Na začátku prázdnin si připomínáme významné osobnosti našich dějin, slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje a významného reformátora církve a mučedníka Mistra Jana Husa.
Tyto osobnosti spojuje víra v křesťanské ideály a hodnoty, pro které neváhali podstoupit mnohá příkoří a v případě Jana Husa i položit nejvyšší oběť vlastního života.
Bratři Cyril a Metoděj pocházeli z řecké Soluně, z rodiny hodnostáře byzantského císařství.
Metoděj šel nejdříve ve stopách svého otce a věnoval se činnosti ve státní správě.
Byl místodržitelem v pohraniční oblasti Byzantské říše, v Bithýnii.
Konstantin - Cyril vystudoval v Cařihradu teologii, literaturu a filozofii, kterou také později sám vyučoval.
Kolem roku 860 byli oba bratři vysláni byzantským císařem na misijní cestu k Chazarům na Krym.
Vedle politického poslání, kterým bylo vybudování společné obrany proti nepřátelským nájezdům, měli soluňští bratři i poslání duchovní.
V r. 862 vyslal velkomoravský kníže Rostislav poselstvo k byzantskému císaři Michaelovi III. s prosbou o vyslání duchovních, kteří by vedli bohoslužby v slovanské řeči a položili tak základy samostatné církevní správy na Velké Moravě.
Při přípravách na tuto misii Konstantin - Cyril sestavil písmo pro slovanský jazyk - hlaholici a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb.
Od roku 863 pracovali oba bratři na Velké Moravě s velkým nasazením.
V roce 864 napadla Východofranská říše říši Velkomoravskou a kníže Rostislav byl nucen přiznat své vazalství vůči ní.
Během tohoto pobytu v Římě zemřel 14. února roku 869 těžce nemocný Konstantin - Cyril.
Již po jeho smrti ustanovil papež samostatnou arcidiecézi Morava a Panonie a jmenoval Metoděje jejím arcibiskupem.
Na Velké Moravě došlo v té době ke státnímu převratu a kníže Rostislav byl sesazen z trůnu.
Do této složité situace se Metoděj vrací na Moravu, aby pokračoval ve své misijní činnosti.
V roce 870 je však na církevním sněmu v Řezně sesazen, zatčen a uvězněn.
Po třech letech je však na přímou intervenci papeže propuštěn a znovu dosazen do čela arcidiecéze.
Metoděj znovu absolvoval cestu do Říma, kde byla slovanská liturgie opětovně potvrzena.
Po svém návratu na Velkou Moravu ještě Metoděj stačil dokončit překlad Bible a 6. dubna roku 885 umírá.
Po Metodějově smrti byli jeho žáci z Moravy vyhnáni.
I když se na území bývalé Velké Moravy později prosadila latinská evangelizace, ani v následujících staletích se na cyrilometodějskou misii zcela nezapomnělo.
Stala se symbolem jedinečného duchovně kulturního počinu, který zařadil Slovany do rodiny kulturních národů Evropy.
Museli překonávat značné obtíže a čelit nejrůznějšímu protivenství ze strany duchovních i politických autorit své doby.
Už sám fakt, že poselství svatých Cyrila a Metoděje dokázalo překonat více než jedno tisíciletí ukazuje, že musí mít v sobě značnou vnitřní sílu a přesvědčivost, díky níž přežilo tak dlouhé časové období.
Čerpali z něj posilu jak katolíci, tak česká reformace, národní obrození i ti, kteří usilovali o přežití národa a jazyka v těžkých dobách nacistické okupace.
I v následném období komunistické indoktrinace byla snaha snížit cyrilometodějskou misii na pouhou kulturní a civilizační záležitost.
To se však tehdejšímu režimu nepodařilo.
Pamětníci si možná vzpomenou na mohutnou demonstraci katolíků na Velehradě v Metodějově roce 1985, kdy byli zástupci komunistického režimu vypískáni přítomnými, kteří odmítli zredukovat pouť na mírovou slavnost a žádali návštěvu papeže Jana Pavla II.
I Mistr Jan Hus byl člověkem, který dokázal zůstat věrný svému přesvědčení v situaci, která byla jednoznačně nevýhodná.
Na první pohled boj prohrál, ale právě věrností svému přesvědčení se zapsal do dějin naprosto jedinečným a nesmazatelným rukopisem a stal se jedním z nejvýraznějších symbolů našich dějin.
Jsem přesvědčen, že je dobře vzpomínat na takovéto osobnosti, které nás učí, že má smysl zůstávat věrný hodnotám, které přetrvávají.
Před 1157 lety dorazili na Velkou Moravu na pozvání knížete Rastislava bratři Cyril a Metoděj.
Jejich příchod v roce 863 je považován za zakladatelský přelom naší kultury a vzdělanosti.
Přinesli k nám nový jazyk i písmo, napomohli upevnění a rozšíření křesťanství, a ačkoliv jejich dílo, je samotné i jejich žáci potkaly dramatické osudy, nikdy nebyli zcela z naší vzdělanosti vymazáni.
Konstantin (neboli Cyril) a Metoděj jsou často spojováni s tím, že na naše území přinesli křesťanství.
To sice není pravda, protože na našem území se už křesťanství vyskytovalo delší dobu, ale postarali se o něco možná ještě důležitějšího.
Dokázali udělat z jazyka Slovanů řeč, která se stala po boku latiny a řečtiny nejdůležitějším jazykem Evropy.
Ve staroslověnštině se totiž směly konat bohoslužby a mohla se do ní překládat Bible - všechny ostatní jazyky si toto privilegium vydobyly až ve 20. století.
„Morava už v okamžiku, kdy na ni dorazili Cyril s Metodějem, byla za křesťanskou zemi přinejmenším pokládána,“ vysvětlil historik Martin Wihoda v pořadu Historie.cs.
Křesťanství se na naše území dostávalo doslova ze všech stran: ať už to byly iroskotské misie, benediktinské kláštery v Bavorsku a Rakousku, nebo němečtí křesťané.
Todo: Toto náboženství se na Moravě zřejmě pevně uchytilo už před příchodem věrozvěstů.
Konstantin s Metodějem ale vytvořili na území Velké Moravy alternativní staroslověnsko-byzantské centrum křesťanství vůči už existujícímu bavorsko-latinskému.
Podle tradice přišli na pozvání knížete Rastislava bratři Cyril a Metoděj na Velkou Moravu na jaře roku 863.
Velkomoravský kníže Rastislav se za svého panování snažil vymanit z vlivu franské říše a pasovského biskupa - a kvůli tomu chtěl mít na svém území vlastní biskupství.
Nejprve se obrátil na papeže v Římě, až když tam nepochodil, oslovil patriarchu v Konstantinopoli.
Ten pravděpodobně vnímal pozvání jako příležitost zvýšit vliv byzantské kultury - a souhlasil.
Tento složitý úkol, který mohl byzantským vlivům v Evropě výrazně pomoci, měli splnit dva bratři ze Soluně, synové vysokého byzantského úředníka - Konstantin zvaný Filosof (později známý jako Cyril) a Michael (zvaný Metoděj).
Jméno Metoděj ale přijal až při vstupu do kláštera, stejně tak Konstantin se stal Cyrilem až posledních padesát dní před svou smrtí, v barokních pramenech byli zase nazýváni Crha a Strachota.
Hlavním úkolem obou učenců a vyslanců byzantského patriarchy bylo vzdělat dostatečný počet nových kněží, kteří by udrželi byzantskou kulturu živou a ideálně i dominantní oproti konkurenci.
Tu tehdy tvořily nejen zbytky pohanství, ale také křesťanské proudy z Říma, Salzburku a Řezna - podle některých dokladů na Moravě mohli ale již dříve působit také ariánští křesťané i starší byzantské misie.
Všechny starší křesťanské misie na Moravě ale dodržovaly pravidlo, že náboženství se musí šířit jen v latině nebo řečtině.
A to v oblastech se zcela odlišnými jazyky, jako byla právě Morava, působilo problémy.
Obtížnou a cizorodou výuku v latině nebo řečtině proto Konstantin a Metoděj obešli tím, že vyučovali ve staroslověnštině.
Tento náboženský jazyk zřejmě vycházel z řeči, kterou mluvily slovanské kmeny v okolí Soluně.
V té době si ale byly ještě slovanské jazyky natolik podobné, že řeč byla srozumitelná i pro slovanské kmeny na Moravě, která ležela 1500 kilometrů od Soluně.
Konstantin pro staroslověnštinu vytvořil i vhodné písmo - hlaholici.
Hlaholice budí i dnes obdiv moderních lingvistů a filologů.
Konstantin se totiž řídil zásadou, že každý literární jazyk by měl mít vlastní písmo, které co nejlépe odpovídá jeho povaze.
A to je v hlaholici provedeno nesmírně důsledně, jak po stránce grafické a hláskové ale i z hlediska vnitřní logiky.
„Respektuje graficky všechny zvláštnosti slovanské řeči: každý foném má svůj samostatný, jednoznačný grafém,“ uvádí Nový encyklopedický slovník češtiny.
Přes svou dokonalost je toto písmo dodnes záhadou: pátrání po jeho přímé předloze bylo a asi bude i nadále bezúspěšné.
Za jeden z jejích zdrojů se někdy pokládá řecká minuskule, připouští se ale i vliv písem orientálních a písma hebrejského.
Císař [Michael] svolal sněm, pozval Konstantina Filozofa a dal mu vyslechnout tu řeč [moravských vyslanců].
I pravil: „Vím, Filozofe, že je to pro tebe obtížné, ale je ti třeba tam jít, neboť tuto záležitost nemůže vyřídit nikdo jiný než ty“.
Filozof odpověděl: „Ačkoliv jsem tělesně unaven a chorý, rád tam půjdu, mají-li pro svůj jazyk písmena“.
I řekl mu císař: „Děd můj i otec můj a mnozí jiní je hledali, ale nenašli. Jak to mohu nalézt já?“
Filozof odpověděl: „Kdo může psát řeč na vodu? Mám si získat jméno heretika?“
Odpověděl mu opět císař a Barda, jeho ujec: „Kdybys chtěl, může ti je vyjevit Bůh. Ten dává všem, kteří [o něco] prosí bez pochybování, a otevírá tlukoucím.“
Odešel tedy Filozof a podle dávného obyčeje se oddal s jinými pomocníky modlitbě.
Brzy mu [je] zjevil Bůh, který slyší modlitby svých služebníků.
A tehdy sestavil písmena a počal psát slova evangelia: Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha i Bůh byl slovo a tak dále…
Vcelku se nicméně hlaholice pokládá za geniální a velmi originální výtvor Konstantinův.
Existuje dokonce i hypotéza, že toto písmo má značně symbolickou povahu: jeho základní grafickou matérii totiž vlastně tvoří tři základní křesťanské symboly, tedy kříž, kroužek a trojúhelník spojované příčkami, obloučky a kličkami.
Ve staroslověnštině vedli Konstantin a Metoděj i bohoslužby, čímž položili základy církve na Velké Moravě.
„Moravané byli potěšeni, že při bohoslužbě, ve které slýchali výlučně latinu, bylo najednou krásně rozumět, o čem kněží vykládají,“ vysvětluje jazykovědec Václav Konzal.
Do nového jazyka světci přeložili části bible i právní texty.
Přestože je dnes více známý Metoděj, podle historika Martina Wihody měl důležitější roli na misi v Římě spíše Konstantin.
Ten patřil k nejvzdělanějším mužům své doby a měl tedy i zasloužený respekt právě v Římě.
Ví se o něm, že měl vynikající jazykové nadání: při misi k chalífovi Mutavakilovi se dokázal naučit velmi rychle arabštinu, při misi k Chazarům zase jejich jazyk.
V obou případech na takové úrovni, že v těchto cizích řečech dokázal vést i ty nejsložitější teologické disputace.
Tento talent mu pomohl i s vytvářením a později obhajováním staroslověnštiny.
Byla to totiž právě Konstantinova řeč spojená s obhajobou slovanského jazyka, která přesvědčila papeže Hadriána k bezprecedentnímu rozhodnutí: přijetí staroslověnštiny jako liturgického jazyka.
Počátkem roku 868 potvrdil papež slovanský překlad bohoslužebných knih.
Položil je na oltář v římské bazilice Panny Marie Sněžné, posvětil je a zároveň posvětil jáhna Metoděje na kněze.
Bazilika Santa Maria Maggiore neboli Panny Marie Sněžné
Na papežův příkaz posvětil biskup z Porta Formosus a biskup z Velletri Gauderich tři žáky Konstantina a Metoděje na kněze a dva na lektory.
Přestože se proti slovanské bohoslužbě stavěli zástupci německých biskupů a franské říše, tak věrozvěstové sloužili slovanské bohoslužby po hlavních římských kostelích za údivu ohromených Římanů, kteří pro slovanskou bohoslužbu neměli důvod mít zvláštní pochopení; procítěný velebný zpěv ve slovanském jazyce pro ně byl ale něčím dosud nevídaným.
Papež tak odslouhlasil zcela unikátní výjimky pro tento jazyk - kromě latiny a řečtiny se stal na celá staletí jediným, který katolická církev povolila pro liturgie.
Dalším to bylo umožněno až mnohem později - teprve Pius XII. ve 20. století podpořil překládání slova Božího z jazyků originálu.
Dar soluňských bratří
Svoji moravskou misi bratři ukončili v roce 867.
A ačkoliv z českého hlediska se jejich působení na Velké Moravě jeví jako snad nejvýznamnější čin jejich života, jde pouze o jednu epizodu v pozoruhodném životě obou bratří, kteří patřili k evropské elitě své doby.
Roku 1863 byli oba věrozvěsti prohlášeni za patrony všech slovanských národů, v roce 1880 pak také oficiálně svatořečeni.
Papež Jan Pavel II. je 31. „Náš národ sice je pokřtěný, ale nemáme žádného učitele. Nerozumíme řečtině ani latině. ... VÍCE než 435 milionů lidí, kteří dnes mluví jazyky slovanské jazykové rodiny, má přístup k překladu Bible ve svém mateřském jazyce.
Mezi nimi je 360 milionů lidí, kteří jako abecedu používají cyrilici.
Ale jazyky, jimiž mluvili jejich předkové před dvanácti sty lety, psanou podobu ani abecedu neměly.
Tuto situaci pomohli napravit dva rodní bratři, kteří se jmenovali Cyril a Metoděj.
Lidé, kteří milují Boží slovo, poznají, že díky odvážnému a průbojnému úsilí těchto dvou bratrů vznikla vzrušující kapitola v dějinách uchovávání a šíření Bible.
Cyril (827-869 n. l., původním jménem Konstantin) a Metoděj (825-885 n. l.) pocházeli z aristokratické rodiny, která žila v Tesalonice v Řecku.
V Tesalonice se tehdy mluvilo dvěma jazyky - její obyvatelé totiž mluvili řecky a také místním jazykem slovanským.
Po smrti svého otce se Cyril odstěhoval do Konstantinopole, hlavního města byzantské říše.
Studoval na tamější císařské univerzitě a stýkal se s významnými učiteli.
Stal se knihovníkem v Hagia Sophia, nejvýznačnější církevní budově Východu, a později se stal profesorem filozofie.
Metoděj šel mezitím ve stopách svého otce a věnoval se činnosti ve státní správě.
Dosáhl postavení archóna (místodržitele) jedné pohraniční byzantské oblasti, v níž žilo mnoho Slovanů.
Uchýlil se však do kláštera v maloasijské Bithýnii a Cyril se tam k němu v roce 855 n. l.
V roce 860 n. l. konstantinopolský patriarcha vyslal tyto dva bratry na misijní cestu do ciziny.
Byli posláni k Chazarům, národu, který žil na severovýchod od Černého moře a který se stále nemohl rozhodnout mezi islámem, judaismem a křesťanstvím.
Cestou zůstal Cyril nějaký čas v Chersonesu na Krymu.
Rastislav, kníže Velké Moravy (na území východní části dnešní České republiky, západního Slovenska a západního Maďarska), poslal v roce 862 n. l. byzantskému císaři Michaelovi III. prosbu, jejíž znění je uvedeno v úvodním odstavci tohoto článku - totiž aby poslal učitele Písma.
Obyvatelé Velké Moravy mluvili slovansky a s církevním učením se již seznámili prostřednictvím misionářů z východofranského království (dnešní Německo a Rakousko).
Rastislav se však obával politického a církevního vlivu německých kmenů.
Císař rozhodl, že na Moravu pošle Metoděje a Cyrila.
Pokud jde o vzdělání, pedagogické schopnosti a znalost jazyků, byli pro takovou misijní cestu tito dva bratři dobře vybaveni.
Příprava k odjezdu trvala řadu měsíců, neboť Cyril tvořil pro Slovany psanou podobu jejich jazyka.
Byl prý velice vnímavý, pokud jde o zvukovou stránku řeči.
Použil tedy řecká a hebrejská písmena, a tímto způsobem se snažil každé hlásce slovanštiny přiřadit určité písmeno.
Někteří badatelé se domnívají, že na vytvoření základu pro takovou abecedu pracoval již předtím mnoho let.
A přesná podoba abecedy, kterou Cyril vynalezl, dosud není spolehlivě známa.
V téže době začal Cyril uskutečňovat plán rychle přeložit Bibli.
Pracoval Cyril sám? Metoděj mu velmi pravděpodobně v této práci pomáhal.
Kniha The Cambridge Medieval History (Cambridgeské dějiny středověku) kromě toho říká: „Je snadné si představit, že [Cyril] měl i další pomocníky, a těmi museli být Především rodilí Slované, kteří měli řecké vzdělání.
Zkoumáme-li nejstarší překlady, ... V roce 863 n. l. Cyril a Metoděj zahájili svou misijní činnost na Moravě a byli zde vřele uvítáni.
Jejich činnost však nebyla snadná.
Franské duchovenstvo na Moravě se proti používání slovanštiny tvrdě postavilo.
Tito kněží zastávali teorii tří jazyků, podle níž smí být při liturgii používána pouze latina, řečtina a hebrejština.
Tři jazykové teorie byli proti nim na cestě v Benátkách, když se Cyrilem a Metodějem setkala skupina duchovních s podobnou teorií.
Jeden středověký životopisec o Cyrilovi uvádí, že místní biskupové, kněží a mniši se na něj vrhli jako „havrani na sokola“.
Podle této zprávy jim Cyril ostře odpověděl slovy z 1. Korinťanům 14:8, 9: „Vpravdě totiž, jestliže trubka vydá nezřetelné zatroubení, kdo se přichystá k bitvě? Stejně také, pokud jazykem nepronášíte snadno srozumitelnou řeč, jak se pozná, co se mluví?"
Když se bratři nakonec dostali do Říma, papež Hadrián II. jim plně schválil používání slovanského jazyka.
Papež Hadrián II. povzbudil Metoděje, aby se vrátil ke své práci na Moravě a v okolí Nitry (dnes na Slovensku).
Papež si přál posílit svůj vliv v této oblasti, a proto Metoděje jmenoval arcibiskupem a dal mu dopis, v němž bylo schváleno používání slovanského jazyka.
Za pomoci nitranského knížete Svatopluka však dal franský biskup Hermanrich v roce 870 n. l. Metoděje zatknout.
Dva a půl roku pak byl Metoděj vězněn v jednom klášteře v jihovýchodním Německu.
Odpor ze strany franského duchovenstva však pokračoval.
Metoděj se úspěšně obhájil před nařčením z kacířství a nakonec získal od papeže Jana VIII. bulu, ve které bylo církevní používání slovanského jazyka výslovně schváleno.
Nynější papež Jan Pavel II. uznal, že Metoděj prožil svůj život ‚na cestách, ve strádání, v utrpení, uprostřed nepřátelství a pronásledování, ... a prožil dokonce i období krutého věznění‘.
Navzdory neúprosnému odporu dokončil Metoděj s pomocí několika písařů, kteří psali těsnopisem, slovanský překlad zbývajících biblických knih.
Tradice říká, že tento velký úkol dokončil za pouhých osm měsíců.
Kvalitu překladu, který Cyril a Metoděj pořídili, dnes není snadné přesně zhodnotit.
Existuje pouze několik rukopisů, které se datují do doby nedlouho po vytvoření původního překladu.
Jazykovědci, kteří zkoumají tyto vzácné rané exempláře, zjišťují, že překlad byl přesný a že se vyznačoval přirozenou svěžestí.
V díle Our Slavic Bible (Naše staroslověnská Bible) se uvádí, že tito dva bratři „museli vytvořit mnoho nových slov a výrazů... Když Metoděj v roce 885 n. l. zemřel, byli jeho žáci vyhnáni z Moravy svými franskými odpůrci.
Dílo Cyrila a Metoděje tak pokračovalo a ve skutečnosti se šířilo.
Slovanština, které tito dva bratři dali psanou, trvalejší podobu, vzkvétala, rozvíjela se a později se rozrůznila.
Odvážné dílo Cyrila a Metoděje - jejich překlad Bible - přineslo navíc ovoce v podobě celé řady slovanských překladů Písma, jež existují dnes.
Miliony lidí, kteří mluví slovanskými jazyky, mají prospěch z toho, že mají Boží slovo ve své mateřštině.
a Výrazem „slovanština“ je v tomto článku označen slovanský dialekt, který Cyril a Metoděj používali na své misijní cestě i při své literární práci.
Dnes bývá tento jazyk označován také jako „staroslověnština“ nebo „církevní slovanština“.
Lingvisté se shodují na tom, že Slované v devátém století n. l. Jazykovědci přesně nevědí, kterou abecedu Cyril vynalezl, a proto se o povaze této abecedy stále diskutuje.
Abeceda, která se nazývá cyrilice, je založena na abecedě řecké, k níž je připojeno asi deset dalších písmen představujících ty slovanské hlásky, které v řečtině neexistují.
V některých nejstarších slovanských rukopisech je však použito písmo velmi odlišné.
Je označováno jako hlaholice, a mnozí znalci se domnívají, že právě toto písmo vytvořil Cyril.
Některá písmena hlaholice patrně pocházejí z řecké nebo hebrejské kurzívy.
Některá byla možná odvozena ze středověkých diakritických znamének, ale většinou jsou to výtvory originální a složité.
Hlaholice se jeví jako výtvor velice nevšední a originální.
Cyril a Metoděj byli Řekové, bratři ze Soluně (řec. Tessaloniké), apoštolové Slovanů.
Cyril (vlastním jménem Konstantin) žil v letech 827-869, Metoděj asi 815-885.
Na přání knížete Rostislava se vydali na misii do tehdejší Velkomoravské říše (863).
Oba bratři byli r. 1980 prohlášeni papežem Janem Pavlem II. za patrony Evropy (spolu se sv. Benediktem).
tags: #bible #cyril #a #metodejcyrilometodejska