EVANGELIUM PODLE SV. Doba: r. Autor podle tradice (2. stol.): Lékař Lukáš, spolupracovník a průvodce sv. Pavla. Autor podle textu evangelia: Vzdělaný, řecky mluvící, literárně na výši, znal židovské Písmo v řeckém překladu, nebyl očitým svědkem Ježíšova pozemského působení. Evangelium sepsal na základě Markova evangelia, sbírky Ježíšových výroků (Q) a dalších tradic - ústních či sepsaných, které měl k dispozici.
Evangelium Lukášovo vychází z hlubokého porozumění židovství a církevní mise. Místo určení: Církevní obce založené přímo či nepřímo díky Pavlovy misijní práci. Jednota a integrita: V řeckých rukopisech západního typu chybí významné části, obsažené v ostatních rukopisech. Narativní úvod - 1. Chvalozpěvy Magnificat, Benedictus, Gloria, Nunc dimittis (1,46-55. 3,1- 4,13). Kantika podtrhují zaslíbení-naplnění a jejich starobylý charakter ukazuje na význam židovské hymnologie pro novozákonní liturgii.
Lingvisticky a teologicky Lukáš proplétá židovskou tradici s křesťanským poselstvím: “Boží plán tedy trvá bez přerušení od začátku do konce.” Narativní úvod 1 zobrazuje sedm epizod: početí JKř, narození Ježíše, návštěva Alžběty, představení Ježíše v chrámě a dvanáctiletý Ježíš v chrámě. Exegeté se v otázce uspořádání perikop nepřou ojediněle; některé názory vnímají diptychovou strukturu jako klíč k porozumění Lukášově stavbě vyprávění.
Strukturální průřez Lukášovým dílem
1) Zvěstování a narození: Zátěž plodnosti, Duch Boží nad Marií, a naplnění Izraele. Zvěstování početí JKř připomíná minulost Israele a očekávání Mesiáše. Dítě nebude počato lidským plozením, ale tvůrčí silou Božího Ducha.
2) Narození a chrámové představení: Maria a Zachariáš, jejich porozumění a nepochopení dětství Ježíše. Simeon a Anna představují zbožné židy, kteří čekají na naplnění Božích zaslíbení a přijímají Ježíše.
3) Záznamy o identity Božího Syna: Gabrielova zvěst k Zachariášovi a Marii; Maria je pronesena do role matky Syna Božího. Teologický sled prochází Kristovým mládím až k jeho veřejnému působení a dokončuje se vyznáním Božího Syna na Ježíši při křtu.
Kristologie Lukášova díla a teologické dělení dějin spásy
2. Prolog a diptych: Lk 1-2 představují israelitské postavy reprezentující Israel; 3,1-4,13 představují Ježíšovo veřejné působení a počátek jeho dětí. Dvě mosty: mezi Izraelem a Církví, a mezi Ježíšovým narozením a Kristovým misijním posláním. Lukáš ukazuje, že Ježíš je středem, který spojuje Izrael a Církev.
3) Příběhy o rodokmenu a pokušeních: Rodokmen (3,23-38) je teologický nástroj - Lukáš vede až k Adamovi a Bohu, detaily historické logiky nejsou ultimativně důležité pro historickou přesnost; jde o teologický cíl: Boží plán pro lidstvo. Pokušení (4,1-13) začíná větou, že Ježíš byl “plný Ducha”; Lukáš vyvažuje Mt a Mk v pořadí a obsahu, zdůrazňuje roli Ducha ve Sk. 4) Ježíšův prolog a zjevení v Nazaretu: Ježíš vystupuje jako pomazaný prorok, který se zastává ponížených, a je odmítnut; tento odmítnutí však neznamená definitivní konec poslání, protože proroci bývají odmítáni, ale vždy pokračují ve své historii.
Ježíšova veřejná činnost a zázraky v Lukášově perspektivě
1) Zázračný rybolov a volání učedníků (Lk 5,1-11): Uzdravení a zázračný rybolov - volání Petra, Jakuba a Jana; motiv povolání a zodpovědnosti vůči Ježíši. Zázrak rybolovu je spojován s budoucí misí církve; síť neprotrhla, což symbolizuje vytrvalost a hojnost Božího požehnání.
2) Duel s odpůrci a proces volby učedníků: Učedníci opouštějí staré jistoty a přecházejí k Ježíšovi; o tom svědčí i přechod od rybolovu k následování. Ježíš je osloven jako “Pán”; ostatní učedníci se přidávají k Petrovi a zakládají komunitu kolem něj.
Janovy zázraky a identita Ježíše ve vzkříšení
Poté co učedníci nevidí Ježíše na lodi, on se zjeví na břehu Tiberiadského jezera a připraví snídani: je to moment, kdy se učedníci rozpoznávají a uvědomují si, že Ježíš je vzkříšený Pán. Po svém zjevení ukazuje Petrovi prostředky odpuštění a posvátné volání: pas mé ovce; následuje výzva následovat Ho v lásce a odpuštění. Učení o lásce, která se nezalekne zklamání, má být jádrem církevního života.
Vzkříšený Ježíš zůstává s učedníky na břehu a sdílí s nimi jídlo; toto hostinové svědectví potvrzuje identitu Ježíše jako Pána a zároveň ukazuje, že mísí království Boží již nyní se zřetelným naplněním budoucího konečného stavu. Petr poté potvrzuje svou lásku k Ježíši a Ježíš mu svěřuje pastýřské povinnosti nad jehňaty a ovcemi.
Temnota a světlo v současném a biblickém kontextu
Někdy temnota znamená dlouhodobou únavu, zahlcení a napětí; Izajášovo slovo: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo“ poskytuje rámec pro pochopení, proč světlo často přichází tiše a v Galileji, kde Ježíš začíná svou veřejnou činnost a povelikonoční působení. Světlo přichází skrze pozvání „Pojďte za mnou“ - nikoli prostřednictvím síly a vítězství, ale skrze vztah a důvěru v lásku, která překonává zklamání a rozdělení.
Obraz Galileje jako počátku velikonočního poselství
Ke zjevení a poselství dochází v Galileji, místě, kde Ježíš zahájil svou veřejnou činnost a kde se začíná i povelikonoční působení. Galilejské prostředí s rybáři a pracujícími lidmi ukazuje, že světlo přichází k obyčejným lidem, kteří odpovídají na pozvání K následování. Pojďte za mnou se tak stává centrálním mottem pro následování Krista i pro současnost, kdy je církev povolána k vyhlášení radostné zvěsti daleko za hranice Palestiny.
