Paráda, jedeme dál. Děkujeme! 200 celoročních předplatitelů znamená pokrytí provozních nákladů, nezávislí na reklamě můžeme být od 300 celoročních předplatitelů. Každé celoroční předplatné má hodnotu 1 a snižuje se tak, jak předplatné postupně ubíhá. Analogicky půlroční předplatné ma hodnotu 0.5 a čtvrletní 0.25. Započítávají se jen uživatelé s prémiovým účtem, přímé finanční dary zde nejsou zachyceny.
Historie a názvy
Lidový komisariát vnitra (NKVD) byl zřízen k 10. červenci 1934 reorganizací republikového Lidového komisariátu vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky v celosvazový orgán za současného včlenění Sjednocené státní politické správy (OGPU). Ta se stala v rámci NKVD Hlavní správou státní bezpečnosti (GUGB). K 3. únoru 1941 byla Hlavní správa státní bezpečnosti (GUGB) z NKVD vyčleněna a stala se samostatným Lidovým komisariátem státní bezpečnosti (NKGB). Krátce po vypuknutí bojů mezi Německem a Sovětským svazem byl NKGB k 20. červnu 1941 začleněn opět do NKVD. Avšak již k 14. dubnu 1943 byl opětovně zřízen samostatný NKGB.
Komu nic název organizace neřekne, tak si možná vzpomene na zkratku složenou z počátečních písmen ruského originálu. Наро́дный комиссариа́т вну́тренних дел СССР, Lidový komisariát vnitřních záležitostí, zkratka NKVD, patřil k centrálním státním orgánům Sovětského svazu. Působil v letech 1934 - 1946, poté byl přejmenován na Ministerstvo vnitřních záležitostí.
Poslední správa tedy zřizovala a řídila Главное управление исправительно-трудовых лагерей, zkratka Gulagy. Je zapotřebí říci, že Gulagy nebyly vyhlazovacími továrnami jako šest nacistických Táborů smrti. Ruské lágry však lze beze vší pochybnosti zařadit na roveň nacistických koncentračních a pracovních táborů, protože principiálně šlo o stejně odporná zařízení.
V táboře byli vězni bezohledně vyždímáni pro těžkou práci a pak jako bezcenné trosky odhozeni. Je pravda, že do Gulagů byli umisťovány také kriminální živly. Převážně však šlo o lidi, které sovětský režim pronásledoval a kterých se chtěl zbavit nebo je izolovat. A nebyli to jen občané SSSR. Poláci, Maďaři, Židé, Čechoslováci, Finové a mnoho dalších. V táborech také skončili němečtí váleční zajatci, do rodné vlasti se jich vracelo jen zlomek.
Existovalo asi 476 komplexů, pod které spadalo tisíce Gulagů rozmístěných převážně na Sibiři, jimiž prošly milióny lidí. Podmínky v jednotlivých lágrech se značně lišily a odvíjely se od složení vězňů. Dělo se zde totéž, co v koncentračních táborech. Odpírající lékařská péče, nemoci a epidemie. Minimum stravy. Nedostatečné oblečení i v krutých mrazech. Nelidské tresty. Otrocká, vysilující práce, někde šestnáct hodin denně. Mučení. A taky popravy.
Tiché táboře a jejich zvláštnosti
NKVD zřídilo v okupovaných částech Německa od května 1945 do ledna 1950 internační tábory, které měly charakter Gulagu. Vzhledem k tomu, že vězňům v táborech nebyl povolen žádný kontakt s okolním světem, říkalo se jim německy Schweigelager, Tiché tábory. Sovětský svaz se zdráhal jejich existenci oficiálně přiznat, dokud se tak nestalo pod tlakem západního tisku. Úmrtnost v Tichých táborech v důsledku špatné lékařské péče, mizerné hygieny a podvýživy byla vysoká. A ano, i zde se mučilo a popravovalo obdobně jako v dobách nacistického režimu.
Zadržení probíhalo na základě sovětského výnosu šéfa NKVD ze dne 18. dubna 1945, kterým v té době byl Lavrentij Pavlovič Berija. Tedy muž, který Stalinovi navrhl a zorganizoval Katyňský masakr polských zajatců v roce 1940. U Tichých táborů šlo o podobný systém, jako v případě osob umístěných do Gulagu. Zadržení neměli žádné možnosti právní ochrany. Mezi vězni bylo například deset tisíc mladých chlapců z Hitlerových mládežnických organizací, kteří byli manipulováni a zfanatizováni jeho propagandou. Polovina z nich se ze sovětských lágrů domů nevrátila.
Informace o počtu vězněných nejsou úplně spolehlivé. Podle posledních hlášení sovětské správy z roku 1950 Tichými tábory prošlo 122 671 Němců, 34 706 obyvatel Sovětského svazu a 461 obyvatel jiných národností. Z toho 40 244 bylo deportováno do SSSR, 43 035 zemřelo a 768 zastřeleno. O tom, že tábory NKVD měly charakter koncentračních táborů svědčí nález masového hrobu v roce 1990 poblíž lágru Sachsenhausen.
Za hlavní příčiny úmrtí se udávala tuberkulóza, úplavice, mučení a popravy. Bohužel osvobozením koncentračního tábora Buchenwald 11. dubna 1945 temná historie tohoto místa neskončila. Nacházel se v něm Speciální kemp NKVD č.2, který byl předán NDR až 6. ledna 1950. Ve Speciálním kempu NKVD č.2 Buchenwald bylo drženo 28 455 vězňů, z toho tisícovka žen. Zemřelo zde asi 7 000 osob a pomník sedmi tisíc tyčí symbolizuje jejich utrpení a smrt.
Mimo těch, kteří se protivili sovětskému režimu, se v Buchenwaldu nacházela řada těch, kteří se ve službách nacistického Německa dopouštěli zločinů proti lidskosti. Mezi vězni se nacházeli i bývalí dozorci SS. Kdo z nich byl vinen a kdo ne? Nikdo to dnes neví. Neměli nárok na obhájce. Ve většině případů se nekonaly žádné procesy, v kterých by jim byla konkrétní vina prokázána a soudem stanoven trest.
Promarnil ji komunistický režim, který měl tehdy možná jedinečnou příležitost, jak se odlišit od nacistického zřízení a jeho postupů. Poskytnutí práva na spravedlivý soudní proces těm, kteří se dopustili bezpráví, měl mít smysl v tom, aby byla přeťata cesta zla a nepokračovala dál. Na zlu totiž není nejhorší zlo samé.
Další poznámky a upozornění
Autor není historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích.
Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme vašim zájmům. Pokud využijete místo platby udělení souhlasu s reklamou, zobrazí se vám reklamy cílené i necílené. Váš souhlas s cílením reklamy můžete kdykoli odvolat, pokud jej však odvoláte, budete vyzváni k přechodu na iDNES Premium bez reklam.
tags: #lidovy #komisariat #sv #ignace