Vojenský kostel a kaple jsou místa sloužící vojákům, jejich blízkým a všem lidem k osobní či společné modlitbě, ztišení, prosbám či děkování. Je to prostor zasvěcený Bohu a lidem, prostor k setkání. V současnosti využíváme vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého a vojenské kaple ve Vyškově, Bechyni, Žatci, Táboře, Hranicích, Hradci Králové, Jincích, Strakonicích či Ústřední vojenské nemocnici v Praze.
Historie a význam kostelů ve vojenských útvarech
Vojenský kostel sv. Roku 1713 požádaly sestry řádu sv. V roce 1720, rok po přidělení pozemku voršilkám, byla zahájena stavba. Původní projekt z dílny stavitele Kryštofa Dientzenhofera však přepracoval a realizoval jeho syn Kilián Ignác. Kostel se tak stal prvním samostatným dílem tohoto významného barokního stavitele. Vysvěcen byl 21. srpna 1729 krátce po svatořečení Jana Nepomuckého, který se stal jeho patronem. Klenba kostela je zdobena freskami Václava Vavřince Reinera znázorňujícími výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého.
Zrušením konventu voršilek Josefem II. roku 1784 přestal prostor sloužit svému účelu a stal se skladištěm. Věřícím začal kostel opět sloužit až od roku 1861, kdy se stal evangelickým kostelem pražské posádky. Po roce 1902 byl vybaven mobiliářem z rušeného kostela sv. Vojtěcha u Prašné brány a začal fungovat jako katolický garnizónní kostel hradčanské kadetní školy.
V důsledku únorových událostí roku 1948 a postupného rušení vojenské duchovní služby byl kostel uzavřen a později převeden do vlastnictví pražského arcibiskupství. 1. září 2001 byl kostel rozhodnutím pražského arcibiskupa propůjčen armádě pro potřeby Duchovní služby Armády České republiky. 1. května 2002 byl na základě rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky zpřístupněn veřejnosti jako místo modliteb za padlé a zemřelé vojáky a jako místo modliteb za mír na celém světě.
Vojenský kostel se v prosinci 2004 stal také centrem komunity Kříže z hřebů, která vznikla za 2. světové války v Anglii, v současnosti působí na více než 150 místech světa a má za cíl přinášet smíření do míst zmítaných nejrůznějšími konflikty. V současnosti je kostel užíván především vojenskou veřejností při významných životních momentech konkrétních lidí a jejich rodin, jakými jsou křty, svatby nebo pohřby, a našel své místo i při událostech, které si připomíná celá armáda a široká veřejnost, např. oslavy Dne veteránů. Rektorem kostela je vždy některý z vojenských kaplanů.
Vedle duchovního a rodinného významu slouží kaple i jako kulturní prostor; nejen architekturou, ale i koncerty vojenské hudby vytvářejí prostředí setkávání a kultury. Správcem kostela je nrtm. Vojenská kaple ve Vyškově.
Ekumenická kaple ve Vyškově a symbolika prostoru
V prosinci 2005 byla otevřena ekumenická kaple v areálu kasáren Dědice ve Vyškově, kterou společně požehnali předseda Ekumenické rady církví ČR ThDr. Pavel Černý a brněnský biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle. Dominantou kaple je 3,2 metru vysoký dřevěný kříž z trámů z 18. století. Vyzdobena je křížovou cestou, kterou tvoří fotografie pořízené v zónách současných lokálních konfliktů a válečných operací v zahraničí, kde působí naši vojáci.
Nová ekumenická kaple má kapacitu pětapadesát míst a slouží vojákům i civilním zaměstnancům vojenské posádky. Na území kasáren tak vzniklo místo, kam je možnost přijít bez jakéhokoli respektu a obav. Je pravdou, že pro účel duchovního nebo soukromého rozhovoru nemusí kaple každému vyhovovat. I z tohoto důvodu se kaplani s mnoha lidmi setkávají přímo na ředitelství.
Ve vyškovské posádce je situace o to specifičtější, že se tu při výcvikových cyklech základní přípravy i distančního vzděláváním střídají velké počty mladých vojáků z povolání, kteří často zároveň s tím, že startují svoji profesní kariéru, začínají budovat i své rodinné zázemí či o tom uvažují.
Další kaple a jejich příběhy
V Bechyni byla dne 22. listopadu 2006 slavnostně otevřena kaple 15. ženijní záchranné brigády. Kaple vznikla z malého přízemního objektu, který je symbolicky u křižovatky hlavních cest, téměř ve středu základny. Kaple pojme asi 40 osob. Struktura a výzdoba chce pozvat návštěvníka ke spočinutí a k přemýšlení nad nejrůznějšími tématy - osobními, pracovními, nebo celospolečenskými.
Kromě symboliky umístění objektu na křižovatce je do vnitřní struktury kaple zakomponována další symbolika. Pohled vzhůru (3 okna) má připomenout Boží Trojici: Bůh Otce, Ježíš Kristus a Duch svatý jako průvodce v dobrém i zlém. 12 trámů připomíná 12 apoštolů a 12 kmenů Izraele.
Pohled na čelní stěnu připomíná starokřesťanský symbol církve jako lodi. Zmítaná větry i bouřemi, vystavená nejrůznějším živelným pohromám a katastrofám, pluje oceánem času s pohledem upřeným na ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše Krista. Na severní straně kaple se dochovala výmalba s ukřižovaným Kristem a apoštoly kolem, a na severní i západní stěně vidíme podpisy malíře Eduarda Hanse Kosela a jeho spolupracovníků.
Oltář lemuje zlatý pruh a v jeho vrcholku je hořící srdce, které krvácí. Střed oltáře zaujímá kruhová svatozář. Nápis Já jsem cesta, pravda i život korunuje výjev a odkazuje na Matoušovo evangelium. Vitrážová okna nesou centrální kříž a jméno Boží; barevné vitráže daroval helenínský továrník Karl Löw.
Na západní straně kaple dominuje motiv Panny Marie Immaculaty s infantem, nad nímž jsou duše zemřelých vojáků s anděly v rajské zahradě. Malby vznikly v secesním stylu a jsou považovány za unikátní v tehdejším českém kontextu; autory maleb jsou Eduard Kosel a jeho spolupracovníci, zvláště východní a západní stěnu zdobí jejich díla.
Vojenské kaple a jejich dnešní role
Vojenské kaple slouží jako místa setkání s kulturou a duchovním životem, kde vojáci i civilní zaměstnanci nacházejí podporu při významných okamžicích života a při každodenních úvahách o víře, morálce a etice. Kaple tak představují propojení mezi vojenskou službou, rodinou a širší komunitou, která stojí za armádou po celé zemi.
Poznámky k regionální historii a kontextu
Historie památných míst v Jihlavě a okolí zahrnuje období, kdy byl rozvoj vojenské infrastruktury spojen s reorganizací armády za vlády císařovny Marie Terezie a následnými kroky během 18. až 20. století. V 19. století a na počátku 20. století proběhla řada změn v uspořádání vojenských nemocnic, kasáren a duchovní služby; kaple v Jihlavě a další lokalitě zůstávaly důležitými centry modlitby i vzpomínek na vojáky a vojenské události.
V kontextu Ralska a Eustachovy kaple lze sledovat, jak historické stopy armády a přírody vytvářejí trvalé připomínky v lesních a místních prostorách. Kaple, mosty a další vojenské památky slouží jako svědectví o složitých periodách evropské historie a o tom, jak duchovní prostor napříč časem nabízí útočiště a reflexi pro vojáky i civilní obyvatelstvo.