František Matěj Hilmar byl významnou osobností Kopidlna a české hudební kultury 19. století, známý především jako tvůrce českého národního tance polky a jako plodný skladatel taneční hudby. Narodil se 23. 9. 1803 v Nové Pace do chudé rodiny pekaře a drobného hospodáře a už od dětství projevoval hudební nadání, osvojil si hru na housle, flétnu a klavír a zvládl také harfu, což mu umožnilo orientovat se v širokém spektru hudebních nástrojů a stylů.
Ve svých devíti letech už ovládal housle, flétnu a klavír a v dospívání se novopacké kapely vydávaly na cesty po Čechách i Evropě. Tento mezinárodní původ Hilmarova hudebního života doprovázel jeho reputaci talentovaného dirigenta a vedoucího souboru, který oceňovali nejen diváci, ale i šlechtické a měšťanské domovy, které mu nabízely zaměstnání. Po vzoru učitelského kursu v Jičíně začal jako učitelský pomocník v Kopidlně, později působil i v Kolíně a ve Střevači.
V Kopidlně strávil 35 let, od roku 1838 až do konce svého působení v městě. Kromě hudby vyučoval také pravopis a češtinu, která se stala jeho nejoblíbenějším předmětem. Hilmar miloval svůj národ a tuto lásku promítal do svých skladeb, z nichž vznikla polka, která se stala českým národním tancem a postupně se prosadila v Paříži, Miláně, Vídni i v Německu.
Hilmar napsal přes 200 tanců, ale jeho slávu založila především polka Esmeralda. Jeho hudba byla široce rozšířena prostřednictvím autorských děl a jejich aranží, které se objevovaly ve sbírkách a archivech. Polky, valčíky a kvapíky doprovázely jeho kapelu na poutích, posvíceních a dalších příležitostech, a často hrál i pro šlechtu na zámcích a v kostele.
Životopis Františka Hilmara zahrnuje nejen jeho hudební kariéru, ale i jeho lidovou činnost, např. jako včelaře a učitele češtiny. Z historických pramenů vyplývá, že Hilmar byl uznáván jako nejvýznamnější osobnost Kopidlna, i když odtud nepocházel. Narodil se 30. září 1803 v Nové Pace a zemřel v Kopidlně 1. 10. Po smrti byla jeho památka vyjádřena prostřednictvím sochy Krista, kterou vytvořil jeho krajan, sochař Antonín Sucharda. Socha stojí na obdélníkovém podstavci s reliéfními prvky a je doplněna mramorovou desku s nápisem.
V rámci dědictví Hilmara stojí za připomenutí jeho rozsáhlý vliv na českou hudební kulturu a na rozšíření polky jako českého národního tance. Jeho díla a životní příběh zůstávají důležitým svědectvím o hudební a pedagogické ikoně 19. století, která propojuje vesnickou dovednost a evropskou hudební tradici.
Klíčové aspekty života Františka Hilmara jsou tedy spojeny s: raným hudebním nadáním, učitelským působením v Kopidlně, Kolíně a Střevači, dlouhodobým působením jako hudebník a skladatel v rámci místních i mezinárodních kol a s jeho nejslavnější polkou Esmeralda, která se stala symbolem české taneční hudby.
Polka - Esmeralda
Další detaily jeho tvorby zahrnují i další skladby a možnosti orchestraního uspořádání, kde se objevovaly starší verze a moderní aranže. Hilmarova škola byla také spojena s edukační činností, která zahrnovala výuku češtiny a pravopisu, a jeho vliv na místní komunitu přetrval i po jeho smrti.
Klíčové životní milníky
- Narodil se 23. 9. 1803 v Nové Pace v chudé rodině pekaře a hospodáře.
- V mládí se stal hudebně nadaným chlapcem a osvojil si hru na housle, flétnu, klavír a harfu.
- Vydával se s novopackou kapelou na cesty po Čechách a Evropě; získal mezinárodní uznání.
- Po návratu do rodného kraje nastoupil k učitelskému povolání a začal studium učitelství v Jičíně.
- V Kopidlně působil jako učitel a dirigent 35 let; vyučoval také češtinu a pravopis.
- Stal se výraznou postavou české hudební kultury díky polce Esmeralda a dalším tancům.
- Jeho dílo se rozšířilo do Vídně, Paříže, Milána a Německa; zanechal více než 200 tanců.
- Zemřel v Kopidlně v roce, kdy mu bylo přes 78 let; jeho hrob je doplněn sochou Krista od Antonína Suchardy.
Jeho odkaz žije v lokálních sbírkách, archivech a hudebněhistorických pracích, které dokumentují šíření české polky a její význam pro národní hudební identitu.