Vatikán - Zdi chrámu svatého Petra, které se pyšně tyčily v Římě půl tisíciletí, jsou nyní vystaveny zákeřné a zcela moderní hrozbě. Nejvíce je v posledních letech poničili mladí turisté, vyzbrojení fixy a žvýkačkami, řekl prelát, který má na starosti údržbu největšího křesťanského svatostánku. Lidé nemají žádnou představu, kolik času a energie je zapotřebí na odstranění žvýkačky. Ta zaleze všude, najde si cestu do každé trhlinky v mramoru. Do obrovské baziliky, tyčící se nad hrobem svatého Petra a plné uměleckých pokladů, jejichž autory byli Michelangelo či Bernini, proudí denně na 25.000 turistů. Armáda 130 sanpietrinů neustále čistí mramor, s nímž se tu setkáváme na každém kroku, opravuje to, co bylo zničeno, a pokouší se odstranit stopy přítomnosti tolika návštěvníků.
Kromě toho musejí musejí vyzvedávat zatvrdlé žvýkačky z mezer mramoru a odstraňovat graffiti, jimiž skupiny mladistvých zdobí zdi. Kardinál Marchisano uvedl, že čištění a údržba baziliky jsou nákladné, ale nedokázal říci přesnou částku. „Prozřetelnost pro nás nikdy nemá zavřenou svou peněženku, i když naše výdaje jsou často náhlé a nepředvídatelné,“ řekl. Někdy pomohou i provinilci nebo ti, kdo je mají na starosti. Marchisano vzpomínal, jak mu rektor jedné anglické univerzity napsal a omluvil se za nápisy, které ve Svatopetrském chrámu napáchali jeho studenti.
Když viděl fotografie, na nichž studenti hrdě zvěčnili své dílo, vybral rektor 1500 eur a poslal je do Vatikánu, aby byly použity na pokrytí výdajů spojených s odstraněním graffiti. Převážná část peněz na údržbu baziliky pochází z prodeje vstupenek, které si kupují návštěvníci toužící vyšplhat nahoru do proslulé kopule. Základní kámen baziliky byl položen 19. dubna 1506 a stavba byla dokončena až za mnohem více než sto let. Na projektu se podílelo mnoho velkých architektů, mezi nimi Giacomo della Porta, Francesco Borromini, Raphael a Donato Bramante.
Na délku měří 220 metrů, na šířku 150 metrů a vejde se do ní 60 tisíc lidí. Rozměry baziliky svatého Petra ve Vatikánu dodnes berou dech. Její vznik ale nebyl jednoduchý. Budovala se 120 let a stavbu provázely mnohé hádky a spory. Jeden z nejmohutnějších kostelů světa byl vysvěcen 18. [datum].
Šlo o velkou slávu a nikdo v tu chvíli nemyslel na to, že jeho stavbě musela ustoupit 1300 let stará a neméně monumentální bazilika, kterou nechal postavit Konstantin I., první římský císař, který přijal křest. Pokyn k vystavění svatostánku dal kolem roku 320. Po poradě s papežem Silvestrem I. rozhodl, že základy se začnou kopat na malém pahorku za hranicemi tehdejšího Říma, kde se podle pověsti nacházel hrob svatého Petra.
Papež rozhodl: Postavíme novou baziliku. Plány na stavbu baziliky byly velkolepé. Hlavní loď měřila na délku 110 metrů, hrázděná střecha se vypínala do výšky 30 metrů a dovnitř se měly vejít až čtyř tisícovky věřících. Jenže ve 14. století se papežský dvůr přesunul do Avignonu a když se po zhruba sedmdesáti letech vrátil do Říma, našel baziliku v zuboženém stavu. Mnozí ji dokonce označovali za stavební ohavnost. Další desítky let se vedly vzrušené debaty, zda kostel opravit, nebo zbourat. Spor rozhodl až na začátku 15. století papež Julius II., který svůj vliv šířil biblí i mečem a jako první měl odvahu letité dilema vyřešit. „Postavíme novou baziliku!“ rozkázal. To ale znamenalo, že stará bazilika musí být srovnána se zemí.
Památková péče tehdy neexistovala, přesto takové rozhodnutí pro mnohé představovalo značně kontroverzní krok. Stoletími se měnila podobu chrámu; hlavní stavitelé měnili a upravovali projekty podle svého vkusu. Dělníci však postupně zlepšovali stav a materiály, až se prosadil Michelangelo Buonarroti, který dohlížel na práce téměř dvacet let až do své smrti. Byť se vysvěcení dočkala až poté, právě on vtiskl svatopetrskému dómu jeho současnou podobu včetně typické kupole, jež se tyčí do výšky 137 metrů.
Ing. Původní konventní kostel byl vytyčen na půdorysu trojlodní baziliky o celkové délce 78 m a šířce 20 m. Výška střední hlavní lodi je 16 m, boční lodi mají výšku 7 m. Dispozice je tvořena průběžnými klenebními poli a na východě končí vystupující příčnou lodí s kaplemi. Z původní raně gotické stavby se zachovalo obvodové zdivo trojlodí, příčné lodi, kaplí a presbyteria. Pozdější barokní úpravy dodaly lněnou štukovou výzdobu a změnily proporce prostoru.
Barokní doplňky a Santiniho design, prezbytář a kaple v transeptu, a klenební systém ostře definují prostor. Vestavba zpěváckých tribun a empor dodala dynamiku prostoru, zatímco původní strohost gotického základu zůstává čitelná v nepřístupných místech štukové výzdoby. Hlavní lodi a boční lodě jsou odděleny zřetelnými pilíři; příčná loď nad čtvercem křížení disponuje žebrovou křížovou klenbou. Diagonální a přízední žebra dosedají na konzoly ve výši pilířových říms a vytvářejí jasnou tektoniku prostoru.
Historické kontexty a rekonstrukce-husitské období poškození vedlo k rozsáhlé rekonstrukci a baroknímu štukování. Ambit a klášterní budovy vytvářejí propojení mezi chrámem a farou. Stavba odráží barokní zásahy Santiniho Aichla, jehož návrhy se promítly do členění pilířů a prostorového uspořádání presbytáře. Oltář Pašijí je původní gotický triptych z počátku 16. století, který je jedním z nejcennějších středověkých oltářů v chrámu. V interiéru baziliky najdeme množství soch, obrazů a předmětů z období gotiky, renesance a baroka, včetně známé Madony s dítětem z roku 1410 a mnoha dalších legendárních děl.
Kontrast mezi gotickou strohostí a bohatou barokní výzdobou vytváří jedinečnou atmosféru chrámu. Z venkovní části baziliky se vyjímají boční kaple a sarkofágy, které svědčí o dlouhé historii i významu místa. Západní průčelí doplňuje neogotická předsíň a kruh barokních detalů. Poutavé je i propojení s ambitem a klášterem, které zajišťuje návštěvníkům kontinuitu historických vrstev a výhled na bohatou sbírku uměleckých děl uvnitř chrámu.
Mezi nejcennější části patří náhrobky a portály, které odrážejí období renesančního a barokního umění. Zvláštní pozornost si zasluhují i boční kaple a jejich síťové klenby s nádhernými kamennými detaily. Záměrně zůstává i část katedrálního interiéru zachována jako muzejní prostor, kde lze obdivovat staré sarkofágy a epitafy latinsky pro styk s dějinami Vratislava a Slezska. Desítky světců a významných biskupů jsou zde pohřbeny, jejich náhrobky a epitafy tvoří důležitou součást kulturního dědictví města.
V katedrále lze nalézt i majestátní zvonici s historií od roku 1474; největší zvon Jakub vážil 8,2 tuny a pocházel z 15. století, zničen 1945. O šedesát let později byla ve zvonici otevřena expozice pokladu a liturgických předmětů vyrobených nyšskými zlatníky. Diskuse o historii baziliky a jejím vývoji pokračují, neboť celkové poškození a rekonstrukce se promítly do současné podoby chrámu, který zůstává jednou z nejvýznamnějších sakrálních staveb ve střední Evropě.
Historické souvislosti a barokní přeměny ve Svjatopetrském dómu
Husitské období poškození vedlo k rozsáhlé rekonstrukci; barokní úpravy a Santiniho design změnily dispozici a výzdobu. Interiér je dnes svědectvím o různých epochách: raně gotické klenby pod štukovým obalem, barokní štukování a štíhlé pilíře, které podpírají klenbu. Propojení chrámu s ambitem a klášterem dodává místu významnou funkční i vizuální kontinuitu. Oltář Pašijí je jedním z nejcennějších barokně-renesančních kusů a součástí hlavního oltáře, který uchovává i důležité relikcie a sakrální předměty. Mezi nejvýznamnější exponáty patří socha Madony s dítětem z roku 1410 či dřevěný renesanční oltář a řada renesančních náhrobků a epitafů, které dávají katedrále zvláštní punc muzea náhrobních děl.
Bernini, náměstí svatého Petra (Piazza San Pietro), Vatikán
Na závěr se díváme na jedinečnost místa: hlavní loď s výškou 16 m a šířkou 78 m působí majestátním dojmem a ukazuje, jak původní gotický základ přežil barokní zásahy a rekonstrukce do moderní podoby. Zkratkou mezi chrámem a farou je schodiště vložené mezi původní zdivo, které umožňuje návštěvníkům procházet kontinuitou historických vrstev. Tyto detaily spoluvytvářejí dojem, že bazilika svatého Petra je nejen náboženským centrem, ale i živým muzeem architektury a umění.
Specifika orientované baziliky a jejího interiéru
Hlavní loď a boční lodě jsou jazykem prostoru: jejich vzájemné vztahy a proporce definují atmosféru chrámu. Příčná loď nad čtvercem křížení disponuje žebrovou křížovou klenbou a zdůrazněnými žebry, zatímco presbytář a východní kaple rozvíjejí raně gotické klenby pod štukovým překrytím. Interiér je plný soch, obrazů a uměleckých díl, které vypovídají o spojení gotiky, renesance a baroka, a to i přesto, že některá díla byla během konfliktů poškozena. Hlavní oltář Pašijí a další gotické kaple dávají chrámu duchovní hloubku a vizuální bohatství, které poutníky i turisty přitahuje k dlouhému obdivování.