sv. František z Assisi byl syn bohatého obchodníka Petra Bernardona a jeho ženy, která bývá označována jako Marie či Dominika; narodil se v Assisi v Umbrii 1182 a křestní jméno Jan mu bylo změněno na Francesco. Jeho mládí prošlo v duchu světenských radovánek a přátelství s bohatstvím, avšak jeho život se zásadně změnil po setkání s Kristem a po pozoruhodném obrácení k absolutní chudobě.
Zpočátku byl František jen jedním z mladíků, kteří toužili po rytířském životě a marnotratnosti; po válce a dlouhém věznění však do něj vnikla citlivost k chudým a zranitelným. Po uzdravení a duchovním prozření se rozhodl opustit svět a vyhlásit radikální volbu: chudobu jako nejvyšší hodnotu a lásku jako centrum života.
V řádu se ustavil jako kajícník, který žije v prostém hábitu a sbírá almuze; jeho cílem nebylo sloužit sobě, nýbrž sloužit Bohu a lidem v absolutní pokoře. Podporu mu poskytovali první společníci Bernard z Quintavalle a další služebníci, kteří s ním začali putovat a hlásat evangelium. Po prvotní neochotě papeže Innocence III. bylo jeho řeholní společenství nakonec uznáno a v roce 1220 oficiálně vznikl řád Minorits, tedy Malí bratři, který František dále dále rozvíjel.
František se stal dokonalým příkladem radikální chudoby a opravdové prostoty; jeho život byl zároveň hlubokým vztahem k Písmu a modlitbě, a v něm se zrodilo přesvědčení, že chudoba není jen nedostatek, ale prostředek k větší svobodě a k službě bližnímu. V jeho osobě se prolíná láska k lidem, láska k přírodě a k tvorům; známé jsou jeho kázání ptactvu a vztah ke zvířatům, které slouží jako alegorie Božího slova a milosti.
František uskutečňoval své poslání i na frontách, které se zdály být mimo tradiční duchovní život: navštívil Saracény a jednal s kalifem i s vládci, jde o snahu o mír a prosazení křesťanské ušlechtilosti i za mír na různých stranách. Z jeho života vychází i symbolická zkušenost se stigmata na jeho těle po zjevení serafínota na hoře Verna; tato znamení mu měla potvrdit jeho identitu ztělesněnou Kristovým utrpením.
V období po založení řádu prošel František řadou reforem a rozšířil komuni ve světě: vzniká druhá větev klarisek s Klarou z Assisi a třetí řád složený z laiků, kteří chtějí žít podle františkánských ideálů ve světě. Papáži Honorius III. se podařilo formálně potvrdit jejich pravidla a v některých letošních událostech František zřídil betlémské jesličky v Grecciu, což se stalo součástí duchovní symboliky řádu.
František a jeho následovníci pokračovali v misi po celé Itálii a Evropě; jejich vybrané cesty, řeči a kázání vzbuzovaly rozmanité reakce, od obdivu až po obvinění z hereze, což dokládá, že jejich radikální slovo zasahovalo hluboko do církevní i společenské reality té doby. V roce 1223 papež potvrdil pravidla a tento krok upevnil existenci řádu v rámci římskokatolické církve.
František zemřel 3. října 1226 po dlouhé nemoci a po zhoršujícím se zdravotním stavu; 16. července 1228 jej papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Jeho ostatky byly ukryty ve zlatým způsobem chráněné kryptě Porciunkule a později byly rozpoznány i mimo Assisi; jeho život a duchovní odkaz ovlivnily generace františkánů i širokou veřejnost.
Často bývá citováno, že František volil chudobu ne z vyčerpání nebo z asketismu, ale z hluboké lásky k Bohu a k lidem, čímž ukazuje, jak lze skrze prostotu a mír žít plný, radostný život v Kristu. Jeho odkaz se stal klíčovým pro formování františkánství a pro to, jak svět vnímá chudobu jako cestu k Bohu a k přírodě, která je Božím stvořením a bratrem všech bytostí.
Klíčové okamžiky a motivy Františkovy cesty
- Obrácení a rozhodnutí žít v chudobě jako explicitní volbě následovat Krista; výstupy z mládí k radikální chudobě a umenšení světských ambicí.
- Setkání s malomocným a jeho interpretace Písmem, jež vedlo k soucitnému gestu, kdy František obejmul nemocného a pobyl s ním.
- Odebrání majetku otci a veřejné prohlášení, že “otec v nebi” je jediným otcem, jehož František uznává. Poté pokračuje v opravách kostelů a v založení řádu Minorits.
- Setkání s papežem Innocentem III. a postupné schválení řehole; následné potvrzení řádu Honoriem III. a postupné rozšiřování na hlavní i ženské větev.
- Vznik klarisek s Klarou z Assisi, a posílení františkánského života i v laikách; František jako gen. představený a instrukce pro misijní působení po Středomoří a v Evropě.
- Patronát a vliv na kulturu: zrcadlí se ve činnostech, bájeslovených legendách, ve společnosti a v literatuře a umění - od Legenda Maior po Giottovy fresky v Assisi.
František a jeho vztah k přírodě a zvířatům
František je často spojován s úctou k tvorům a jeho komentář k “bratru Slunci” a k ptactvu slouží jako ukázka jeho radikální ekologie a etiky, která zahrnuje respekt k všem bytostem.
Vliv Františka z Assisi na současné vnímání chudoby a ekologie
Františkův příklad bývá chápán jako model radikální chudoby ve světě, kde chudoba není pouze ekonomický stav, ale postoj mysli a srdce - způsob, jak být „nestišněný k Bohu“ a jak žít v souladu s přírodou a ethnickým respektem k bližním. Jeho odkaz přežívá v sólu současné kultury i v duchovních směrech, které zdůrazňují vitalitu chudoby, míru a lásky k stvoření.
V českých zemích se František stal významnou inspirací pro františkánský život; mnoho klášterů a komunit; v porovnání s jeho životem existuje bohatá tradice a literární a historické záznamy o jeho vlivu, o jeho scénických betlémových scénách a o jeho charismatu, který inspiruje i dnešní laiky a mladé.
Seznam souvisejících postav a vlivů
- Klariska a Klariské hnutí, založené Klarou z Assisi;
- Tomáš z Celano - autor prvních životopisů Františka;
- Bonaventura z Bagnoregia - teolog a generální ministr řádu; Legenda Maior a Minor;
- Dante Alighieri a jeho Božská komedie - zvláště o františkánské chudobě jako etos;
- Kryštof Kolumbus - podle některých autorů ovlivněn františkánskými ideály;
- Otec Pia a dalších světců, kteří rozšířili podobný etický a mystický kontakt se světem;
tags: #francouzsky #knez #uzdraveny #frantiskem #s #asissi