Biblické písně (Biblické písně, B. 185, Op. 99) jsou deseti zpěvů pro alt nebo baryton s doprovodem klavíru na slova z Davidovy Knihy žalmů.
Cyklus deseti zpěvů pro sólový hlas s doprovodem klavíru na texty z Knihy žalmů vytvořil Antonín Dvořák (1841-1904) na jaře roku 1894, během svého pobytu v Americe.
Krátce předtím jej zastihly zprávy o úmrtí nejvýznamnějších současníků na poli hudební tvorby (Čajkovskij, Gounod, Bülow) a také zpráva z domova, kde umíral jeho osmdesátiletý otec.
Volba veršů nebyla náhodná: je zjevné, že skladatel Knihu žalmů dobře znal a úmyslně volil texty obsahově rozmanité, tak aby se úzkostně prosebné projevy střídaly s útěšně důvěřivými.
Všem písním je společné doslova zázračné vyjádření smyslu textu a dokonalá deklamace přirozeného rytmu české řeči.
Naše nová edice využívá jako hlavní pramen Simrockovo první vydání (1895) včetně samostatné notové osnovy se změněnou hudební notací pro německou a anglickou verzi zpívaného textu.
Toto řešení Dvořák odsouhlasil a odpovídá jeho zásadnímu požadavku sledování deklamace řeči.
V každé hlasové verzi jsou zpěvní texty ve třech jazycích (česky, anglicky, německy).
Svazek získal prestižní ocenění Best Edition 2021/2022 Svazu německých hudebních nakladatelů (DMV - Deutscher Musikverleger-Verband).
Struktura a texty písní
- 1. Oblak a mrákota jest vůkol něho žalm 97, verš 2 - 6
- 2. Skrýše má a pavéza má Ty jsi žalm 119, verš 114, 115, 117, 120
- 3. Slyš, ó Bože! Slyš modlitbu mou žalm 55, verš 2 - 3, 5 - 9
- 4. Hospodin jest můj pastýř žalm 23, verš 1 - 4
- 5. Bože! Bože! Píseň novou žalm 144, verš 9 a žalm 145, verš 2, 3, 5, 6
- 6. Slyš, ó Bože, volání mé žalm 61, verš 2, 4, 5 a žalm 63, verš 2, 5 a 6
- 7. Při řekách babylónských žalm 137, verš 1 - 5
- 8. Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou žalm 25, verš 16 - 18, 20
- 9. Pozdvihuji očí svých k horám žalm 121, verš 1 - 4
- 10. Zpívejte Hospodinu píseň novou žalm 96, verš 12 a žalm 98, verš 1, 4, 7, 8
okolnosti vzniku Biblické písně vznikly v krátkém časovém úseku tří březnových týdnů roku 1894, v době skladatelova pobytu v New York City.
Stimulem k práci nebyl žádný vnější podnět či objednávka, dílo je výsledkem autorovy určité osobní krize.
Žádný přímý doklad o konkrétních příčinách Dvořákova tehdejšího duševního stavu se však nedochoval, jistě i kvůli skladatelově známé vnější citové zdrženlivosti.
Závažný a hluboce intimní charakter díla překvapuje o to více, že Dvořák začal na písních pracovat v době své největší slávy, necelé tři měsíce po premiéře Novosvětské symfonie, která byla jeho dosud největším skladatelským triumfem.
Dvořákovská literatura obvykle uvádí, že podnětem ke kompozici Biblických písní byly zprávy z Evropy o smrti Dvořákových blízkých: skladatelova otce Františka, skladatelů Petra Iljiče Čajkovského a Charlese Gounoda a dirigenta Hanse von Bülowa.
František Dvořák však ve skutečnosti zemřel až 28. března, tedy dva dny po dokončení díla.
Z dochované korespondence ani nevyplývá, že by skladatel věděl, že jeho otec umírá.
Čajkovskij zemřel již 6. listopadu předchozího roku a Gounod (kterého ani nelze počítat mezi Dvořákovy přátele) zemřel dokonce již 10. října.
Jediný Hans von Bülow zemřel těsně před kompozicí Biblických písní, a to 12. února 1894.
Nedochovaly se však žádné doklady o Dvořákově reakci na tuto událost.
Vysvětlení Dvořákova rozpoložení však může být i docela prosté: byl v té době již druhým rokem na americké pevnině a uprostřed rušného velkoměsta na něj mohly začít doléhat pocity osamění a stesku po vlasti.
Nelze pominout ani skutečnost, že dílo vzniklo krátce před velikonočními svátky.
Vydání, premiéry a interpretace
Původní klavírní verzi vydalo poprvé nakladatelství Simrock v roce 1895 s českým textem a s anglickým a německým překladem.
Skladatel v lednu 1895 upravil klavírní part prvních pěti písní také do orchestrální podoby.
Rukopis se však později ztratil a byl nalezen a vydán až roku 1914, rovněž u Simrocka.
Druhou pětici písní instrumentoval dirigent Vilém Zemánek roku 1914 a později znovu skladatelé Jarmil Burghauser a Jan Hanuš pro vydání v rámci souborné kritické edice skladatelova díla v roce 1955.
Biblické písně existují také v mnoha dalších úpravách (nikoli Dvořákových): pro soprán nebo tenor, s doprovodem varhan, v úpravě pro sbor atd.
První pět písní v Dvořákově orchestraci mělo premiéru 4. ledna 1896 v Praze v interpretaci barytonisty Národního divadla Františka Šíra a České filharmonie pod vedením autora.
Brzy nato, 19. března, je Dvořák dirigoval i v londýnské Queen’s Hall, zpívala Catharine Fisk.
Recepce a význam
Biblické písně byly hned po svém vzniku uznány jako jeden z vrcholů světové písňové tvorby a přes jejich obsahovou závažnost i přes absenci prvků posluchačsky atraktivní vokální virtuozity patří dlouhodobě k nejoblíbenějším dílům svého autora.
Eva Urbanová: „Kdyby Dvořák nenapsal nic než Biblické písně, tak to stačilo. Když je mohu zpívat, cítím se jako v nebi.“
Během půl století po vzniku cyklu se jeho nová urtextová edice stala závěrečnou fází jeho institucionalizace v programech koncertů a studiích, a to díky mnoha jazykovým verzím a důkladnému krytí textů.