Jedním z míst, která za několik týdnů navštívíme během výletu CfaN „Zažijte Izrael“, je hora Karmel. Bible popisuje, jak na ní došlo k jedné z nejpozoruhodnějších duchovních konfrontací - Elijášově střetu s Baalovými proroky. O co ale skutečně Elijášovi šlo? Aby se lid navrátil k jedinému pravému Bohu! Proto se modlil: „Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi, ať tento lid pozná, že ty, Hospodine, jsi Bůh; a ty sám obracíš jejich srdce nazpět“.
V naší lidské přirozenosti je hluboce zakořeněná představa, že „já jsem jediný člověk na světě, který má problémy v určité oblasti.“ Pán nám ale dává úplně jiný náhled na věc. Boží slovo nás často povzbuzuje tím, že On nám je vždy nablízku, nikdy nás neopustí a nikdy se nás nezřekne. Podobným pocitům čelili i významní lidé v Bibli. Může nás tedy povzbudit, jak jim Pán pomáhal ve chvílích, kdy se cítili osamělí.
Když jako křesťané slyšíme o hoře Karmel, hned se nám vybaví, jak Bůh seslal svůj oheň na oltář, čímž pokořil Baalovy proroky a navrátil národ zpět k sobě, aby jej uctíval jako jediného živého Boha. Události, které tomu předcházejí, již ale tak pozoruhodné nebyly. Elijáš byl přesvědčený, že je posledním prorokem sloužícím živému Bohu a že jeho národu již není pomoci. Lamentoval, že je jediným člověkem na světě, který ještě zůstal věrný Bohu Izraele. Navíc musel jít - sám voják v poli - do akce. Uctívači Baala shromáždili stovky svých proroků, aby se s ním střetli. Odvážný prorok se jimi však nedal zastrašit a konfrontoval jejich modlářství. Až později Pán ukázal Elijášovi, že On, živý Bůh, vidí věci ze zcela jiného úhlu.
Skutečností je, že o své situaci nemáme veškeré informace. Elijáš pokračoval ve službě Bohu Izraele. Zásadním způsobem ovlivňoval až do konce svého života celé národy a jejich vůdce. Co vlastně svět hledá? Chtějí, abychom postavili hezčí budovy? Hledají další výřečné kazatele? Chtějí, abychom produkovali lepší hudbu či marketingové programy? To, o čem se často domníváme, že je pro svět relevantní, je mnohdy úplně mimo mísu. V naší snaze stát se pro svět přijatelnými jsme se stali stejnými jako svět. Proč si vlastně myslíme, že lidi získáme tím, že budeme vypadat stejně jako oni? Mám za to, že je to proto, že nám chybí prorocká odvaha. Budeme-li usilovat o uznání lidí, budeme se bát, abychom se jich ničím nedotkli. Potom je ale nebudeme nikdy konfrontovat! Prorok Elijáš již před tisíci let objevil, co svět ve skutečnosti potřebuje. Věřím, že i my si musíme vybrat. Je-li vaším bohem Baal, služte mu. Jsou-li vaším bohem peníze, služte jim. Je-li přijetí od druhých lidí vaším bohem, vydejte mu svůj život. Je-li vaším bohem chození na večírky a zábava, žijte jen pro ně.
Elijáš znal svého Boha. Věděl, že živý Bůh dokáže zjevit svou moc a demonstrovat bohům tohoto světa, že On je Pán. Proto Elijáš řekl: „Potkáme se na vrcholu hory. Přiveďte všechny své proroky a já se tam postavím sám jako zástupce Boha Hospodina.“
Události na hoře Karmel znázorňují dramatickou konfrontaci mezi Bohem a falešnými bohy. Baalovi proroci začali bláznivě tančit a zpívat ve snaze seslat z nebe oheň. Elijáš přitom nudou málem usnul. Z Baalova oltáře nevyšel ani čmoud dýmu. Po chvíli Elijáš povstal a řekl: „Nerad vás ruším, kluci, zdá se, že si užíváte spoustu zábavy. Ale možná si váš bůh vzal dovolenou.“ Když se stále nic nedělo, řekl nakonec: „Pánové, než zapadne slunce, rád bych se pomodlil. Nebude to trvat dlouho. Nemusím přitom vřískat, křičet, ani se řezat do krve. Potom se modlil: „Odpověz mi, Hospodine, odpověz mi, ať tento lid pozná, že ty, Hospodine, jsi Bůh; a ty sám obracíš jejich srdce nazpět.“
Bible říká, že z nebe spadl oheň, strávil zápalnou oběť i dříví, kameny a prach a dokonce pohltil vodu, která byla v příkopu. I my máme stejnou motivaci jako Elijáš. Toužíme vidět, jak se lidé obrací k jedinému pravému Bohu. Lidé potřebují vidět, že Ježíš je pravý a živý Bůh. Musíme je k němu přivádět!
Soukromá zjevení jsou-li autentická, mohou opravdu probudit či povzbudit víru mnohých a obohatit život tajemného Kristova těla, kterým je církev. A v neposlední řadě také zdravého a správného uspořádání víry člověka, ve které se nic a nikdo nedostává před Boží zjevení, jehož vrcholem je Kristus a jehož opatrovatelkou a zprostředkovatelkou je celá církev v celé své historii s biskupy v čele, která vede k plné důvěře k Bohu, který si nás zamiloval, spasil nás a touží po spáse celého světa.
Na jaře 1836, po třech letech práce a obětí, se Svatí v Kirtlandu konečně dočkali pohledu na dokončený nádherný chrám - první chrám v této dispensaci. V neděli 27. března se více než 900 lidí shromáždilo v chrámové kapli a vstupní hale na zasvěcovací bohoslužbě. Mnozí další se sešli v přídavných prostorách v blízké školní učebně a další naslouchali u otevřených oken chrámu. Shromáždění si pak vyslechli proslov Sidneyho Rigdona, rádce v Prvním předsednictvu, a pak společně zazpívali písně „Ó, náplni blaha“ a „Adam-ondi-Ahman“, které napsal William W. Phelps. Joseph Smith poté povstal, aby pronesl zasvěcovací modlitbu, kterou již předtím obdržel prostřednictvím zjevení. V modlitbě popsal mnohá pozoruhodná požehnání, která jsou udílena těm, kteří způsobile přicházejí do Božích chrámů. Prorok pronesl v zasvěcovací modlitbě: „Nechť dům tvůj je naplněn slávou tvou jakoby valícím se mocným větrem.“
To se doslova naplnilo, neboť mnozí Svatí vydávali svědectví o tom, že během zasvěcovací bohoslužby byly přítomny nebeské bytosti. Eliza R. Snowová zaznamenala: „O průběhu oné zasvěcovací bohoslužby lze sice vyprávět, avšak žádný jazyk smrtelníka nemůže popsat nebeské projevy onoho památného dne.“ Některým se zjevili andělé, a vědomí božské přítomnosti pociťovali všichni přítomní, a každé srdce bylo naplněno radostí nevýslovnou a plnou slávy. Během shromáždění, které se v chrámu konalo o týden později, se udála zjevení mimořádného významu. Prorok se poté, co pomáhal ostatním církevním vedoucím při přisluhování svátosti, odebral s Oliverem Cowderymu k řečnickému pultu za spuštěnými závěsy a oba poklekli k vážné modlitbě. Poté co toto vidění skončilo, Joseph a Oliver spatřili tři další vidění, během nichž se jim zjevili dávní proroci a znovuzřídili kněžské klíče nezbytné pro dílo Páně v posledních dnech. Zjevil se jim prorok Mojžíš a předal jim „klíče shromažďování Izraele ze čtyř částí země“. Pak přišel Elias a předal jim „dispensaci evangelia Abrahamova“. Pak, v dalším vznešeném vidění, Joseph a Oliver uviděli proroka Eliáše a předali jim klíče pečetění - moc svazovat a potvrzovat v nebesích všechny obřady, které jsou vykonány na zemi.
Jaké je tedy hlavní poslání Eliáše a proč je natolik klíčové pro poslední dny? Eliáš přišel předat Josephovi a Oliverovi klíče pečetění - moc svazovat obřady na zemi i v nebi, což je nutné pro připravu světa na Druhý příchod. Protože bez této moci by „celá země… byla zcela zpustošena při jeho příchodu“. Zpráva o Eliášově poslání je dále rozvíjena v souvislostech se zjeveními v chrámu a dispensačním zřizováním kněžských klíčů.
Elijášova modlitba a odvaha často bývají vyzvedávány jako vzor pro dnešní věřící. Modlitba není pasivní; je to konfrontace s Bohem a služba druhým. Když Evangeliu rozumíme jako živé a činné, vidíme, že svět očekává cestu skrze činy v Lásce k bližnímu i poslušnost vůči Bohu. Elijášův příběh nás zve k tomu, abychom nebyli pasivními, ale abychom stali před Bohem a šli posíleni k službě lidem kolem nás.
Elijah: Showdown at Mount Carmel | Kings to Captivity | Episode 3 | Lineage
Klíčové momenty ze života Elijáše
- Elijáš konfrontuje Baalovy proroky na hoře Karmel a vyzývá lidi k návratu k Hospodinu.
- Oheň z nebe potvrzuje Boží moc a obrací srdce lidí k Pravému Bohu.
- Elijáš během cesty posiluje víru uprostřed nejistot a nebezpečí; zůstává věrným Bohu i tváří v tvář králi a královně.
- Na hoře zvládá zkoušku odvahy a víry a vyžaduje od lidí jasné rozhodnutí mezi Bohem a modlou.
- Po smrti prorockého otce buduje následnictví a při odchodu do nebe předává svůj duch Elíšovi.
Elijášovy příběhy nám připomínají: nikdy není pozdě vyhledat Boží vůli, modlit se a být ochoten nést odpovědnost za druhé. Při studiu Bible a pramenů o Eliášovi lze nalézt také souvislosti k duchovní službě církve a mezilidských vztahů napříč generacemi.