Sv. Jan Křtitel v roli patrona maltézských rytířů tvoří nejvýznačnější část barokního sochařsko-architektonického komplexu na Malé Straně. Celé dílo vzniklo v pražské dílně Brokoffů a patří k nejvýznamnějším realizacím rodiny Brokoffů, která byla na počátku 18. století převedena do evropské špičky barokní sochařiny.
Svá díla pro maltézský řád získal na základě objednávky maltézského převora Františka Taufera z Rovína. Smlouva o dílo byla podepsána v březnu roku 1714 a k úplnému dokončení došlo v roce 1715, jak dosvědčuje signatura „OPUS IOANNIS BROKOFF Ao 1715“.
Za inventora celkové koncepce i autora jednotlivých sochařských znázornění je všeobecně považován Ferdinand Maxmilián Brokoff, nejmladší a umělecky nejvýznamnější člen ateliéru. Vedle postavy sv. Jana Křtitele s praporem v pravici a beránkem u nohou lze v soše spatřovat trojici andělů s oválnými nápisovými kartušemi, které citují výrok z Matoušova evangelia: „Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele“ (Mt 11, 11).
Umělecké a ikonografické složení sousoší
Na spodní etáži soklu se nachází trojice drobných reliéfů zobrazujících významné epizody ze života Jana Křtitele: čelní straně odpovídá výjev stětí, pravá boční strana zobrazuje navštívení Panny Marie a levá vítězství křesťanské flotily v závěru osmanského obléhání Malty, kde měl světec přispět zázračným zásahem. Třetí, střední část, pokračuje dalším kónicky projmutým podstavcem s trojicí květových pásů a nakonec stojí socha samotného Jana Křtitele.
Tvář tzv. českého anděla, tedy anděla s kartuší a českým nápisem na ní, bývá považována za autoportrét nejmladšího Brokoffa. Obličej „českého anděla“ se tak stává jedním z identifikujících prvků díla.
Střední část podstavce je doplněna o ucelený trojblok reliéfů s výjevy, zatímco spodní část soklu zdobí další reliéfy: Navštívení Panny Marie, Stětí sv. Jana Křtitele a Zjevení sv. Jana Křtitele. Celkové pojetí sochy je završeno trojicí andělů na horní úrovni, kteří vyvažují dynamiku hlavní figury.
Ferdinand Maxmilián Brokoff a jeho význam pro baroko v Čechách
Ferdinand Maxmilián Brokoff (1688-1747) se narodil jako druhý syn řezbáře a sochaře Jana Brokoffa v Červeném Hrádku u Chomutova. První zkušenosti s českým pískovcem získal spolu se starším bratrem Michaelem Janem Josefem v otcově dílně, kde se učil řezbě i kamenictví. Později působil v pražské dílně Ondřeje Filipa Quittanera a od roku 1714 spolupracoval ve Vídni s architektem Johannem Bernhardem Fischerem z Erlachu.
Vedle Matyáše Bernarda Brauna je Ferdinand považován za jednoho z nejvýznamnějších sochařů vrcholné fáze barokního umění v českých zemích. Jeho rané práce nesou otisk obtíží s určením autorství, protože otec signoval díla sám a brokoffovská dílna byla často atribuována jménem Jana Brokoffa. Z Karlova mostu lze Ferdinandu Maxmiliánovi připisovat řadu významných sousoší a náhrobky, včetně soch sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Alžběty, dále sv. Františka Xaverského a dalších; současně vznikají i náhrobky a kaple pro různé chrámové prostory v Čechách a ve Vídni.
Jednou z jeho monumentálních zakázek byly sloupy pro Hradčanské a Maltézské náměstí. Kromě sochařské tvorby se projevoval i ve řezbářských pracích, například cykly ve kostelech sv. Haštala a sv. Illa (poznámka: v textu není uvedeno jméno Illa, ponecháváme obecně uvedenou nestandardní formulaci).
Další významná součást díla a souvislost s Karlovým mostem
Poslední významnou zakázkou je „Svaté Sousoší sv. Jana z Mathy, sv. Felixe z Valois a sv. Ivana“ na Karlově mostě, které bylo poslední prací Brokoffovy dílny pro tento most. Ferdinand Maxmilián Brokoff je považován za autora či spolutvůrce těchto děl, která spolu s dalšími sochami tvoří současný charakter mostu a jeho symbolickou kontinuitu s historemumělskou tradicí českého baroka.
Vznik a dokončení díla ve spolupráci s bratrem a ateliérem Jana Brokofa dává vzniknout jedné z nejznámějších barokních sochařských realizací v Praze. K významnému postavení Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa jako nejznámějšího představitele pražské sochařské dílny svědčí i fakt, že jeho práce pro Karlův most byla opravována a udržována v roce 1854 pod historickým dohledem městských institucí.
Historické pozadí a současná péče
Navzdory vysoké estetické i ikonografické hodnotě díla si socha vyžadovala dlouhodobou péči. V současnosti je dílo na Karlově mostě a bylo v roce 1854 opraveno během správy města tehdejšího starosty. V poslední době Galerie hlavního města Prahy (GHMP) spolu s Univerzitou Pardubice, Fakultou restaurování v Litomyšli, zahájila restaurování a převzala do správy některé části díla v souvislosti s postupující erozi a degradací materiálu. Restaurování bylo zajištěno po poskytnutí finančního daru a probíhalo v rámci spolupráce GHMP a univerzitních pracovišť.
Vizuální přehled, který tento text popisuje, zahrnuje vrcholové sochařské zobrazení sv. Jana Křtitele, anděly s kartušemi a spodní reliéfy, které ilustrují klíčové scény ze života Jana Křtitele a související sakrální ikonografii.
Nevyřčená temnota renesance (dokument Waldemara Januszczaka)
Části textu připomínají i širší kontext brokoffovské dílny, která byla jednou z nejvlivnějších v době vrcholného baroka a jejíž vliv sahal i mimo Čechy. Dílna vyprodukovala řadu významných soch a oltářních děl pro Karlův most, rozezpívající se v rytmu barokní estetiky a církevního významu.
tags: #ferdinand #maxmilian #brokoff #sousosi #jana #krtitele