Ve věku 62 let zemřel v neděli kněz Milan Norbert Badal, který od roku 2010 působil jako osobní tajemník Dominika Duky a byl činný i v Radě ČT a Radě Českého rozhlasu. Badalova kritika islámu po útoku na francouzský kostel Saint-Etienne-du-Rouvray v roce 2016 vyvolala ostrou diskusi o vztahu k mezináboženskému dialogu a o tom, zda islám je bratrským náboženstvím.
Badalovo působení zahrnovalo vedení mediálních záležitostí arcibiskupství a dlouhodobé zapojení do veřejného prostoru. Zmínky o islámu a radikalizaci se objevovaly i v souvislosti s útoky v Evropě, a to v kontextu rozhodnutí a postojů katolických vůdců k mezináboženskému dialogu a k postoji vůči uprchlíkům. Mnozí spolupracovníci i teologové zvažovali nejen jeho názory, ale i jejich dopad na veřejný diskurz a mezináboženský dialog.
V debatách Badal opakovaně tvrdil, že islám není bratrské či přátelské náboženství a že islám a islamismus jsou si blíže, než se zdá. „Islám není žádné bratrské, přátelské náboženství. Islám a islamismus jsou si podobnější, než se zdá,“ uvedl během rozhovoru na ČT24 po útoku v Saint-Étienne-du-Rouvray. Jeho výroky vyvolaly silnou reakci kritiků, včetně Tomáše Halíka a provinciála dominikánů Benedikta Mohelníka, kteří jeho názory označili za nepřijatelné a nebezpečné.
Badal odstup od svých dřívějších výroků vyvolal i diskusi o tom, jak lze vést mezináboženský dialog v kontextu násilí spojeného s extrémismem. „Dialog se vede s každým, ale není možné zakrývat skutečnost, že v islámu převažují radikalizující se tendence,“ vyjádřil se Badal. Z kontextu veřejných debat vyplývá, že jeho postoj měl za následek rozkol uvnitř katolické komunity a vyvolal otázky ohledně interpretace deklarací II. vatikánského koncilu a jejich aktuálnosti v současné Evropě.
Historie a kontext Badalova života
Milan Badal se narodil 15. srpna 1956 v Opočně pod Orlickými horami a po roce 1980 vstoupil do dominikánského řádu, přijal řádové jméno Norbert a kněžské svěcení přijal 23. března 1991. V průběhu let působil v různých městech, a od roku 2003 byl členem Rady České televize, od roku 2010 pak členem Rady Českého rozhlasu. Do roku 2009 rovněž zastával pozici místopředsedy Rady ČT. Byl znám jako publicista a teolog, spolu s kardinálem Dukou také spolupřispěl knižně k dílu Bílá kniha církve s černou kapitolou: 20 let svobody 1989 - 2009.
Na veřejnosti se Badal prosadil i skrze drahocenné zkušenosti ze samizdatové teologie a role v Katolickém týdeníku, které formovaly jeho pohled na náboženství a společnost. Byl známý i pro svou roli na poli mediálních a publicistických aktivit, které často vyvolávaly ostré debaty o islámu a jeho vztahu k západní kultuře.
Diskuse o islámu, demokracii a hodnotách Západu
V souvislosti s útokem v Saint-Étienne-du-Rouvray Badal prohlásil, že islám a islamismus nejsou oddělené fenomény a že islám je s násilím historicky spjatý. „Islám a islamismus si mohou být podobnější, než se zdá,“ uvedl. Kritici poukázali na to, že takové výklady mohou podporovat rasistické a exkluzivní postoje a mohou vést k zobecňování celých komunit.
Magdaléna Šipka a další diskutující vyjádřili obavy z toho, že politická korektnost může tlumit otevřenou diskusi a že je potřeba kriticky zhodnotit historické a teologické souvislosti. Další debatéři upozornili na to, že dialog vyžaduje respekt k lidské důstojnosti a rozlišování mezi radikály a obyčejnými věřícími muslimy.
Diskuse se rozšířila také na téma rovnoprávnosti a dialogu s jinými náboženstvími. Hana Blažková a další vyzdvihli důležitost dialogu jako prostředku ke smíření a porozumění, a vyzvali k odlišení radikálních prvků od širší muslimské komunity.
Podpora a reakce na výzvy katolického světa
Podle deklarace II. vatikánského koncilu je islám mezi vírou uznáván a církev vyzývá k vzájemnému porozumění, sociální spravedlnosti a míru. Papež František v rozhovoru s La Croix připomněl, že mise křesťanství je hlásat radostnou zvěst a že interpretace „ducha dobývání“ by měla být pečlivě zvážena. Zajímal se o mezináboženský dialog a vyzýval k hledání porozumění i v kontextu politických a vojenských konfliktů.
Část katolických intelektuálů a teologů, včetně Tomáše Halíka, vyzvala k kritice prezentovaných názorů a k vyvarování se zjednodušujících a stereotypních výroků o islámu. Halík zdůraznil, že dialog vyžaduje respekt a rovnost mezi partnery a že označování muslimů za „my“ či „oni“ škodí vzájemnému porozumění.
Postoj k mezináboženskému dialogu zůstal letos předmětem veřejné debaty i po dalších incidentech v Evropě. Zástupci dominikánů a dalších teologů upozornili na nutnost pečlivě rozlišovat mezi násilím a vyznáním, a zdůraznili potřebu dialogu jako prostředku k míru a toleranci.
Současná reflexe a důsledky
V návaznosti na debatní spory mezi Badalem, Halíkem a představiteli dominikánů se objevují otázky, jakým způsobem má Katolická mise reagovat na násilí a radikalizaci ve světě. Dialog jako nástroj porozumění zůstává klíčovým prvkem, i když je často vyzýván k větší opatrnosti a respektu k rozmanitosti náboženských projevů.
Stále platí, že islám má ve svém historickém vývoji i na současnosti rozmanité interpretace a praxe. Proto je důležité rozlišovat mezi texty, ideologiemi a postoji jednotlivců, a zároveň uznávat, že historii a kulturní kontext nelze zjednodušovat. Dialog, tolerance a respekt k lidské důstojnosti zůstávají nezbytnými pilíři pro koexistenci v pluralitní Evropě.
Informativní poznámka: Debata o povaze islámu a o roli islámu v západní společnosti je hluboká a často obtížná. Dialog může být užitečným nástrojem, pokud je veden s respektem a důrazem na vzájemné porozumění a lidskou důstojnost.