Jeptišky na Malé scéně v Pardubicích představují výjimečnou scestou kombinaci humoru, tance a písní, která bývá spojována s tradičním kabaretním pojetím a překvapivou hloubkou vyprávěných osudů. Režisér Lumír Olšovský přináší na pardubické jeviště titul, který už dávno překročil hranice svého amerického původu a získal mezinárodní ohlas.
Hlavní idea inscenace spočívá v tom, že pět jeptišek po sobě zůstává po požití houbové polévky bez prostředků na pohřeb svých sester, a tak zorganizují benefiční představení, které ukazuje jejich dovednosti ze světa obyčejného života. Matka představená spolu s řeholnicemi, které jen díky náhodě katastrofu přežily, připraví jedinečnou show, během níž každá představí, co umí a co nezapomněla ze svého civilního života.
Originální a multiformní pojetí na Malé scéně
Scénu navrhl Ondřej Zicha a kostýmy vytvořila Kateřina Bláhová; choreografie se ujala Martin Goga a korepetice Radek Škeřík. Výsledkem je dílo, které propojuje humor s hudbou a tancem, a stává se jedním z nejhranějších muzikálů mimo Broadway v historii. Představuje jedinečný projekt, kde pět jeptišek, které se liší svými příběhy a postoji k víře, vytváří dynamiku plnou lidskosti a komiky.
Premiéra probíhala 21. prosince 2013 na Malé scéně v pardubickém dvorku, a show záhy zaujala diváky i kritiky. Po premiéře zůstal muzikál na programu newyorského divadla Cherry Lane celých deset let a dosáhl neuvěřitelných 3 672 repríz. Na česká jeviště si Jeptišky našly cestu díky nadšenému uvádění v Opavě, a od té doby patří mezi nejfrekventovanější tituly muzikálu u nás.
Dramaturgie a interpretační složení
Role řeholnic byly svěřeny pěti herečkám: Jindra Janoušková, Dagmar Novotná, Petra Janečková, Petra Tenorová a Martina Sikorová. Hlavní postava matky představené se ujala interpretace, která ukazuje její pohled na svět a sílu přežít i v extrémních podmínkách. Představení nabízí nejen zábavu, ale i momenty, které odhalují vnitřní boje s vírou a s tíživou situací - každá sestra má svůj vlastní osud a svůj vlastní způsob, jak s tím naložit.
„Muzikál Jeptišky kromě zpěvu a tance nabídne především bezuzdnou legraci, humor neboli srandu, a to kolikrát v tom nejbizarnějším balení,“ říká režisér Lumír Olšovský. „Je jako stvořený pro „komindy“ s fantazií. Když se podaří, aby si každá z naší pětice přivlastnila svoji „figuru“, strhne se mezi nimi konkurenční boj o přízeň diváků, který v ideálním případě skončí nerozhodně, a diváci z Jeptišek odejdou s příjemným pocitem, že jim prodloužily život.“
Historie a kontext úspěchu
Originální muzikál vznikl podle Dana Gogginova díla Jeptišky (Nunsense - 1985), které se stalo jedním z nejhranějších offbroadwayských muzikálů a získalo řadu ocenění. V New Yorku vydržel na repertoáru Cherry Lane divadla deset let a dosáhl 3 672 repríz. Děj se vyznačuje kombinací humoru, písní a tanců, které tvoří charakteristický kabaretní styl. Později se titul rozšířil po světě a stal se nástrojem pro realizaci mnoha inscenací ve stylu komediálního muzikálu.
Pro Pardubice je to projekt, který propojuje intimní prostor Malé scény s velkou ambicí, kdy divák je posledním článkem inscenační tvorby a na jeho reakci se spolupodílí. Prostory Malé scény umožňují prožitek z intimity a blízkosti herců, která klade na výkony vysoké nároky a zároveň slibuje silný zážitek z přítomnosti na jevišti.
Pojetí představení a význam pro divadlo
Když se podíváme na koncepci inscenace a způsob jejího uvedení, jde o dílo, které kombinuje humor s hlubokým lidským rozměrem. V montáži se střídají scény, které ukazují, jak každá z řádových sester vyrovnává svůj vnitřní svět se zátěží vyrovnání se s realitou klášterního života po prožití havárie, která značně zasáhla jejich řady. Matka představená si zachovává klid a organizuje představení, které má za cíl získat prostředky na pohřeb a zároveň nabídnout publiku jedinečnou show plnou vzpomínek a dovedností z civilního života.
Návaznost na předvánoční atmosféru kapku zlehčuje téma, ale zároveň zůstává vkusným připomenutím lidské síly a humoru ve vypjatých situacích. Jako výraz významu pro divadlo Pardubice ukazuje Jeptišky, že i klasická inscenace může mít moderní a globální dosah a že malá scéna může fungovat jako velký magnet pro veřejnost, včetně diváků, kteří měli doposud šanci ji navštívit jen zřídka.
