Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Významný evropský politik 20. století má však zásadní dopad i na dějiny české a československé - Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu a postavil je téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
Když 8. prosince 1988 přistál na starém ruzyňském letišti airbus s francouzským prezidentem na palubě, šlo o historický okamžik, aniž by Franois Mitterrand musel v následujících dvou dnech cokoli prohlásit či vykonat. Až do té doby totiž do Československa žádný francouzský prezident nezavítal, a to ani v období první republiky, která si na těsných vztazích s Paříží zakládala. Výjimečnost události ostatně neopomnělo zdůraznit ani Rudé právo ve svých zprávách („První návštěva francouzského prezidenta od roku 1918“) ani Mitterrand a Gustáv Husák ve svých projevech na slavnostní recepci téhož dne večer.
Mitterrandova návštěva Prahy působila o to mimořádněji, že cesty západních státníků do zemí východního bloku nebyly zrovna časté. Jakkoli konec 80. let představoval díky Gorbačovově perestrojce období tání, západní diplomacie zůstávala v kontaktech s komunistickými zeměmi zdrženlivá. Výrazný moment pro československo-francouzskou diplomacii ovšem nakonec zcela zastínila událost jiná a vyvrátila i obavy některých lidskoprávních organizací, že Mitterrandova cesta komunistický režim legitimizuje.
Po oficiálních ceremoniích, návštěvě Lán, procházce po Karlově mostě a jednání s Husákem i generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem totiž usedl francouzský prezident ke společnému stolu také se signatáři Charty 77. K pověstné snídani s Mitterrandem došlo 9. prosince 1988 - na den přesně před třiceti lety.
„Při cestě do Paříže jsem prezidentovi řekl: Musíte jet do Prahy a vyžádat si od vládnoucích autorit setkání s disidenty,“ vzpomínal později francouzský velvyslanec Jacques Humann. Podle jeho slov vzešel z následného požadavku Elysejského paláce „celkem vážný střet“ s Gustávem Husákem, Pražský hrad ale nakonec ustoupil. Když potom Mitterrand svému československému protějšku zájem o schůzku s opozicí potvrdil, měl Husák bez odporu prohlásit: „Je vaší věcí, s kým se ve volném čase setkáte, to nebudeme ovlivňovat.“
Symbol sovětské okupace v roce 1968, kterou Mitterrand zmínil hned po příletu, se setkání skutečně nezúčastnil - podle šéfa Jazzové sekce Karla Srpa mu bylo znemožněno opustit Bratislavu. K jednacímu stolu v jídelně malostranského Buquoyského paláce tak nakonec usedlo osm představitelů tuzemského disentu: Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier, Miloš Hájek, Václav Havel, Ladislav Lis, Václav Malý, Karel Srp a Petr Uhl. Francouzskou stranu zastupoval nejen prezident Mitterrand a velvyslanec Humann, ale i ministr zahraničí Roland Dumas a dalších pět diplomatů.
Snídaně s Mitterrandem se stala významným momentem: témata hovoru byla nasnadě. Disidenti mluvili o lidských právech a politické situaci v zemi, vyjádřili zklamání nad opatrnickou politikou Kremlu a nad nulovými důsledky pražské cesty Gorbačova. Tradovaná byla i slovní výměna mezi Mitterrandem a Václavem Havlem, který položil otázku o promítání činnosti disentu do rodinné situace. Havel odpověděl, že i nyní má s sebou kartáček na zuby, protože neví, jak celý den skončí.
Husák musel kvůli Havlovi čekat. Harmonogram pobytu původně počítal s tím, že snídaně na ambasádě potrvá třicet minut, ale protáhla se na hodinu a čtvrt; další účastník, Petr Uhl, vzpomínal, že se kvůli tomu musel posouvat celý oficiální program. Mitterrand nakonec zamířil s komunistickými funkcionáři do Bratislavy a disidenti odcházeli s pocitem satisfakce: „Je to poprvé, kdy se hlava státu oficiální setkala s nezávislými aktivisty. Je to nový fenomén, který je pro nás velice důležitý,“ uvedl tehdy Havl.
Jak reagovala československá média? Rudé právo informovalo o snídani v souvislosti s tiskovou konferencí Mitterranda z Bratislavy; Česká televize však na rozdíl od oficiálního tisku tuto snídani zamlčela.
Historik Oldřich Tůma hodnotil snídani jako významnou spíše pro to, že k ní vůbec došlo, než pro projednávaná témata. Podle něj Mitterrand projevil mimořádnou prozíravost a politickou intuici a celé setkání lze chápat jako kolíkování francouzských pozic ve střední a východní Evropě. Následně Mitterrand jednal i s čelnými představiteli sovětské a polské opozice - s Andrejem Sacharovem a Lechem Walesou.
„Francouzská snídaně“ a návštěva Prahy měla bezprostřední dopad na činnost protirežimních aktivistů: den po setkání se na Škroupově náměstí odehrála první povolená opoziční demonstrace. A Havel dodal, že to bylo znamení, že se věci začínají měnit, i když železná opona ještě nezmizela.
Ve stejném složení jako 9. prosince 1988 se snídaně na francouzské ambasádě opakovala ještě 14. září 1990. Poznámkou k plodům zahraniční politiky a symbolice této události je i poznámka o budování historického odkazu Mitterranda a o jeho roli v evropské integraci, která zahrnuje pády komunistických režimů ve střední a jihovýchodní Evropě. Z dalších pokroků v evropské politice lze zmínit i spolupráci s německým kancléřem Kohlem, kterou Thatcherová hodnotí jako důležitou součást evropského vzoru po konci studené války.
tags: #prezident #francouzske #republiky #rim #lateranska #kapitula