Nad soudobou vírou se často vznáší otázka: co nám skutečně říká Nanebevstoupení Ježíše a jaké důsledky to má pro náš každodenní život? Drazí bratři a sestry, v Krédu nacházíme tvrzení, že Ježíš „vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce“. Ježíšův pozemský život kulminuje událostí Nanebevstoupení, když přechází z tohoto světa k Otci a usedá po Jeho pravici. Jaký je význam této události? Jaké jsou její důsledky pro náš život? Co znamená rozjímat Ježíše sedícího po pravici Otce? Nechme se v tom vést evangelistou Lukášem.
Klíčové momenty a jejich význam
Když se Ježíš rozhodl vydat na svou poslední pouť do Jeruzaléma, Lukáš zapisuje: „Když se přibližovala doba, kdy měl být vzat (vzhůru), pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma“ (Lk 9,51). Během „výstupu“ do svatého města, kde se uskuteční jeho „exodus“ z tohoto života, Ježíš už vidí cíl, nebe, avšak cesta vede skrze kříž a poslušnost Božímu plánu lásky. Katechismus katolické církve připomíná, že „vyzdvižení na kříž znamená a ohlašuje vyvýšení při nanebevstoupení“ (662). Život věřícího vyžaduje tedy následování Ježíšova přijetí Boží vůle i za oběť, pokud to vyžaduje cesta našeho pokřtu.
Nanebevstoupení se konkrétně odehrálo na Olivové hoře, nedaleko místa, kde se Ježíš modlil před utrpením. Modlitba nám tedy má být prostředkem k věrnosti Božímu plánu. Lukášův popis Nanebevstoupení v Skutcích apoštolů (24,50-53; 1,9-11) ukazuje, že apoštolové po Ježíšově vzestupu zažívají radost a zůstávají spojeni s Ježíšem skrze víru, modlitbu a svědectví. Dvě důležité poznámky: Ježíš činí kněžské gesto požehnání a učedníci jej vítají klaněním; a když Ježíš odchází, slova andělů je nabádají, aby nečekali na nebe, ale pokračovali ve svědectví a službě.
Ježíš jako jediný a věčný kněz
Nanebevstoupení nám odhaluje, že Ježíš je „jediný a věčný Kněz“, který prošel utrpením, smrtí a vzkříšením a nyní vstoupil do nebe, kde se přimlouvá u Otce (srov. Žid 9,24; 1 J 2,1-2). Věřme, že máme advokáta, který nás hájí právě v okamžicích soudu či pokušení. Takovéto ujištění posiluje pokoru a důvěru ve Boží milosrdenství.
Ježíšovo Nanebevstoupení nám také dává poznat útěšnou skutečnost našeho putování: v Kristu, jako Bohu i člověku, naše lidství vstoupilo k Bohu a On nám otevřel přístup; je jako horolezecký průvodce, který vede k Bohu a ujišťuje nás, že jsme v bezpečných rukou Spasitele.
Radost apoštolů a nová přítomnost Ježíše
Apoštolové po Ježíšově vzestupu reagují radostí a zůstávají v chrámě, chválí Boha a očekávají další působení Ducha Svatého. „Pobídka z rozjímání Ježíšovy vlády“ umožňuje, aby se z něj stala síla pro svědectví evangelia v každodenním životě. Nanebevstoupení tedy neoznačuje Ježíšovu absenci, ale jeho živou přítomnost v novém způsobu: skrze Ducha Svatého je přítomen po všech místech a časech, a my v něm nejsme sami.
Proč Nanebevstoupení otevírá prostor pro Ducha Svatého?
Úvod Skutků apoštolů ukazuje, že po Nanebevstoupení bude následovat Seslání Ducha Svatého (Sk 1,8). Velikonoční doba končí a začíná období církve, která žije z darů Ducha svatého. Teologicky jde o završení Kristova díla: z kříže na kříži a vzkříšením získává Kristus vládu nad zlem a stvořením a svou slávu předává církvi skrze Ducha. Rahner v Teologickém slovníku uvádí, že Nanebevstoupení znamená završení díla na kříži a ve vzkříšení a otevření nového panování nad světem skrze Krista jako Hlava.
Hlavní body víry a liturgie
Nanebevstoupení je považováno za poslední velké zjevení vzkříšeného Krista před jeho neviditelností. Následně Letnice (Svatodušní svátky) připomínají seslání Ducha, který obnovuje naději církve a posiluje její poslání. Dnes slavíme, že Ježíš usedl po Boží pravici a posílá Ducha Svatého, aby plnil poslání: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu“ (Mk 16,15).
Jak Nanebevstoupení ovlivňuje náš život?
Nanebevstoupení nám připomíná, že Kristus je stále živý a působí mezi námi, v Duchu svatém, a že naše lidství je pozváno k Bohu. Vyzývá nás k důvěře a k svědectví, k modlitbě a k pokoji v jednotě víry. Skrze Ducha svatého jsme povoláni k aktivní službě Evangelií v každodenním životě a k vytrvalosti v modlitbě ora et labora.
- Ježíš je prostředníkem na nebesích a náš pravý advokát (Žid 9,24; 1 J 2,1-2).
- Nanebevstoupení otevírá cestu k působení Ducha Svatého a k úkolu hlásat evangelium všem národům (Sk 1,8; Mk 16,15).
- Nebe není místem mimo čas a prostor; Ježíš je přítomen v každém prostoru skrze Ducha (lidé a svět kolem nás).
Kristus vstoupil do nebe se svou vlastní krví a sám zasedl po pravici Otce; jeho krev nás spojuje s lidstvím a zvyšuje naši podíl na slávě, do níž vstoupil. Nanebevstoupení je tedy nejvyšší čest a oslavení lidství, které bylo posvěceno vtělením, vykoupením na kříži a proměněno zmrtvýchvstáním.
Nanebevstoupení Páně ve čtvrtek a Svatodušní věky: Jaká je jejich souvislost?
V liturgickém kalendáři Nanebevstoupení uzavírá velikonoční dobu a připravuje mysli na Letnice; obnovuje misionářské pověření církve, aby šla do světa a zvěstovala svět. Otázky, které si klademe, zní: Působí Pán skrze mě? Jaké znamení doprovází moje svědectví?