Starý zákon (angl. Old Testament, něm. Altes Testament, fr. Ancien Testament) je hebrejská část Bible z 10./9. až 2. století př. n. l. a je členící se na tři skupiny. První skupinu tvoří 21 knih historických, včetně Pentateuchu na počátku: Genesis (Gn), Exodus (Ex), Leviticus (Lv), Numeri (Nu) a Deuteronomium (Dt). Pak následují knihy Jozue (Joz), Soudců (Sd), Rút (Rt) a čtyři knihy Královské, které se hebrejsky dělí na 1-2 S a 1-2 Kr. Po nich jsou dvě knihy Paralipomenon (1,2 Pa) a dvě Ezdrášovy (Ezd), z nichž druhá je Nehemiášova (Neh). Nakonec jsou řazeny Tobiáš (Tob), Judit (Jud), Ester (Est) a dvě Makabejské (1,2 Mak). Do druhé skupiny Starého zákona patří 7 knih naučných: Job (Jb), Žalmy (Ž), Přísloví (Př), Kazatel (Kaz), Píseň Šalomounova (Pís), Moudnost (Mdr) a Ecclesiasticus neboli Sirach (Sir).
Nejstarší čtení a vydání Starého zákona v češtině: Norimberská bible a její historické souvislosti; kompletní starozákonní text vyšel česky až 1947-1951, dříve byl k dispozici jen Starý zákon, respektive Pentateuch (Nürnberg 1541). Dle znění a s ilustracemi Bible české neboli Norimberské (1540) ho přetiskl Jan Günther ještě před odchodem na Moravu. Nový překlad z hebrejštiny měl vzniknout díky pražskému měšťanovi Janovi Vartovskému z Varty (zemřel 1559), ten však zůstal v rukopise, dnes nezvěstný.
Nejstarší řecký překlad Starého zákona se nazývá Septuaginta (LXX). Oproti četným tiskům Nového zákona, které přímo souvisely s liturgií, byla frekvence starozákonních edic nižší; např. nejstarší obsahuje jen část Starého zákona, hebrejský žaltář (Bologna 1472). Významné jsou také Hexapla Origena z třetího století a další srovnávací práce.
První jazykově německý tisk Starého zákona Das Alte Testament Deutsch (Augsburg 1523) vznikl díky Martinovi Lutherovi; vydání se ujal Silvan Otmar. Kompletní starozákonní text byl česky vydán až v letech 1947-1951; do té doby byl u nás k dispozici jen Starý zákon respektive Pentateuch (Nürnberg 1541).
Starý zákon vznikal v průběhu 1000 let a plní funkci základního kamene judaismu a křesťanství; obsahuje příběhy o stvoření světa, prorocích a národu Izraele. Pojednává o historických, teologických a filozofických aspektech textů a patří mezi nejpřeložitější a nejstudovanější knihy světa.
Podle starozákonní struktury se dělí na Tóru, Proroky a Spisy; některé části vznikaly už před rokem 1000 př. n. l., jiné během 10. až 2. století př. n. l. Texty procházely redakčním zpracováním a byly zapisovány s cílem interpretovat Boží jednání a záměr společenství Izraele.
Přehled jednotlivých částí a klíčových témat
Prvních 11 kapitol knihy Genesis obsahuje pradějiny, stvoření světa, pád člověka a vyhnání z Rajské zahrady, jako rámec pro rodokmeny praotců a jejich následných příběhů. Abrahám, Izák a Jákob spolu s dvanácti syny tvoří významné cykly, jako Abrahámův, Izákův, Jákobův a Josefův příběh.
Popis prvozrozených postav a jejich rodů ukazuje na počátek vyvoleného lidu; Bůh povolává Abraháma z Uru a zaslibuje mu zemi Kanaánskou, kde se usazuje a jeho potomci se stávají kočovnými. Josefův příběh ukazuje, jak jeho dar vykládat sny přivádí jeho rod do Egypta a jak následně zachraňuje zemi před hladem.
Stvoření světa a prvotní hřích se objevují také v Konverzačním a teologickém rámci Starého zákona, kde Adam a Eva čelí vyhnání z ráje; Kain a Ábel, jejich příběhy, a další dějinné obrazy ukazují Pánovu zásah a lidskou odpovědnost. Dále se vypráví o potopě a stavbě Noeovy archy, včetně rozměrů a konstrukce archy a o jejím významu pro spásu lidstva.
Historické jádro druhé části Exodu zahrnuje vyvedení z Egypta, Pesach a Sínajskou smlouvu; Mojžíš obdrží Desatero na hoře Sínaj a následuje vzpoura Izraelitů, kterou Mojžíš napravil rozbitím desek a obnovením smlouvy. Leviticus podrobně popisuje obřady a oběti na pouštním putování, včetně uctívání Jahveho a pravidel pro komunitu.
Deuteronomium shledává, že Izrael má být věrný zákonu, který Bůh dal; Mojžíš ve své řeči shrnuje cestu lidu od hory Choreb až po moabskou planinu, připomíná Zákon a varuje před modlářstvím, s důrazem na to, že země a blahobyt jsou nezaslouženým Božím darem.
Kniha Soudců popisuje období mezi vstupem do Kanaánu a počátkem královské vlády; monoteismus Izraele je zde často narušován uctíváním kananských božstev a soudci zajišťují obranu lidu, i když čtení bývá zkreslováno v důsledku pozdější redakce.
Královské období zahrnuje příběhy Saulovy vlády, Davida a jeho královské éry; texty Samuelovy knihy obsahují sporné záznamy o válkách a činech králů, které byly často upravovány, aby vyhovovaly teokratickému vykládání.
Rút Moábská patří mezi knihy, které ilustrují sociální a právní rámce života v Izraeli a její důležitost spočívá i v tom, že Rút se stala prababičkou krále Davida; kniha ukazuje důležitost sociální solidarity a sbírky pro potřeby chudých.
Přehledy starozákonního textu a jeho historické kontexty doplňuje široká škála vydání a překladů v průběhu staletí, včetně významných edic a poznámek k lingvistickým a teologickým aspektům textu.
Poznámky k jazykům a textu
Starý zákon je psán převážně hebrejsky, některé části aramejsky a deuterokanonické knihy řecky; Desatero představuje klíčový, ale zřejmě mladší text v rámci celého Pentateuchu.
V neposlední řadě obecné pojetí a rozmanitost knih Starého zákona ukazují, že text nebyl zcela statický, nýbrž prošel vývojem, redakcí a doplněním, což ověřují studia textových tradic a archeologie.
Starý zákon je multifunkčním dílem: jednotlivé knihy slouží liturgii, k výkladu historie izraelské společnosti, k teologickým interpretacím a k morálním ponaučením pro současného čtenáře.
