Při vyslovení názvu dne se nám vybavují události související se začátkem Kristova utrpení a zpřítomnění jeho oběti v eucharistii, kterou při poslední večeři ustanovil. Den začíná modlitbou s vnitřním pohledem na kříž, v němž je naše naděje. Mše svatá ráno či dopoledne je sloužena pouze v diecézních chrámech ve spojení biskupa s kněžími, kteří při ní obnovují své kněžské závazky. V této mši sv. se koná obřad svěcení olejů (křižma pro křest, biřmování, kněžské svěcení a oleje katechumenů i oleje pomazání nemocných).
Mimo to jsou slouženy až večerní mše svaté na památku Večeře Páně. Tato večerní liturgie je slavena a prožívána jako připomínka ustanovení tajemství eucharistie a vzpomínka na Ježíšovo mytí nohou apoštolům. Na konci mše svaté se pohled věřících zaměřuje na Ježíšův odchod do Getsemanské zahrady, kde se potil krví a modlil: "ne jak já chci, ale jak Ty chceš." "...ať se stane Tvá vůle." V těžkých chvílích samota tíží.
Se začátkem večerní liturgie začíná velikonoční triduum (označované jako hranice mezi dobou postní a velikonoční). Jedná se o slavnost tří velikonočních dnů, která začíná na Zelený čtvrtek večer a končí nedělním večerem. "Utrpení a smrt jsou bránou slávy Kristova vítězství." Velký pátek a Bílá sobota sice nejsou vnímány jako slavnostní dny, ale svou vznešeností si zaslouží stejnou pozornost a patří k celku tridua, které je slavností.
V začátku slavení Velikonoc je večeře, při které je požíván obětovaný beránek na památku vysvobození Božího lidu z otroctví v Egyptě. V 1. liturgickém čtení je uvedeno, jakým způsobem ji mají Izraelité slavit, se zdůrazněním, že se bere trocha beránkovy krve a pomažou se jí veřeje i příčný trám v domech, kde budou jíst, připraveni na cestu. Je to Hospodinova Pascha (Přejití).
- V ten den byl za noci nad egyptskou vzpurností vykonán soud a pomřelo vše prvorozené. Vynechány byly izraelské domy, označené krví beránka. Když Ježíš naposledy začínal tuto večeři, řekl: "Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět." (Lk 22,15). Jeho srdce bylo plné touhy odkázat nám největší dar na znamení své lásky, kterým je on sám.
V Ježíšově ustanovení Eucharistie jde o slavnost jeho sebedarování Otci a bratřím, aby je přivedl do Otcovy náruče. V liturgii Zeleného čtvrtku se po homilii koná obřad umývání nohou, který nám připomíná vzor Kristovy služby lásky i naši potřebu čistoty posuzovanou ne podle nohou, ale podle srdce. Víme, jak hříchy zaprášenou a umazanou duši očistit. Jako plod své výkupné oběti Ježíš ustanovil (mezi prvním po zmrtvýchvstání) také svátost smíření - dal moc apoštolům, předávanou kněžím při svěcení, jeho jménem odpouštět hříchy.
K plnému slavení Velikonoc potřebujeme mít čistou duši k plnému spojení s Ježíšem. Ježíš před vlastní večeří vykonal službu, kterou tehdy konali otroci a která je projevem lásky maminek vůči malým dětem. Do ustanovení eucharistie vložil Pán Ježíš všechno - sám sebe. Tělo, vydávané za nás, svou Krev, za nás vylitou, celé své Lidství i Božství. Tento dar svěřil apoštolům a jejich nástupcům, aby pokračovali jeho jménem ve ztotožnění s ním.
Po poslední večeři Ježíš apoštoly poučil o všem nejpotřebnějším, dal přikázání lásky, zdůraznil potřebu jednoty, k níž láska napomáhá, a připravil je na svůj odchod k Otci. Pronesl velekněžskou modlitbu (viz. Jan 17). Liturgie Zeleného čtvrtku končí průvodem s Nejsvětější svátostí k bočnímu oltáři, naznačujícímu Getsemanskou zahradu, kde bude přechovávána. Následuje odnášení plátna, kříže a svící z oltáře na připomínku, že Ježíš byl ve svém utrpení opuštěn od přátel a při bičování a křižování obnažen.
Další noční modlitby v "Getsemanech" jsou odpovědí na Ježíšovu prosbu: "Bděte a modlete se semnou!" i projevem vděčnosti za jeho Dar, v němž zůstává s námi. Bože, Tys ustanovil svého Syna nejvyšším a věčným knězem, aby Tě oslavil a sám sebe obětoval za naši spásu; on z nás svou krví učinil Tvůj lid a přikázal nám, abychom slavili památku jeho oběti; vyslyš naše prosby a dej, ať se na nás projeví moc a síla jeho kříže a vzkříšení. Pro název "Zelený čtvrtek" se vyskytuje více vysvětlení. Správné souvisí s přijímáním kajícníků po ročním pokání zpět do společenství na eucharistické hostině. Nejpravděpodobněji se název odvozuje od středo-hornoněmeckého slovesa "grie-nen" či greinen, s významem "plakat". Slovo má vztah k praxi v prvních staletích církve, kdy veřejní hříšníci byli po dlouhém a těžkém pokání přijímáni zpět do církve právě v tento den. Obrazně může jít i o připomenutí, že v pohledu podobenství se tyto suché ratolesti církve znovu zazelenaly. K prvnímu výkladu patří i to, že "Zelený čtvrtek" vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). V Itálii má název "Giovedì Santo" (doslovně čtvrtek Svatý, přestože ve slovnících je překlad Zelený čtvrtek). Latinsky je den označován "Feria V in Cena Domini".
