Dnes už máme po Pankráci, Serváci, Bonifáci i po uplakané svaté Žofii (15. května). To znamená jediné: přízemní mrazíky už by měly být definitivně pasé. Slunce má obrovskou sílu a vzduch se rychle prohřívá, což ale v kombinaci s vlhkostí často vede k odpoledním májovým bouřkám. Svatý Urban je patronem vinařů a zahradníků. Koncem května už vinaři napjatě okukovali vinohrady, jak réva nasazuje na květ. Teplý konec května sliboval, že hrozny dobře odkvětou a léto jim dodá cukr. Jak to dnes vypadá u vás za oknem? Svatodušní svátky, zvané též letnice, jsou opět svátky pohyblivé. Teoretické "průměrné" datum svatodušní neděle je 27. května, ale v konkrétním roce mohou připadnout na různá data od 10. května do 13.
Zajímavá je pranostika: "Na svatého Ducha bláto - bude laciné mláto." Jak ji máme rozumět? Mláto je odpad při výrobě piva, který zbývá po vyluhování sladu vodou. A slad je naklíčený ječmen. Jinými slovy, rčení se domnívá, že když je o svatodušních svátcích deštivo, urodí se hodně dobrého sladovnického ječmene, a proto bude laciné mláto. V katolické církvi se až do Druhého vatikánského koncilu svatodušní svátky slavily po dva dny a svatodušní pondělí bylo zasvěceným svátkem i v první Československé republice. O těchto dvou dnech bylo možné také žehnat křestní vodu, křtít a biřmovat. První pranostika se týká deště v tento den, déšť by měl přinést slunce do dalších dní. I další pranostiky se týkají deštivého počasí v tento den, podle předpovědí by déšť měl přinést špatnou úrodu sena, zároveň i další deštivé počasí, ale dobrou úrodu obilí. Jiné pranostiky počítají stále s tím, že počasí může být dost chladné.
Letnice, seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či svatodušní svátky označuje křesťanský svátek slavený 50 dní po Velikonocích a 10 dní po Nanebevstoupení Pána. Ve starověku slavila tento svátek církev již poměrně brzy, první zmínky se objevují však až ve 3. stol. V českých zemích se letnice slavily od příchodu křesťanství, avšak ještě dlouho poté v lidové zbožnosti přetrvávají pohanské obyčeje, byť naroubované na nové náboženství, jak dokládá i kronikář Kosmas, když roku 1092 píše o knížeti Břetislavu II., že vyháněl ze země čarodějníky, věštce a pohanské hadače.
Až do Druhého vatikánského koncilu se svatodušní svátky slavily v katolické církvi po dva dny a svatodušní pondělí bylo zasvěceným svátkem i v první Československé republice. Svatodušní pondělí je nadále volným dnem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Belgii, Lucembursku, Nizozemí, Švýcarsku, Norsku, Dánsku, Rumunsku, Argentině i Uruguayi, na Islandu a v Řecku. Od roku 2008 je opět volným dnem ve Francii, když v letech 2005 - 2007 vláda volno neúspěšně zrušila jako "den solidarity" na financování sociálních akcí pro seniory. Ten následuje další neděli po neděli Svatodušní.
Poté následuje svátek Božího Těla, v posledních dvou stoletích slavený průvody mimo kostel, zpravidla ve čtvrtek (za 1. ČSR den pracovního klidu, v současné době jej v Čechách některé farnosti slaví až následující neděli), kterým letnice končí. Po svatém Duchu nezbavuj se kožichu. Lidový obyčej doposud neznámého původu, spojený povětšinou s tradičním křesťanským svátkem. U nás se udržuje už jen na Slovácku a na Hané, ačkoli dříve byla v českých zemích velmi hojná. Před 2. světovou válkou se jezdilo téměř v každé vsi.
Jízda snad vznikla původně z královských ceremonií, či z velikonočních procesí, které mají již původ v pohanských snahách o zajištění bohaté úrody na polích pomocí jakéhosi veřejného průvodu na koních, objížďky polí, v bývalých německých regionech a ve Slezsku to byla "Saatreiten" (jízdy po osení). Nesly se prapory, kříže, zpívalo se.
V neděli 24. května letos církev slaví slavnost Seslání Ducha Svatého, známou také jako Letnice. Tento svátek připomíná okamžik, kdy Duch Svatý sestoupil na apoštoly shromžděné společně s Pannou Marií v Jeruzalémě a završil tak dílo Kristova vykoupení. Svátek Letnice (lat. Pentecostes), jehož název vychází z řeckého označení „padesátý den“, byl původně židovským svátkem díků za úrodu. Pro křesťany však získaly nový a hlubší význam.
V tento desátý den od Nanebevstoupení dovršil Bůh dílo našeho vykoupení sesláním svého Svatého Ducha. Událost Letnic podrobně popisují Skutky apoštolů. Apoštolové byli po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání stále plni nejistoty a strachu. Když však na ně sestoupil Duch Svatý, jejich život se zásadně proměnil.
„Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr… Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit cizími jazyky.“ Do Jeruzaléma tehdy přišli poutníci z mnoha zemí a národů. Přítomní lidé byli ohromeni, protože apoštoly slyšeli mluvit každý svým vlastním jazykem.
„My Partové, Médové, Elamité… slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky,“ zaznívá ve Skutcích apoštolů. Zvláštní roli při Letnicích sehrál apoštol Petr. Ten vystoupil před shromážděný dav a vydal svědectví o Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém. Připomněl lidem starozákonní proroctví a vyzval je k obrácení: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha Svatého.“
Působení Ducha Svatého není pouze historickou událostí minulosti, ale skutečností, která se dotýká života věřících i dnes. Duch Svatý je podle církevní tradice dárcem moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně Boží - tedy sedmi darů, které pomáhají člověku žít víru v každodenním životě a rozhodování. Zvláštním způsobem jsou tyto dary spojeny se svátostí biřmování.
Papež Benedikt XVI. spojoval Letnice s obrazem ohně, který proměňuje lidské srdce: „Duch Svatý se ukazuje jako oheň. Jeho plamen sestoupil na shromážděné učedníky, vzňal se v nich a daroval jim nový žár Boží.“
Slavnost Seslání Ducha Svatého tak každoročně připomíná, že křesťanský život není založen pouze na lidských schopnostech, ale především na otevřenosti Božímu působení. Letnice jsou svátkem naděje, odvahy a nového života, který Duch Svatý přináší jednotlivcům i celé církvi.
