Ultimátní oběť. Tak by se dal nazvat poslední zoufalý čin četníka a odbojáře Karla Kněze, když se kolem něj a jeho odbojové skupiny Čenda začala stahovat gestapácká smyčka. Oproti Karlu Čurdovi ale Karel Kněz udělal zcela opačné rozhodnutí. Pro záchranu svých blízkých se místo dobrovolné výpovědi rozhodl pro sebevraždu. Věděl, že mučením při výslechu by z něj gestapo mohlo dostat cenné informace. A ty si radši vzal do hrobu...
Karel Kněz měl pro strach uděláno. Bylo mu sotva 18 let, když narukoval do první světové války. Po ní se přidal k četníků a od Chebu doputoval až k Ležákům, konkrétně do Vrbatova Kostelce. Zde s příchodem nacistů založil s přáteli odbojovou skupinu Čenda. Shromažďovali výbušniny a zbraně, v čemž jim pomáhali členové zaměstnaní v místním lomu nebo právě jako Kněz u četníků.
Když byli nad Českem vysazeni parašutisté skupiny Silver A, přijali mezi sebe jejich radistu Jiřího Potůčka. V lomu ho zaměstnali jako nočního hlídače a on tak mohl po nocích vysílat důležité zprávy do Velké Británie. Kněz i další členové po nocích hlídali příjezdovou cestu do lomu, aby ho nikdo nerušil. Díky Karlu Knězovi se z radisty skupiny Silver A Jiřího Potůčka stal zřejmě nejúspěšnější radista všech výsadků z Velké Británie, který odvysílal obrovské množství zpráv s velkou zpravodajskou hodnotou.
Jenže všechno změnil atentát na Heydricha a zrada Karla Čurdy, který gestapu napráskal své kolegy ze Silver A včetně sítě odbojářů, kteří jim pomáhali. A tak nacisté začali řádit v Ležákách, hned druhým zatčeným byl člen skupiny Čenda a místní mlynář Jindřich Švanda. Kněz i s přáteli věděli, že je zle. Zbraně a munici, které se jim podařilo schraňovat, rozvezli na bezpečnější místa.
Když se toho dne Kněz vrátil domů, jen se rozloučil s manželkou, pohlédl naposledy na spící syny Jaroslava a Karla a odešel. V sousedství se stavil u přátel a požádal je, aby se postarali o jeho rodinu. Svěřil se jim, že se musí zabít, aby uchránil své blízké. A to skutečně udělal - na cestě mezi Loukou a Habrovčí se zastřelil. Pohřben byl tajně jen za přítomnosti nejbližší rodiny.
Tento soubor obsahuje dodatečné informace, poskytnuté zřejmě digitálním fotoaparátem nebo scannerem, kterým byl pořízen. Model fotoaparátu motorola, Datum a čas pořízení obrázku 22. 6. 2025, 12:27. Expozice 1/157 s, Clona f/1,8, ISO 100, ohnisková vzdálenost 4,266 mm. Rozlišení obrázku 4080x3072 px. Orientace otočeno o 90° proti směru hodinových ručiček.
Vrchní strážmistr Karel Kněz byl velitelem četnické stanice ve Vrbatově Kostelci do jejíhož rajonu spadaly Miřetice a Dachov, tedy i ležácký mlýn a osm domků osady Ležáky. Tato odbojová skupina kromě jiného aktivně podporovala radistu skupiny Silver A Jiřího Potůčka a jeho vysílačku Libuši, umístěnou v lomu Hluboká a posléze v ležáckém mlýně. Pozice Karla Kněze byla zvláště riziková. Silná psychická zátěž a odpovědnost za rodinu zřejmě vykonávaly své. Ale závěrečná etapa nejtěžší osobní krize se otevřela až v sobotu 20. Karel Kněz trpěl od ranních hodin v neděli 21. června značnou nervozitou, nemohl na stanici vydržet, odcházel, hledal uklidnění. Jedni z posledních, kteří přivezli ke Knězovým do Vrbatova Kostelce děsivé informace, byli strojník lomu Hluboká Karel Svoboda a mlynářský učeň Jan Pavliš. Všechno jsme ztratili, všechno už o nás vědí, říkal si Karel Kněz, když se vydal do pozdního večera. Musím si vzít život, nesmím jim padnout do rukou, nepřežila by ani moje rodina. Karel Kněz se v otevřené krajině u Habrovče rozhodl pro sebevraždu služební zbraní. Bylo pondělí 22. Memoriál Karla Kněze 1. Memoriál Karla Kněze 2. Memoriál Karla Kněze 3. Memoriál Karla Kněze 4. Memoriál Karla Kněze 5. Memoriál Karla Kněze 6. Memoriál Karla Kněze 7. Memoriál Karla Kněze 8. Memoriál Karla Kněze 9. Memoriál Karla Kněze 10. Memoriál Karla Kněze 11. Branný závod Memoriál Karla Kněze se konal pod záštitou Policejního prezidenta. Od roku 2024 se Památník Lidice rozhodl tento tradiční závod přejmenovat na Ležácký Memoriál. Videozáznam z Ležáckého memoriálu, který se uskutečnil 21. Osm domů a jeden mlýn. Jen tak malá byla osada, kterou běsnění nacistů vymazalo z mapy. Ležáky zaplatily za hrdinství svých obyvatel cenu nejvyšší. Proč byly zničeny? Někteří jejich obyvatelé byli aktivní v odboji a jako takoví spolupracovali s členy výsadku Silver A, který působil v Pardubicích. Z Ležáků dokonce jeden z výsadkářů vysílal z aparátu Libuše zprávy do Velké Británie. Dne 24. června 1942 naplnili Národní divadlo v Praze herci a další pracovníci divadelního a filmového průmyslu, aby manifestačně odsoudili útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Čtěte také Hajlující herci. Na shromáždění hovořil vedle ministra školství a osvěty Emanuela Moravce také herec Rudolf Deyl st. Proslovy vyjadřovaly rozhořčení nad činem výsadkářů a také vděčnost za ochranu, kterou Čechům poskytuje německý národ. Propaganda si dala záležet, aby zdokumentovala hajlující české herce, zejména pak velké filmové hvězdy. Vzkaz řadovým obyvatelům protektorátu byl jasný: I vaši oblíbenci pochopili, že odpor je marný a zlomili se, udělejte to také tak.
Další masakr. Komu by to stále nebylo jasné, toho mohla přesvědčit druhá daleko tragičtější událost, která se k 24. červnu 1942 váže. Zničení a vyvraždění osady Ležáky u Pardubic. Ještě neopadl šok a hrůza z vyhlazení Lidic 10. června, a byl tu další masakr. Čtěte také Všichni dospělí obyvatelé Ležáků, muži i ženy, byli tehdy odvlezeni do Larischova zámečku v Pardubicích, kde si gestapo zřídilo střelnici používanou během heydrichiády jako popraviště. Tam byli Ležáčtí zastřeleni. Jedenáct ze třinácti ležáckých děti bylo odvezeno do Chelmna, kde je gestapo zavraždilo. Popraviště u Zámečku v Pardubicích. V době tzv. druhého stanného práva zde bylo zavraženo 194 vlastenců.
