategie ke zničení Židů ani plánovaný průběh válečných tažení.
Kniha byla v nacistickém Německu vydána v obrovských nákladech a stala se jedním z pilířů nacistické propagace, i když její dopad na masovou rasovou kulturu je předmětem debat. V českém prostředí se již před druhou světovou válkou objevila zestručená kritika, a to v dílech jako Hitlerův Můj boj očima historiků či Hitlerův Mein Kampf s komentářem. V roce 1994 vyšla v Praze kniha Hitlerův Mein Kampf s doprovodným komentářem Jiřího Hájka.
V březnu 2000 vydalo Otakar II. první české kompletní vydání v překladu Slavomíra Michalčíka. Na knize byl uveden náklad a připojený doprovodný text, který měl demytizovat dílo a varovat před šířením nenávistných obsahů. Za vydání byly podány trestní oznámení, a soudy se zabývaly kvalifikací i úmyslem vydavatele. Dne 10. března 2005 Nejvyšší soud zprostil Michala Zítka viny, čímž ukončil proces vyvolaný otázkou, zda šlo o podněcování k potlačení práv a svobod občanů či o samotný prodej nacistické ideologie.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu vyvolalo širokou společenskou diskusi o rozsahu svobody slova a odpovědnosti vydavatelů. Zrovna tak vyvolalo otázky, jak v novodobé společnosti interpretovat dědictví nacismu a jak zabránit šíření nenávistných myšlenek. Někteří historici upozorňují, že prezentace díla by měla být doprovázena odborným komentářem a kontextuálním výkladem, který zasazuje text do historických a ideologických souvislostí. V českých zemích existuje, podle expertů na extremismus, nebezpečí, že absence kontextu může vést k legitimizaci nacistických myšlenek, i když samotný text nebude závazně trestný.
Mezi důležité souvislosti patří, že po druhé světové válce byla autorská práva na německou verzi Mein Kampfu spravována Bavorským státem do vypršení práv 70 let po Hitlerově smrti. Později došlo k dalšímu rozšíření vydání, včetně kritických edition, která zahrnuje poznámky historiků a širší kontext. Historici často upozorňují na nutnost uvádět, že Mein Kampf je spisem, který vyvolal masivní zneužití a zločiny nacistického režimu. Přestože politické prostředí 1990. a 2000. let ukázalo, že demokracie v ČR je křehká, akademické i veřejné diskuse zdůrazňují, že vzdělání a historické porozumění mohou fungovat jako prevence vůči opakování podobných hrozeb.
Debata zahrnuje i otázku, zda by mělo být dílo povinně čteno na školách, aby bylo možné dešifrovat jeho rétoriku a ukázat historické souvislosti. V kontextu mezinárodních vydání a legislativy se uvádí, že existují rozdílné přístupy k vydání bez komentáře v některých zemích a že současný trend směřuje k vydání doprovázenému komentáři odborníků. Přes to, že novelizace zákonů v různých zemích mění možnosti šíření, zůstává v mnoha lokacích vytíženým tématem otázka etiky, práva a odpovědnosti médií a vydavatelů.
Historická kniha zůstává studnicí pro pochopení formací nacionálně socialistické ideologie, ale její kontext a dopady vyžadují citlivé a zodpovědné rámcování. Veřejnost, akademie i média tak nadále zvažují, jak nejlépe vyvážit svobodu projevu a ochranu před nenávistí, a zda má být studium nacistického dědictví prostředkem k posílení ostražitosti vůči extremismu.
Meta description a klíčová slova uvedeny níže.