Lidské dějiny jsou plné násilí. Mnoho lidí, včetně nábožensky založených, pokládá násilí za omluvitelné, pokud je to reakce na hrubé jednání. V severním Iráku blízko města Mosul leží rozvaliny Ninive, které bývalo hlavním městem starověké Asyrské říše. V době, kdy bylo prosperující metropolí, Bůh předpověděl, že „z Ninive udělá opuštěný úhor“. (Sefanjáš 2:13) Řekl: „Vystavím tě jako podívanou.“ Co bylo příčinou? Ninive bylo „město krveprolévání“. (Nahum 1:1; 3:1, 6) A „k muži krveprolévání... má Jehova odpor“, píše se v Žalmu 5:6.
Původcem násilí je úhlavní nepřítel Boha a lidí - Satan, kterého Ježíš Kristus nazval „zabijákem“. (Jan 8:44) Jelikož „celý svět je pod mocí Zlého“, jeho povahové rysy se odráží v rozšířených postojích k násilí. Patří k tomu i to, že se lidé rádi dívají na násilí v médiích. (1. V Bibli se píše, že máme odložit „zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu“. Také je zde rada: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyklostmi a oblékněte si novou osobnost.“ (Kolosanům 3:8-10) Žádá toho od nás Bůh příliš? Ne. Prvním krokem je získat přesné poznání Boha. (Kolosanům 3:10)
Když člověk s vnímavým srdcem poznává přitažlivé vlastnosti a rozumná měřítka našeho stvořitele, zamiluje si ho a přeje si dělat mu radost. (1. Třetím krokem je chápat, co vlastně násilné sklony jsou. Je to vážná slabost, ve které se odráží nedostatek sebeovládání. Naproti tomu mírní lidé mají silnou vůli. „Ještě chvilku, a ničemný již nebude... Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:10, 11)
Jelikož Bůh chce mírné lidi zachránit, udělá těm, kdo milují násilí, to samé, co obyvatelům starověkého Ninive. Násilí pak už nikdy pokoj na zemi narušovat nebude. „Lidé mírné povahy... Teď je proto důležité, abychom se snažili být mírní a tak získali Boží přízeň.“ Ve 2. Petr 3:9 se píše: „Jehova... snad Bůh láska? není tomu tak.“
Nacházíme se v realitě lidského světa starého i novověku, kde se často popisuje bohuslužebná násilnost a boží soudy. Podobně jako biblické texty, i dnešní svět ukazuje kontrasty dobra a zla, světla a tmy. Abychom pochopili Krista jako Krále, je důležité si uvědomit, že Království Ježíše Krista není oprávněno prostředky násilí a hrozby násilí. Když Ježíš říká Pilátovi, že jeho království není z tohoto světa, ukazuje se, že skutečná moc božího Království spočívá v lásce a sebeobětování.
Ježíšova moc spočívá v tom, že se dokáže vzdát násilí jako prostředku k dosažení bohulibých cílů. Rozbil cyklus násilí. V Kristu násilí jednou provždy zaniklo. Naším úkolem je očišťovat svůj vnitřní zrak a přijímat jeho osvícení, abychom viděli královskou moc prostou násilí. Abychom vnímali, že jsme účastni na pokoji Kristova království a že jsme svobodní od násilných reakcí na události našich životů.
Násilí v kontextu Starého a Nového zákona
Dnešní texty mluví o tom, že Ježíš jako král sedí po Boží pravici. Je nadřazen všem vládám, mocnostem, silám i panstvím. Nemusí se tedy podřizovat tomu, co považujeme za zákonitosti našeho světa nebo naší přirozenosti. Není vázán zákonem odplaty nebo potřebou odpovědět na násilí silou. Ježíšovo panství nad vším stvořením vyplývá z jeho láskyplného spojení s Bohem Otcem. Jeho moc vyvěrá ze společenství a ke společenství směřuje.
V úvodu evangelijního textu Syn člověka přichází ve společenství andělů do společenství nás všech, živých i mrtvých, věřících i nevěřících, našinců i cizinců. Nastavuje nám zrcadlo. Ukazuje nám, že jsme se s ním už mnohokrát setkali. Že některá z těch setkání byla krásná: rozdělili jsme se s ním o jídlo a pití, viděli jsme jeho potřeby, dokázali jsme na ně zareagovat a byli jsme s ním ve společenství.
Král jako soudce má moc rozhodnout, zda naše skutky byly dobré a spravedlivé, nebo zlé a protiprávní. Pokud jsme se dopustili něčeho špatného, může soudce rozhodnout o našem trestu. Všichni víme, že jsme se dopustili mnoha zlých činů. Apoštol v dopisu Efezským píše o tom, že bychom měli poznávat, k jaké naději jsme byli povoláni. Naděje v sobě zahrnuje prvek jistoty i prvek nejistoty.
I když to na první pohled nemusí být zřejmé, dnešní texty jsou pozváním k naději, a nikoliv hrozbou násilí. Dobrou zprávou pro nás je, že Ježíš Kristus na sebe vzal veškeré násilí, které jsme spáchali nebo jehož jsme oběťmi. Nechal ho na sebe dopadnout, ale nikomu dále násilí nepředal. Rozbil cyklus násilí. V Kristu násilí jednou provždy zaniklo.
Abychom vnímali, že jsme účastni na pokoji Kristova království, je důležité očišťovat svůj vnitřní zrak a přijímat jeho osvícení. Abychom viděli utrpení ve svém okolí způsobené násilím a pomohli mu porozumět skrze lásku a odpuštění.
Obrana před násilím v pastorství a rodině
2. 8. trápí mě chování mého partnera. Poslední dobou se ke mně chová hrubě, sprostě mi nadává a ohání se tím, že žena má být podřízená muži. Nevím, jak se mám bránit, protože nestíhám na mateřské číst Bibli. Je tam opravdu toto psáno? Obracíte se na linku víry se svým trápením. Je dobře, že píšete, protože to, co prožíváte, není v pořádku.
Rozhodně to ale není souhlas s násilím v jakékoliv podobě. Pro křesťany je primární pohled Nového zákona. Kristus nepřišel Starý zákon zrušit, ale naplnit. Jde dál, říká: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás… Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili… Pavel v listě Efezským 5, 2a.21-33 říká: Žijte v lásce, jako i Kristus nás miloval a zcela vydal sebe za nás. Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu... “
Muži nesmí ženě ubližovat. Bůh je láska, a vztah manželů by měl být obrazem lásky v Boží Trojici. To je vysoká laťka. Existuje křesťanská Help linka Stop násilí 608 00 4444, po-pá 9-20, kam můžete zavolat a poradit se, jak postupovat. SOS centrum Diakonie nabízí práci s násilím ve vztahu a pomoc mužům, kteří nezvládají svoje emoce.
V dnešním pořadu se budeme zabývat velmi diskutovaným tématem: násilí v Bibli. Bible je realistická kniha, která ukazuje, že agrese a násilí jsou nezničitelnou součástí lidského života. Texty, které schvalují násilí, se dají číst jako historická či liturgická vyjádření, která neříkají o Božím postoji k násilí všeobecně.
Pacifismus, spravedlivá válka a hledání míru
Někteří křesťané se hlásí k pacifismu, který odmítá válku a násilí. Pacifismus vychází z blahoslavení těch, kdo „působí pokoj“ (Mt 5,9), a není nutně vůči občanské odpovědnosti nepřátelský. Někteří teologové, jako Reinhold Niebuhr, zpochybňují absolutní pacifismus a zdůrazňují „spravedlivou válku“ jako etickou možnost v kritických situacích.
Teorie spravedlivé války uvádí, že válka může být morálně oprávněná jen za specifických podmínek a s cílem zabránit většímu zlu. Pacifisté by takový postoj odmítli; křesťané však mohou uznat nutnost určité míry ochrany nevinných a zachování spravedlnosti, pokud je důsledně řízena etickými principy.
V tomto rámci se obhajuje myšlenka, že nukleární zbraně by neměly být používány a že morální dilema vyžaduje odpovědnost a dialog. Implikace pro dnešní církev spočívá v hledání nenásilných prostředků řešení konfliktů, ať už na osobní, společenské či mezinárodní úrovni.
