Nejvýznamnější sakrální stavba 20. století v České republice, navržená vynikajícím slovinským architektem, vypracovaná do všech detailů za použití ušlechtilých materiálů, vychází z antické a starokřesťanské architektury. Kostel sestává ze tří částí - kostelní lodi na širokém obdélníkovém půdorysu, východní mohutné věži a sakristie s pomocnými místnostmi umístěné za věží.
Kostelní loď je jednolodní prostor s kazetovým stropem osvětlený řadou vysoko umístěných oken. Věž je plochá, postavena v plné šíři lodi, v centru má velký kruhový ciferník hodin. Východní část je patrová s mělkým štítem. Na vnitřní výzdobě se podílela řada významných umělců (D. Pešan, B. Stefan, aj.).
Na západě je představeno vstupní schodiště. Na východě navazuje oplocená plocha. V interiéru je zachován veškerý mobiliář, vytvořený Plečnikem do jeho definitivního odchodu z Prahy v r. Objekt je současně i NKP r. č. 363 v rozsahu: objekt kostela, pozemky parc. č.
Kostel na první pohled upoutá velkými prosklenými hodinami s číselníkem o průměru 7,6 m na 42 metrů vysoké ploché věži založené v celé šíři stavby. Tato osobitá moderní stavba z let 1928-1932 inspirovaná starokřesťanskými vzory je dílem známého slovinského architekta Josipa Plečnika a evokuje Noemovu archu. Zajímavostí této nejvýznamnější české sakrální stavby 20. století je absence kazatelny. Kostel se otevírá vždy 45 min.
Když rychle rostoucím Vinohradům přestal stačit farní kostel sv. Ludmily, městské zastupitelstvo vyčlenilo pozemek pro stavbu nového kostela a vznikl Spolek pro zbudování druhého kostela na Královských Vinohradech. V r. 1919 byla vypsána veřejná soutěž, v níž zvítězil projekt slovinského architekta Josipa Plečnika. V letech 1928-32 vznikla moderní a velmi osobitá stavba, inspirována starokřesťanskými vzory.
Kostel je sálovou stavbou obdélníkového půdorysu o rozměrech 38×26 m s 13 m vysokým kazetovým stropem. Je zde určitá podobnost s antickými chrámy. Kostel má širokou 42 m vysokou věž jihoevropského typu, která je zakončena třímetrovou měděnou bání - jablkem se zlatými iniciálami IHC a letopočtem MCMXXXI a s křížem vysokým 4 metry. Veliké kulaté okno ve věži původně propouštělo ranní světlo do chrámu, později v něm byly osazeny hodiny o průměru 7,6 m. Na průčelí jsou tři mohutné portály.
Plečnik se do jisté míry podílel i na interiéru kostela, který je stejně originální jako exteriér. Nad hlavním oltářem z bílého mramoru a zlacenými tepanými dvířky je zavěšena třímetrová zlacená postava Krista v symbolickém srdci a sochy šesti českých patronů v nadživotní velikosti: sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Prokop. Jsou z lipového dřeva a vytvořil je sochař Damián Pešan. Nad portály v průčelí jsou plastiky Bedřicha Stefana. Zajímavostí tohoto postmoderního kostela je, že se zde nenalézá kazatelna.
8. května 1932 vysvětil chrám pražský arcibiskup kardinál dr. Karel Kašpar. Ve věži bylo posvěceno šest zvonů, které byly okupanty svěšeny, aby byly přelity na zbraně. Zbyl jen nejmenší. V r. 1992 se do věže vrátily dva zvony z původních šesti, díla zvonařské rodiny Manoušků. V r. 1933 se obrázek kostela dostal na poštovní známky v emisi Krásy naší vlasti. Kostel je od 1. 7.
tags: #kostel #nejsvetejsiho #srdce #pane #kase